Kniha je úvodem do metod praktického modelování, analýzy, návrhu a optimalizace elektrotechnických zařízeni na číslicovém počítači. Výklad je doprovázen jednoduchými názornými příklady řešených úloh z různých odvětví elektrotechniky.Kniha je určena inženýrům a technikům, kteří se zabývají moderním návrhem elektrotechnických zařízení.
Přitom mohou
být sobě zcela nezávislé.8),
je vyhovujícím řešením. Příklady dvojrozměrné úlohy:
programování
- *1
b)
a) lineárního programování, nelineárního
Nejsnáze řešitelné jsou úlohy lineárního programování, kterých f(x) g;(x)
jsou lineárními funkcemi tj. Je-li optimální hodnota cílové funkce omezená, bude alespoň jeden
vrcholový bod množiny optimálním řešením (viz obr.10)
kde řádkový vektor známých konstant ak, matice známých kon
stant bik.
5
a)
Obr.
Již poloviny 18. Takové vyhovující pro které f(x) dosahuje extrému, je
optimálním řešením optimalizační úlohy.9)
g;(x (8. Hranice oblasti
vyhovujících řešení, určené omezujícími podmínkami 2x1+ 20, —0,5x1+x2S 5,
Xj jsou zde vymezeny přímkami OM. 159a).tzv. 159. vztahu (8. Každé pro které jsou splněny omezující vztahy (8.9) pak představuje nadrovinu l)-rozměrném euklidovském
prostoru.8) platí
právě jen jedno znamének pro každé omezení.
441
. obr. 159a příklad úlohy lineárního programování pro 4
a f(x) 4x2 Funkce f(x) zde znázorněna vrstevnicemi. optimalizační úloha.
Říká sejim úlohy lineárního nebo nelineárního programování.
f(x) (8.
Cílová funkce (8.
Množina vyhovujících řešení úlohy lineárního programování tvoří n-roz
měrném prostoru proměnných konvexní mnohostěn konečným počtem vrcholů. století známa možnost řešit některé optimalizační úlohy
pomocí diferenciálního variačního počtu. posledních pětadvaceti letech však
neobyčejně vzrostl zájem (především ekonomii operačním výzkumu) ob
sáhlou třídu optimalizačních úloh klasickými metodami většinou neřešitelnými. Přitom f(x) účelováfunkce optimalizační úlohy.8) jsou specifikované funkce jsou známé konstanty. Ome
zení (8
