Kniha je úvodem do metod praktického modelování, analýzy, návrhu a optimalizace elektrotechnických zařízeni na číslicovém počítači. Výklad je doprovázen jednoduchými názornými příklady řešených úloh z různých odvětví elektrotechniky.Kniha je určena inženýrům a technikům, kteří se zabývají moderním návrhem elektrotechnických zařízení.
5
a)
Obr.
441
. Přitom f(x) účelováfunkce optimalizační úlohy.
Již poloviny 18. obr.8) jsou specifikované funkce jsou známé konstanty.
Říká sejim úlohy lineárního nebo nelineárního programování. posledních pětadvaceti letech však
neobyčejně vzrostl zájem (především ekonomii operačním výzkumu) ob
sáhlou třídu optimalizačních úloh klasickými metodami většinou neřešitelnými. 159.8) platí
právě jen jedno znamének pro každé omezení. Každé pro které jsou splněny omezující vztahy (8.10)
kde řádkový vektor známých konstant ak, matice známých kon
stant bik.9) pak představuje nadrovinu l)-rozměrném euklidovském
prostoru. 159a příklad úlohy lineárního programování pro 4
a f(x) 4x2 Funkce f(x) zde znázorněna vrstevnicemi.tzv. Ome
zení (8.
Množina vyhovujících řešení úlohy lineárního programování tvoří n-roz
měrném prostoru proměnných konvexní mnohostěn konečným počtem vrcholů.9)
g;(x (8.8),
je vyhovujícím řešením. vztahu (8. Je-li optimální hodnota cílové funkce omezená, bude alespoň jeden
vrcholový bod množiny optimálním řešením (viz obr. Přitom mohou
být sobě zcela nezávislé. Takové vyhovující pro které f(x) dosahuje extrému, je
optimálním řešením optimalizační úlohy. Hranice oblasti
vyhovujících řešení, určené omezujícími podmínkami 2x1+ 20, —0,5x1+x2S 5,
Xj jsou zde vymezeny přímkami OM. 159a).
f(x) (8. Příklady dvojrozměrné úlohy:
programování
- *1
b)
a) lineárního programování, nelineárního
Nejsnáze řešitelné jsou úlohy lineárního programování, kterých f(x) g;(x)
jsou lineárními funkcemi tj. optimalizační úloha. století známa možnost řešit některé optimalizační úlohy
pomocí diferenciálního variačního počtu.
Cílová funkce (8
