Kniha je úvodem do metod praktického modelování, analýzy, návrhu a optimalizace elektrotechnických zařízeni na číslicovém počítači. Výklad je doprovázen jednoduchými názornými příklady řešených úloh z různých odvětví elektrotechniky.Kniha je určena inženýrům a technikům, kteří se zabývají moderním návrhem elektrotechnických zařízení.
16) časové derivaci vektoru x(í) naznačuje, jde
0 popis dynamického mnohopólu.) zavedením argum entů v(í), x(f),
(dx/dt), (dxjdl), Přítom nost vektoru známých funkcí času v(í) charakterizujících
buzení mnohopólu značí, uvažovaný mnohopól není autonomní.Takto můžeme případě obecného mnohopólu dospět např.
Závislost funkčního vztahu (2. Jinak bychom jeho param etry považovali
za soustředěné.
Implicitní popis (2.17)
x(í) f(x(t), ib(ř), ub(í), (2. Argument umožňuje vyjádřit závislost chování nohopólu dalších
parametrech.16) tuto oblast můžeme zadat
prostřednictvím dolních horních mezí jednotlivých argumentů. Výrazy (2.16)
kde F(.
Současně funkční závislostí popisu nohopólu nezbytné specifikovat
1 oblast její platnosti. Je-li vliv
určité veličiny uvažovaném intervalu platnosti nohopólového modelu zanedba
telný, veličinu můžeme považovat konstantní popis pak můžeme příslušně
zjednodušit.) jsou vícerozměrné funkce.íF(.
standardní tvar stavového popisu mnohopólu.19) představují tzv.19)
43
.) g(. Pomocný vektor
x(t), který obvykle nazývá stavový, charakterizuje dynamický stav mnohopólu. Pokud celém uvažovaném časovém intervalu
identicky platilo dx/dí šlo mnohopól statický.
F( *(ř)>*(f) (2.
Přítom nost explicitního argum entu udává, uvažovaný mnohopól časově
závislý. Jsou-li těmito param etry fyzikální vlastnosti okolí modelované části,
jde mnohopól parametrický. param etrech přitom předpokládáme, jsou
nezávislé branových veličinách již uvažovaného nebo kteréhokoliv dalšího
mnohopólu, nímž prostřednictvím svých pólů tento mnohopól spojen opač
ném případě byl porušen předpoklad, vzájemná energetická interakce mnoho-
pólů uskutečňuje výhradně prostřednictvím jejich pólů). Jelikož tom popisu
uplatňuje derivace vektoru x(í) podle prostorových souřadnic jde dynamický
mnohopól rozprostřenými parametry. popisu tvaru
(2.18) (2.18)
a soustavu nelineárních algebraických rovnic
g(x(f), ib(t), ub(t), (2. případě popisu (2.16) případě nohopólů soustředěnými param etry
lze často převést soustavu diferenciálních rovnic tzv. Volba funkční
závislosti popisu nohopólu kompromisem mezi požadovanou přesností modelo
vání rozsahem proměnných veličin vystupujících argumentech popisu. norm álním tvaru expli
citně vyjádřenou časovou derivací x(f) dx(t)jdt
kde f[. Tak např.) funkce získaná funkcionálu
