Využití počítače při elektrotechnických návrzích

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Kniha je úvodem do metod praktického modelování, analýzy, návrhu a optimalizace elektrotechnických zařízeni na číslicovém počítači. Výklad je doprovázen jednoduchými názornými příklady řešených úloh z různých odvětví elektrotechniky.Kniha je určena inženýrům a technikům, kteří se zabývají moderním návrhem elektrotechnických zařízení.

Vydal: Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej litera­túry, n. p., 815 89 Bratislava, Hurbanovo nám. 3 Autor: Heřman Mann

Strana 207 z 480

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
3) i 0 (0 kde mohou uplatnit vyšší derivace v(t) vstupu v(f).2) bude potom menší než rozměr vektoru z(f) v soustavě (5. bude nz.2) podobu p (o x B;v (5-4) i=0 1(\A . Vztah (5.1) jednoznačně řešitelná, lze zredukovat soustavu nx diferenciálních rovnic tzv. znamená, počet rovnic, tím i rozměr vektoru x(f) soustavě (5.Analýza lineárních dynamických soustav 5.2) není nutné, neboť jich zde můžeme vhodnou transformací vektoru x(f) zbavit. Abychom ukázali, předpokládejme, pravá strana (5.3) představují stavový popis lineární dynamické soustavy řádu nx. Pokud soustava (5.2) přičemž nx-rozměrný vektor x(t) označuje jako stav soustavy vektor v(í) jako její vstup.1) singulární, některé rovnice této soustavy mohou být algebraické anebo zmíněné redukci mohou diferenciálních algebraické přejít.1. Časové průběhy hledaných sekundárních nebo výstupních veličin analyzované soustavy lze obvykle určit vztahu y(f) Cx(t) v(í) (5.1), tj. LINEÁRNÍ y Lineární dynamické soustavy soustředěnými parametry lze zpravidla popsat soustavou obyčejných lineárních diferenciálních rovnic prvního řádu M ž(f) z(í) v(t) (5. Ač soustavě (5.2) spolu vztahem (5. normálním tvaru explicitně vyjádřeným vektorem derivací neznámých x(f) x(f) v(f) (5. Jelikož obecně není vyloučeno, matice soustavě (5.3) uvažujeme časové derivace v(í), soustavě (5.1) kde z(t) n2-rozměrný vektor časových průběhů primárních veličin soustavy, ž(t) vektor časových derivací těchto veličin v(t) «„-rozměrný vektor časových průběhů známých budicích veličin