Využití počítače při elektrotechnických návrzích

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Kniha je úvodem do metod praktického modelování, analýzy, návrhu a optimalizace elektrotechnických zařízeni na číslicovém počítači. Výklad je doprovázen jednoduchými názornými příklady řešených úloh z různých odvětví elektrotechniky.Kniha je určena inženýrům a technikům, kteří se zabývají moderním návrhem elektrotechnických zařízení.

Vydal: Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej litera­túry, n. p., 815 89 Bratislava, Hurbanovo nám. 3 Autor: Heřman Mann

Strana 299 z 480

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
V časovém intervalu <f0, řj) podle přímé Eulerovy metody řešení aproxi muje přímkou směrnici f(x0, f0) procházející bodem x0. 110 znázorněno přerušovanou křivkou..UO. Přímá Eulerova metoda s2 '(^2) 2 295 . Tato přímka zřejmě v bodě tečnou řešení x(f). bylo Xq-> Obr., které jsou obrázku spojeny úseč­ kami..todou ukazuje obr. 110 patrné, tato chyba důsledkem aproximace řešení nejen druhém, ale prvním integračním kroku.. Chyba tedy nikoliv místní, ale tzv. Přímá Eulerova metoda aproximuje řešení x(í) diskrétních časových okamžicích t0, t2,. posloupností bodů 2,. Výchozí bod aproximovaného řešení ovšem volí tak, aby x(f0). Tato přímka tedy není tečnou řešení rovnice x(ř) f(x, í), vy­ cházejícímu x(f0), nýbrž tečnou jinému řešení této rovnice, které vychází z odlišné počáteční podmínky obr. 110. Bod přibližného řešení pak vypočítáme jednoduše výrazu X1 (X0’ fo) kde —í0 délka integračního kroku. sdruženou zbytkovou chybou. dáno tím, vlivem chyby aproximační přímka druhém kroku nevychází bodu x(í,), ale bodu nemá sklon f(x(í,), í,), ale f(xt, tj). Hodnota tedy vypočítá výrazu x2 f(x1, ít) Zbytková chyba přibližného řešení rovna Z obr. Přesné řešení x(í) uvažované rovnice vycházející zadané počáteční podmínky x(l0) tomto obrázku znázorněno plnou čarou.. Přibližné řešení získané uvedenou aproximací přesného řešení x(f) t1 je zatíženo místní zbytkovou chybou = x(íj) —Xj Další bod přibližného řešení nalezneme tak, bodem x± proložíme přímku sklonu rovném f(x1, f1)