Využití počítače při elektrotechnických návrzích

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Kniha je úvodem do metod praktického modelování, analýzy, návrhu a optimalizace elektrotechnických zařízeni na číslicovém počítači. Výklad je doprovázen jednoduchými názornými příklady řešených úloh z různých odvětví elektrotechniky.Kniha je určena inženýrům a technikům, kteří se zabývají moderním návrhem elektrotechnických zařízení.

Vydal: Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej litera­túry, n. p., 815 89 Bratislava, Hurbanovo nám. 3 Autor: Heřman Mann

Strana 300 z 480

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
31. 2 kde hj2 hjl předpokladu, dosta­ tečně malé, můžeme položit x(0 x(0) hledaná zbytková chyba c m Vidíme tedy, zkracující délkou integračního kroku místní zbytková chyba Eulerovy metody úměrně zmenšuje přibližné řešení tedy lineárně kon­ verguje přesnému. f(V (6-22) kde aproximace řešení xn+l aproximace fn+1 Přímku, která aproximuje řešení x(t) intervalu tn, tn, můžeme charakterizovat poly­ nomem pJt)= 0 Přímá Eulerova metoda tedy náleží mezi explicitní jednokrokové integrační metody. Další body hledaného přibližného řešení aproximovaného přímo Eulerovou metodou můžeme postupně vypočítat podle rekurentního vzorce •V.22) předpokladu, že x(í„) x(tn) f(x„, tj. , přímé Eulerovy metody vyplývající (6. Postoupíme-li podmínky x(tn) místo jednoho integrač­ ního kroku délce dvěma kroky poloviční délce hj2, zbytková chyba e„++1 v bude 1 fh s .23) pro dostatečně malá je g x{0) (6. Odhad místní zbytkové chyby e x(tn+1) x„. Přímá Eulerova metoda tedy integrační metodou prvního řádu. Z uvedeného rovněž vyplývá, jako odhad zbytkové chyby přímé Eulerovy metody pro automatické řízení délky integračních kroků můžeme použít výraz En ) 296 . K odhadu místní zbytkové chyby přímé Eulerovy metody použijeme Taylorův rozvoj řešení x(t) okolí tn x(tn x(tn) x(tn) x(0) (6.místní zbytkovou chybou druhého integračního kroku tom případě, kdyby platilo *i x(fx).23) První dva členy tohoto rozvoje jsou ekvivalentní vzorci (6. Potvrzují výsledky numerického experimentu, uvedené v tab.24) kde řn+1