Využití počítače při elektrotechnických návrzích

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Kniha je úvodem do metod praktického modelování, analýzy, návrhu a optimalizace elektrotechnických zařízeni na číslicovém počítači. Výklad je doprovázen jednoduchými názornými příklady řešených úloh z různých odvětví elektrotechniky.Kniha je určena inženýrům a technikům, kteří se zabývají moderním návrhem elektrotechnických zařízení.

Vydal: Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej litera­túry, n. p., 815 89 Bratislava, Hurbanovo nám. 3 Autor: Heřman Mann

Strana 176 z 480

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
kde £(k) leží mezi (k\ dostaneme 1 f'(x<^ £<*+!> g») r.23) tedy jde přírůstkovou neboli inkrementální linearizaci, kdežto v případě (4.21) upravit tak, aby inverze matice byla nahrazena řešením soustavy lineárních algebraických rovnic.25) jde globální linearizaci soustavy f(x) bodě <fc). Znamená to, počet přesných číslic se v blízkosti řešení každém iteračním kroku téměř zdvojnásobí. Jak uvidíme dále, při analýze diskrétně modelovaných soustav lze snadněji formulovat globálně linearizovaný popis (4. Inkrementálně linearizovaný popis (4. 176 .24) zase zpravidla vede přesnějším výsledkům.25).23) (4. Vidíme tedy, že v porovnání substituční metodou metoda Newtonova-Raphsonova konverguje mnohem rychleji. každém případě však program pro řešení určité soustavy nelineárních rovnic vyžaduje pouze formulaci linearizo- vaného nikoliv nelineárního tvaru této soustavy. Z hlediska výpočetní účinnosti výhodnější vztah (4. Jedna možnost je, každém iteračním kroku řešenim soustavy x (k+1> (fc> odtud vypočítáme (4.25) V případě (4.24) f(x (t)).'k' f(x*) £(,í))2f"(x*) Í(6W)3 ) (eW) 2 f(xW) f'(x(fc)) f(x*) M Odtud lim jm* |e(fc)|2 |f'(x*)| 2|f'(x*)| Pro x(ít) dostatečně blízké zřejmě přibližně platí fix o®|2 2|f'(x*)| Newtonova-Raphsonova metoda tedy dostatečně blízkém okolí řád roven dvěma, tedy konverguje kvadraticky. Axtt+1) ik)) získáme přírůstek Ax(k+1) = x»+D Ax(ft+1) Platí tedy x (o> ® i —1 Druhá možnost spočívá tom, každém iteračním kroku vypočítáme přímo x (k+1) řešením soustavy f(x®) (t+1) ik)) (k)) (k) (4