Kniha je úvodem do metod praktického modelování, analýzy, návrhu a optimalizace elektrotechnických zařízeni na číslicovém počítači. Výklad je doprovázen jednoduchými názornými příklady řešených úloh z různých odvětví elektrotechniky.Kniha je určena inženýrům a technikům, kteří se zabývají moderním návrhem elektrotechnických zařízení.
druhém případě vyhodnotí jakobián (pro úsporu
operací nevyhodnocuje každé iteraci) jestliže ani nepomůže, délka kroku
se zkrátí čtvrtinu. Tím
x. Jako kri
térium pro konvergenci iterací korektoru požaduje, aby všechny složky řešení
splnily vztah
Gearova metoda někdy kombinuje některou explicitní mnohokrokovou meto
dou. použil euklidovskou normu relativních hodnot odhadu derivací
složek vztažených maximálním hodnotám jejich dosavadního průběhu.
Zatím jsme zabývali optimalizací délky kroku řádu při integraci pouze
jediné diferenciální rovnice. Pro obě metody přitom lze uplatnit shodný algoritmus optimalizace délky
kroku řádu. Modifikace Gearovy metody
Brayton, Gustavson Hachtel vypracovali modifikaci Gearovy metody pro integraci
soustav diferenciálních rovnic velkým rozptylem časových konstant označili ji
jako metodu BDF anglického backward differentiation formula). místo
dojde čtyřikrát sobě selhání, řád sníží jednotku krok zopakuje. Pokud tomtéž kroku
se zamezí nepříznivým vlivům chyb akumulovaných Nordsieckově vektoru.2.
Aby vícekrokovou integraci bylo možné „nastartovat“, počátku výpočtů
se řád metody nastaví jednotku teprve dalších krocích postupně nechá
narůst optimální hodnotu.
6.
i, max 2m(r 2)
329
. Řešení tomto
případě podstatně urychlí, neboť explicitní metoda nevyžaduje iterace. Tato výhoda
však mnoha aplikacích ztrácí praktický smysl, jelikož explicitní metody nelze
použít přímo pro řešení soustav diferenciálních rovnic implicitním tvaru bez
redukce tvar normální.úspěšných krocích prodloužení kroku není možné, další testování provede
až deseti krocích, aby omezily aritmetické operace.
Gear např. Explicitní metodu pak možné využít pro řešení soustav diferenciál
ních rovnic, jejichž časové konstanty nejsou příliš rozptýlené. Jeho
kritériilm pro posouzení velikosti zbytkové chyby tvar
kde počet řešených rovnic, xi>maxje největší absolutní hodnota složky dosa
žená počátku integrace srel relativní přípustná zbytková chyba. Při integraci soustavy rovnic nutné odhady derivací
řešení x(t) příslušných výrazech nahradit některou normou odhadu derivací jed
notlivých složek vektoru řešení x(í). Za
selhání kroku považuje buď překročení přípustné chyby nebo nezkonvergování
korektoru třech iteracích.11
