Využití počítače při elektrotechnických návrzích

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Kniha je úvodem do metod praktického modelování, analýzy, návrhu a optimalizace elektrotechnických zařízeni na číslicovém počítači. Výklad je doprovázen jednoduchými názornými příklady řešených úloh z různých odvětví elektrotechniky.Kniha je určena inženýrům a technikům, kteří se zabývají moderním návrhem elektrotechnických zařízení.

Vydal: Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej litera­túry, n. p., 815 89 Bratislava, Hurbanovo nám. 3 Autor: Heřman Mann

Strana 447 z 480

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
10) kde řádkový vektor známých konstant ak, matice známých kon­ stant bik. Ome­ zení (8. posledních pětadvaceti letech však neobyčejně vzrostl zájem (především ekonomii operačním výzkumu) ob­ sáhlou třídu optimalizačních úloh klasickými metodami většinou neřešitelnými.8) platí právě jen jedno znamének pro každé omezení.8) jsou specifikované funkce jsou známé konstanty. Každé pro které jsou splněny omezující vztahy (8.tzv.9) pak představuje nadrovinu l)-rozměrném euklidovském prostoru. Je-li optimální hodnota cílové funkce omezená, bude alespoň jeden vrcholový bod množiny optimálním řešením (viz obr. Již poloviny 18. Cílová funkce (8. 5 a) Obr. vztahu (8.8), je vyhovujícím řešením. 441 .9) g;(x (8. Takové vyhovující pro které f(x) dosahuje extrému, je optimálním řešením optimalizační úlohy. Přitom f(x) účelováfunkce optimalizační úlohy. Přitom mohou být sobě zcela nezávislé. obr. Říká sejim úlohy lineárního nebo nelineárního programování. 159. 159a příklad úlohy lineárního programování pro 4 a f(x) 4x2 Funkce f(x) zde znázorněna vrstevnicemi. století známa možnost řešit některé optimalizační úlohy pomocí diferenciálního variačního počtu. Příklady dvojrozměrné úlohy: programování - *1 b) a) lineárního programování, nelineárního Nejsnáze řešitelné jsou úlohy lineárního programování, kterých f(x) g;(x) jsou lineárními funkcemi tj. 159a). f(x) (8. Množina vyhovujících řešení úlohy lineárního programování tvoří n-roz­ měrném prostoru proměnných konvexní mnohostěn konečným počtem vrcholů. Hranice oblasti vyhovujících řešení, určené omezujícími podmínkami 2x1+ 20, —0,5x1+x2S 5, Xj jsou zde vymezeny přímkami OM. optimalizační úloha