Využití počítače při elektrotechnických návrzích

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Kniha je úvodem do metod praktického modelování, analýzy, návrhu a optimalizace elektrotechnických zařízeni na číslicovém počítači. Výklad je doprovázen jednoduchými názornými příklady řešených úloh z různých odvětví elektrotechniky.Kniha je určena inženýrům a technikům, kteří se zabývají moderním návrhem elektrotechnických zařízení.

Vydal: Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej litera­túry, n. p., 815 89 Bratislava, Hurbanovo nám. 3 Autor: Heřman Mann

Strana 447 z 480

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Přitom f(x) účelováfunkce optimalizační úlohy. Hranice oblasti vyhovujících řešení, určené omezujícími podmínkami 2x1+ 20, —0,5x1+x2S 5, Xj jsou zde vymezeny přímkami OM. Příklady dvojrozměrné úlohy: programování - *1 b) a) lineárního programování, nelineárního Nejsnáze řešitelné jsou úlohy lineárního programování, kterých f(x) g;(x) jsou lineárními funkcemi tj.tzv. Každé pro které jsou splněny omezující vztahy (8. vztahu (8.9) g;(x (8. Takové vyhovující pro které f(x) dosahuje extrému, je optimálním řešením optimalizační úlohy. Přitom mohou být sobě zcela nezávislé.9) pak představuje nadrovinu l)-rozměrném euklidovském prostoru. Množina vyhovujících řešení úlohy lineárního programování tvoří n-roz­ měrném prostoru proměnných konvexní mnohostěn konečným počtem vrcholů. Ome­ zení (8. Cílová funkce (8.8) platí právě jen jedno znamének pro každé omezení. obr. 5 a) Obr. století známa možnost řešit některé optimalizační úlohy pomocí diferenciálního variačního počtu. posledních pětadvaceti letech však neobyčejně vzrostl zájem (především ekonomii operačním výzkumu) ob­ sáhlou třídu optimalizačních úloh klasickými metodami většinou neřešitelnými. 159a). Říká sejim úlohy lineárního nebo nelineárního programování. optimalizační úloha. 159a příklad úlohy lineárního programování pro 4 a f(x) 4x2 Funkce f(x) zde znázorněna vrstevnicemi.8), je vyhovujícím řešením.10) kde řádkový vektor známých konstant ak, matice známých kon­ stant bik.8) jsou specifikované funkce jsou známé konstanty. 441 . Je-li optimální hodnota cílové funkce omezená, bude alespoň jeden vrcholový bod množiny optimálním řešením (viz obr. f(x) (8. 159. Již poloviny 18