Kniha je úvodem do metod praktického modelování, analýzy, návrhu a optimalizace elektrotechnických zařízeni na číslicovém počítači. Výklad je doprovázen jednoduchými názornými příklady řešených úloh z různých odvětví elektrotechniky.Kniha je určena inženýrům a technikům, kteří se zabývají moderním návrhem elektrotechnických zařízení.
Proto celková chyba řešení zkracujícím neklesá
monotónně, ale pro velmi malá naopak roste. opačném případě musíme délku kroku zkracovat
a integraci opakovat tak dlouho, dokud nedojde shodě dvou následných vý
sledků. skutečnosti však při výpočtu řešení intervalu T
se zkracují délkou kroku roste celkový počet aritmetických operací, tím vliv
zaokrouhloracích chyb. Nejmenšího
počtu kroků, tím největší výpočetní účinnosti dosáhne tehdy, pokud během
integrace délkou kroku automaticky optimalizuje řád metody.) při řešení určité rovnice F(x, (nebo funkce
f(. hlediska výpočetní přesnosti
je proto velmi důležité, jak tato akumulace chyb probíhá. poloviční délkou kroku. Pro kontrolu třeba integraci zopakovat
např.kde činitel označuje jako řád integrační metody. Přímá Eulerova metoda
Princip numerické integrace soustav nelineárních diferenciálních rovnic lze nej
názorněji ukázat přímé Eulerově metodě, která mnoha dnes známých nume
rických integračních metod nejjednodušší.2. Pokud dojde numerické
nestabilitě metody, pak vliv velmi malé chyby postupně naroste míry, že
zcela znehodnotí výpočet.
Integraci jediné diferenciální rovnice x(t) f(x, přímou Eulerovou me
294
.) při řešení rovnice f(x f)), který integrační metoda celém intervalu
řešení vyžádá.
Zatím jsme uvažovali pouze místní zbytkové chyby. skutečnosti však jsou
zbytkovými chybami zatíženy hodnoty argumentů výrazu (6.20), proto při
jeho rekurzívním použití dochází sdružování neboli akumulaci zbytkových chyb.2.
Výhodné je, pokud během integrace délka integračního kroku automaticky
nastavuje tak, aby celkový počet integračních kroků byl nejmenší, aniž sou
časně některém kroku byla překročena přípustná chyba integrace.
Pokud možnost automatické volby délky kroku nemáme, musíme při jeho
odhadu vyjít vlastností řešené úlohy.
Pomocí konvergentní integrační metody lze řešení zdánlivě získat libo
volnou přesností.
Obdobným způsobem akumulují zaokrouhlovací chyby vznikající při numeric
kých výpočtech jednotlivých integračních krocích.
Výpočetní účinnost integrační metody zpravidla posuzuje podle celkového
počtu vyhodnocení funkce F(. Konstanta závislá na
( 1)
typu řádu metody hodnota l)-vé derivace řešení místě odhadu
chyby. aby metoda byla numericky stabilní.
6. Přitom ovšem musíme současně brát ohled přítomnost
chyby integrace. Pokud výsledky sebe podstatně neliší, výpočet
můžeme považovat ukončený. Místní zbytková chyba integrační metody r-tého řádu tedy klesá nule
alespoň tak rychle jako výraz hr+1. Žádoucí je, aby vliv místní
chyby vzniklé určitém integračním kroku následujících krocích postupně
zmenšoval, tj
