Kniha je úvodem do metod praktického modelování, analýzy, návrhu a optimalizace elektrotechnických zařízeni na číslicovém počítači. Výklad je doprovázen jednoduchými názornými příklady řešených úloh z různých odvětví elektrotechniky.Kniha je určena inženýrům a technikům, kteří se zabývají moderním návrhem elektrotechnických zařízení.
Ač velikost zbytkové chyby rostoucím řádem metody obvykle klesá, ně
kterých funkcí vyšší derivace mohou nabývat takových hodnot, zbytková chyba
s skutečnosti roste.99) můžeme použít přímo některý postupů uvedených
v kap. Kmitočtové charakteristiky analyzované soustavy pak získáme pros
tým dosazováním hodnot kmitočtu joj. Nej
oblíbenější jsou různé modifikace lichoběžníkového nebo Simpsonova pravidla. Pak musíme výpočetní postup
upravit tak, aby operoval výhradně reálnými čísly. Často
však komplexní aritmetika dispozici není, jako např.98), dostaneme
5. je
celý postup čistě numerický, výsledná přenosová funkce semisymbolickém
tvaru póly nulami koeficienty vyjádřenými numericky, ale operátorem p
symbolickým.2.
Uvažujme popis lineárních dynamických soustav pro kmitočtovou oblast
v podobě soustavy lineárních algebraických rovnic komplexními koeficienty
A(joj) X(jco) B(jo) (5.180 ,
e ------- (0
180v '
1 (4)
e 1()(/> a)h4 f(0 )
Lichoběžníkové Simpsonovo pravidlo představují nejjednodušší případy
tzv.
si ukážeme postup, pomocí kterého lze popisu podobě soustavy diferenciálních
rovnic určit libovolnou přenosovou funkci analyzované dynamické soustavy. odst. Jak známo, tento popis můžeme získat např. Navíc rostoucím zpravidla nepříznivě roste vliv chyb
zaokrouhlení. Řešení kmitočtové oblasti
Pro kmitočtovou analýzu lineárních dynamických soustav popisem podobě sou
stavy diferenciálních rovnic uvedeme dva rozdílné numerické postupy. Zde zmíníme postupu,
který porovnání prvním sice jednodušší, ale obvykle také výpočetně méně
účinný. Gaussovy vzorce) jiné
metody.99)
kde A(jco) komplexní matice rozměru X(joj) B(jco) jsou «-rozměrné
komplexní vektory.
230
. Lze jej však použít pro kmitočtovou analýzu lineárních dynamických
soustav rozprostřenými parametry.
Použijeme-li tento rozvoj obou stranách (5. Laplaceovou nebo
Fourierovou transformací popisu podobě soustavy diferenciálních rovnic.5. Newtonových-Cotesových vzorců pro výpočet hodnoty určitého integrálu. tím, jej naprogramujeme komplexní místo reálné aritmetice. standardních verzích
programovacího jazyka ALGOL nebo BASIC.
Umožňuje-li výpočetní systém, který máme dispozici, operovat komplex
ními čísly, pro řešení (5. 5.
Vedle toho však používají metody využívající nerovnoměrná rozložení bodů
integrované funkce uvnitř integračního intervalu (např. Proto praxi metody příliš vysokých řádů nepoužívají.4.4
