Kniha je úvodem do metod praktického modelování, analýzy, návrhu a optimalizace elektrotechnických zařízeni na číslicovém počítači. Výklad je doprovázen jednoduchými názornými příklady řešených úloh z různých odvětví elektrotechniky.Kniha je určena inženýrům a technikům, kteří se zabývají moderním návrhem elektrotechnických zařízení.
10)
kde řádkový vektor známých konstant ak, matice známých kon
stant bik.
Říká sejim úlohy lineárního nebo nelineárního programování. Hranice oblasti
vyhovujících řešení, určené omezujícími podmínkami 2x1+ 20, —0,5x1+x2S 5,
Xj jsou zde vymezeny přímkami OM. obr.9) pak představuje nadrovinu l)-rozměrném euklidovském
prostoru.
Množina vyhovujících řešení úlohy lineárního programování tvoří n-roz
měrném prostoru proměnných konvexní mnohostěn konečným počtem vrcholů. 159a). optimalizační úloha. vztahu (8.8) platí
právě jen jedno znamének pro každé omezení.
Již poloviny 18. 159a příklad úlohy lineárního programování pro 4
a f(x) 4x2 Funkce f(x) zde znázorněna vrstevnicemi.8),
je vyhovujícím řešením.tzv. 159.9)
g;(x (8. Přitom mohou
být sobě zcela nezávislé. Je-li optimální hodnota cílové funkce omezená, bude alespoň jeden
vrcholový bod množiny optimálním řešením (viz obr.
441
.8) jsou specifikované funkce jsou známé konstanty.
5
a)
Obr. Příklady dvojrozměrné úlohy:
programování
- *1
b)
a) lineárního programování, nelineárního
Nejsnáze řešitelné jsou úlohy lineárního programování, kterých f(x) g;(x)
jsou lineárními funkcemi tj. Každé pro které jsou splněny omezující vztahy (8. století známa možnost řešit některé optimalizační úlohy
pomocí diferenciálního variačního počtu. Takové vyhovující pro které f(x) dosahuje extrému, je
optimálním řešením optimalizační úlohy. Přitom f(x) účelováfunkce optimalizační úlohy. Ome
zení (8.
Cílová funkce (8. posledních pětadvaceti letech však
neobyčejně vzrostl zájem (především ekonomii operačním výzkumu) ob
sáhlou třídu optimalizačních úloh klasickými metodami většinou neřešitelnými.
f(x) (8
