Využití počítače při elektrotechnických návrzích

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Kniha je úvodem do metod praktického modelování, analýzy, návrhu a optimalizace elektrotechnických zařízeni na číslicovém počítači. Výklad je doprovázen jednoduchými názornými příklady řešených úloh z různých odvětví elektrotechniky.Kniha je určena inženýrům a technikům, kteří se zabývají moderním návrhem elektrotechnických zařízení.

Vydal: Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej litera­túry, n. p., 815 89 Bratislava, Hurbanovo nám. 3 Autor: Heřman Mann

Strana 447 z 480

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
tzv. Příklady dvojrozměrné úlohy: programování - *1 b) a) lineárního programování, nelineárního Nejsnáze řešitelné jsou úlohy lineárního programování, kterých f(x) g;(x) jsou lineárními funkcemi tj.9) g;(x (8. optimalizační úloha. Přitom mohou být sobě zcela nezávislé. 441 .9) pak představuje nadrovinu l)-rozměrném euklidovském prostoru. Takové vyhovující pro které f(x) dosahuje extrému, je optimálním řešením optimalizační úlohy. Každé pro které jsou splněny omezující vztahy (8. Hranice oblasti vyhovujících řešení, určené omezujícími podmínkami 2x1+ 20, —0,5x1+x2S 5, Xj jsou zde vymezeny přímkami OM. Ome­ zení (8. posledních pětadvaceti letech však neobyčejně vzrostl zájem (především ekonomii operačním výzkumu) ob­ sáhlou třídu optimalizačních úloh klasickými metodami většinou neřešitelnými. 159a příklad úlohy lineárního programování pro 4 a f(x) 4x2 Funkce f(x) zde znázorněna vrstevnicemi. 159. f(x) (8.10) kde řádkový vektor známých konstant ak, matice známých kon­ stant bik. století známa možnost řešit některé optimalizační úlohy pomocí diferenciálního variačního počtu. obr.8), je vyhovujícím řešením. 5 a) Obr. Cílová funkce (8. vztahu (8. Množina vyhovujících řešení úlohy lineárního programování tvoří n-roz­ měrném prostoru proměnných konvexní mnohostěn konečným počtem vrcholů.8) jsou specifikované funkce jsou známé konstanty.8) platí právě jen jedno znamének pro každé omezení. Říká sejim úlohy lineárního nebo nelineárního programování. Již poloviny 18. 159a). Přitom f(x) účelováfunkce optimalizační úlohy. Je-li optimální hodnota cílové funkce omezená, bude alespoň jeden vrcholový bod množiny optimálním řešením (viz obr