Kniha je úvodem do metod praktického modelování, analýzy, návrhu a optimalizace elektrotechnických zařízeni na číslicovém počítači. Výklad je doprovázen jednoduchými názornými příklady řešených úloh z různých odvětví elektrotechniky.Kniha je určena inženýrům a technikům, kteří se zabývají moderním návrhem elektrotechnických zařízení.
8) platí
právě jen jedno znamének pro každé omezení. Příklady dvojrozměrné úlohy:
programování
- *1
b)
a) lineárního programování, nelineárního
Nejsnáze řešitelné jsou úlohy lineárního programování, kterých f(x) g;(x)
jsou lineárními funkcemi tj. optimalizační úloha. 159a).8),
je vyhovujícím řešením. 159. obr.10)
kde řádkový vektor známých konstant ak, matice známých kon
stant bik. Hranice oblasti
vyhovujících řešení, určené omezujícími podmínkami 2x1+ 20, —0,5x1+x2S 5,
Xj jsou zde vymezeny přímkami OM. Takové vyhovující pro které f(x) dosahuje extrému, je
optimálním řešením optimalizační úlohy.
Cílová funkce (8.
Již poloviny 18. Každé pro které jsou splněny omezující vztahy (8. Ome
zení (8.8) jsou specifikované funkce jsou známé konstanty. Je-li optimální hodnota cílové funkce omezená, bude alespoň jeden
vrcholový bod množiny optimálním řešením (viz obr.
441
.
5
a)
Obr. posledních pětadvaceti letech však
neobyčejně vzrostl zájem (především ekonomii operačním výzkumu) ob
sáhlou třídu optimalizačních úloh klasickými metodami většinou neřešitelnými. století známa možnost řešit některé optimalizační úlohy
pomocí diferenciálního variačního počtu.9) pak představuje nadrovinu l)-rozměrném euklidovském
prostoru.
Říká sejim úlohy lineárního nebo nelineárního programování.9)
g;(x (8.
Množina vyhovujících řešení úlohy lineárního programování tvoří n-roz
měrném prostoru proměnných konvexní mnohostěn konečným počtem vrcholů. Přitom mohou
být sobě zcela nezávislé. Přitom f(x) účelováfunkce optimalizační úlohy. vztahu (8.
f(x) (8. 159a příklad úlohy lineárního programování pro 4
a f(x) 4x2 Funkce f(x) zde znázorněna vrstevnicemi.tzv
