Kniha je úvodem do metod praktického modelování, analýzy, návrhu a optimalizace elektrotechnických zařízeni na číslicovém počítači. Výklad je doprovázen jednoduchými názornými příklady řešených úloh z různých odvětví elektrotechniky.Kniha je určena inženýrům a technikům, kteří se zabývají moderním návrhem elektrotechnických zařízení.
Pro ještě větší urychlení výpočtů program často generuje přímo strojovém
kódu, takže pak velmi rychlý, ale strojově závislý. kompilačního interpretační přístup liší tím, místo
příkazů explicitního programu zde generují posloupnosti operačních kódů adres.
Jelikož jej však nelze řešení řešení měnit, při počáteční analýze nutné při
hlédnout nejmenším přípustným hodnotám potenciálních klíčových prvků
dosažitelných během všech následujících výpočtů. programech pro řešení velmi rozsáhlých soustav tyto
přístupy někdy kombinují navzájem často přitom využívá toho, řešení
k řešení obvykle mění jen malá část matic řešené soustavy. jsou nb-rozměrné čtvercové matice parametrů
mnohobranů.34)
kde /b(t), h(t) v(í) jsou ;ib-rozměrné vektory hranových proudů, hranových napětí
a známých budicích veličin. Přehled způsobů popisu soustav mnohopólů
Mnohopóly lineární statické soustavy branovým grafem branách lze
zpravidla charakterizovat matematickým vztahem tvaru soustavy lineárních
algebraických rovnic
R ib(f) ub(t) v(r) (3. explicitní příkaz
C(205) (—C(12)*C(55) —C(61)*C(331)+ A(197))/C(150)
generovaný při kompilačním přístupu zde nahradí posloupností
1 331 197 150 205
kde první číslo udává kód požadovaných operací, druhé udává počet součinů
a další čísla jsou adresami proměnných. Výhodou
tohoto přístupu porovnání kompilačním to, zkrátí doba potřebná pro
počáteční analýzu vygenerované informace vyžadují podstatně menší paměť.
Nevýhodou menší rychlost popřípadě obtížnější využití vnější paměti.3. FORMULACE POPISU LINEÁRNÍCH STATICKÝCH
SOUSTAV
3.
3.
Volba mezi uvedenými přístupy závislá aplikaci, použitém počítači
i zvolené délce slova.3. Výběr klíčových
prvků při počáteční analýze struktury soustavy zde možné provést dokonale.
Při indexovacím přístupu provádějí všechny potřebné aritmetické operace
současně analýzou struktury rozkládané matice přitom generují indexové
vektory, kterými lze řídit zpracování dalších matic shodné struktury.
Tak např.1.
128
.
Interpretační přístup představuje kompromis mezi prvními dvěma přístupy,
a rovněž pokud jde výpočetní rychlost nároky vygenerovaných informací na
paměť, leží mezi nimi
