Využití počítače při elektrotechnických návrzích

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Kniha je úvodem do metod praktického modelování, analýzy, návrhu a optimalizace elektrotechnických zařízeni na číslicovém počítači. Výklad je doprovázen jednoduchými názornými příklady řešených úloh z různých odvětví elektrotechniky.Kniha je určena inženýrům a technikům, kteří se zabývají moderním návrhem elektrotechnických zařízení.

Vydal: Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej litera­túry, n. p., 815 89 Bratislava, Hurbanovo nám. 3 Autor: Heřman Mann

Strana 447 z 480

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
8), je vyhovujícím řešením.tzv. Ome­ zení (8.10) kde řádkový vektor známých konstant ak, matice známých kon­ stant bik. posledních pětadvaceti letech však neobyčejně vzrostl zájem (především ekonomii operačním výzkumu) ob­ sáhlou třídu optimalizačních úloh klasickými metodami většinou neřešitelnými. Každé pro které jsou splněny omezující vztahy (8. f(x) (8. vztahu (8. Je-li optimální hodnota cílové funkce omezená, bude alespoň jeden vrcholový bod množiny optimálním řešením (viz obr. Přitom mohou být sobě zcela nezávislé. Množina vyhovujících řešení úlohy lineárního programování tvoří n-roz­ měrném prostoru proměnných konvexní mnohostěn konečným počtem vrcholů. obr. 159. 159a příklad úlohy lineárního programování pro 4 a f(x) 4x2 Funkce f(x) zde znázorněna vrstevnicemi. Říká sejim úlohy lineárního nebo nelineárního programování. optimalizační úloha. 159a). Přitom f(x) účelováfunkce optimalizační úlohy. Již poloviny 18. Cílová funkce (8. 441 . století známa možnost řešit některé optimalizační úlohy pomocí diferenciálního variačního počtu.9) pak představuje nadrovinu l)-rozměrném euklidovském prostoru.8) jsou specifikované funkce jsou známé konstanty. Takové vyhovující pro které f(x) dosahuje extrému, je optimálním řešením optimalizační úlohy.8) platí právě jen jedno znamének pro každé omezení. Hranice oblasti vyhovujících řešení, určené omezujícími podmínkami 2x1+ 20, —0,5x1+x2S 5, Xj jsou zde vymezeny přímkami OM. 5 a) Obr.9) g;(x (8. Příklady dvojrozměrné úlohy: programování - *1 b) a) lineárního programování, nelineárního Nejsnáze řešitelné jsou úlohy lineárního programování, kterých f(x) g;(x) jsou lineárními funkcemi tj