Využití počítače při elektrotechnických návrzích

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Kniha je úvodem do metod praktického modelování, analýzy, návrhu a optimalizace elektrotechnických zařízeni na číslicovém počítači. Výklad je doprovázen jednoduchými názornými příklady řešených úloh z různých odvětví elektrotechniky.Kniha je určena inženýrům a technikům, kteří se zabývají moderním návrhem elektrotechnických zařízení.

Vydal: Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej litera­túry, n. p., 815 89 Bratislava, Hurbanovo nám. 3 Autor: Heřman Mann

Strana 299 z 480

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
todou ukazuje obr. Přesné řešení x(í) uvažované rovnice vycházející zadané počáteční podmínky x(l0) tomto obrázku znázorněno plnou čarou. V časovém intervalu <f0, řj) podle přímé Eulerovy metody řešení aproxi muje přímkou směrnici f(x0, f0) procházející bodem x0... posloupností bodů 2,. Tato přímka tedy není tečnou řešení rovnice x(ř) f(x, í), vy­ cházejícímu x(f0), nýbrž tečnou jinému řešení této rovnice, které vychází z odlišné počáteční podmínky obr.., které jsou obrázku spojeny úseč­ kami. Chyba tedy nikoliv místní, ale tzv.. Přímá Eulerova metoda aproximuje řešení x(í) diskrétních časových okamžicích t0, t2,. sdruženou zbytkovou chybou. Přímá Eulerova metoda s2 '(^2) 2 295 . bylo Xq-> Obr. Tato přímka zřejmě v bodě tečnou řešení x(f). Přibližné řešení získané uvedenou aproximací přesného řešení x(f) t1 je zatíženo místní zbytkovou chybou = x(íj) —Xj Další bod přibližného řešení nalezneme tak, bodem x± proložíme přímku sklonu rovném f(x1, f1). 110 patrné, tato chyba důsledkem aproximace řešení nejen druhém, ale prvním integračním kroku.UO. dáno tím, vlivem chyby aproximační přímka druhém kroku nevychází bodu x(í,), ale bodu nemá sklon f(x(í,), í,), ale f(xt, tj). Hodnota tedy vypočítá výrazu x2 f(x1, ít) Zbytková chyba přibližného řešení rovna Z obr. Bod přibližného řešení pak vypočítáme jednoduše výrazu X1 (X0’ fo) kde —í0 délka integračního kroku. Výchozí bod aproximovaného řešení ovšem volí tak, aby x(f0). 110 znázorněno přerušovanou křivkou. 110