"
67
.
Nikolaj Ivanovič Lobačevskij (1793—1856)
Nemožnost důkazu pátého postulátu, která pro jiné vědce znamenala
konec bádání tomťo směru, byla naopak pro velkého novátora vědy opěrným
bodem rozletu, zakončenému největším revolučním převratem vědě, jakého
je možno dosáhnout.
Geniální myslitel přišel neobyčejně smělému závěru, totiž Euklidův
systém není jedině možnou geometrickou koncepcí.
Mladý Lobačevskij zprvu také snažil nalézt důkaz pátého postulátu. „Všem známo," psal
Lobačevskij, „že theorie rovnoběžek theorie dosud neuzavřená.
Avšak vždy, když již již soudilo, důkaz nalezen, našla něm nějaká
logická chyba, která zvrátila všechny sebedůmyslnější konstrukce.
Avšak poměrně brzy přišel myšlenku, takový důkaz zásadně nemožný. Marné úsilí,
které časů Euklidových dobu dvou tisíc let věnovali vědci tomuto problé
mu, vzbudilo mně podezření, samých pojmech není ještě pravdivosti,
jak chtěli dosud všichni dokazovat; tuto pravdivost mohly dokázat, jak je
tomu jiných fysikálních zákonů, jen zkušenosti, jako příklad pozoro
vání astronomická.všech dob strávili mnoho času tím, snažili dokázat temný pátý postulát
