Využití počítače při elektrotechnických návrzích

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Kniha je úvodem do metod praktického modelování, analýzy, návrhu a optimalizace elektrotechnických zařízeni na číslicovém počítači. Výklad je doprovázen jednoduchými názornými příklady řešených úloh z různých odvětví elektrotechniky.Kniha je určena inženýrům a technikům, kteří se zabývají moderním návrhem elektrotechnických zařízení.

Vydal: Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej litera­túry, n. p., 815 89 Bratislava, Hurbanovo nám. 3 Autor: Heřman Mann

Strana 43 z 480

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Je-li tato podm ínka splněna, pravou stranu (2. Linearizace nohopólů Je-li uvažovaný mnohopól soustředěnými param etry lineární, vztah (2. Jakobiány (2.23) kde výrazy typu dl L dF, dF, 8w1 1^ 1^ ‘ 8wn dF 8F2 dF2 dF2_ ďw 8wl 1^ 1^ ’ Sw„ . SFn dF» . Linearizace uvažovaného nohopólů zřejmě oprávněná tehdy, pokud hod­ nota pravé strany výrazu (2.) uvažovaném klidovém bodě výrazy typu Aw w(t) 0(t) označují odchylky jednotlivých veličin klidových bodů, přičemž ib, ub, x.1.20) kde jsou matice prvky závislými čase parametrech Stan­ dardní tvar stavového popisu lineárních nohopólů lze obvykle zapsat jako x(í) A(f, x(f) B(f, v(t) ~ťb(ř) = C(t, x(t) D(f, v(t) (2.22) Nyní vyšetříme předpoklady, nichž lze uvažovaný mnohopól okolí urči­ tého pracovního bodu (ib0, ub0, linearizovat.17) lineární členy Taylorovy řady okolí uvažovaného bodu, dostaneme F(řb(f)’ ub(ř)>XW> x(f) = = °b0’ X0’ X0’ *) 8F 8F + A»'b Aub Ax dib 8ub dx (2.23) nepřekročí přípustnou chybu modelování pro jakoukoliv odchylku proměnných veličin ležících uvnitř předpokládaného intervalu platnosti mnohopólů.2..21) (2.23) můžeme položit rovnu nule uvažovaný popis přepsat tvar 8F , A/h Auh F(/b0, ub0, (2. dwj 1^ 1 ' dwn označují jakobiány funkce F(. Rozvineme-li funkci levé straně (2.5.23) představují matice prvky závislými a.24) 8ib dx 44 .16) přejde na tvar r(t, ib(í) g(f, ub(f) p(t, x(ř) q(í, x(í) s(ř, v(t) (2