Indi
viduální vlastnosti člověka mohou měnit obvyklý průběh nemoci."
Roku 1820 Mudrov vydává „Rozpravu způsobu vyučovat učit prak
tickému lékařství čih skutečnému lékařskému umění lůžka nemocných"; byla
to vědecká práce, která neměla sobě rovné ruské ani zahraniční Uteratuře. Ruský lékař ukazoval, třeba léčit,
ne jakousi abstraktní nemoc, kterou mnozí lékaři doby považovali něco, co
existuje nezávisle člověku, nýbrž nemocného samého. „Věřte," píše Mudrov,
„že lékařství nezáleží ani léčení nemoci, ani léčení jejích příčin. Nesouhlasil módní Stollovou theorií, jenž považoval
za zřídlo všech nemocí pouze žaludek. Něco
jiného věda, něco jiného umění; něco jiného znát, něco jiného umět."
Jedna táž nemoc probíhá různých Udí různě.názory podstatě nemocí.
M atvej Jakovlevič Mudrov (1776— 1831)
Mudrov nepodlehl ani důvodům idealistické theorie, která hledala příčiny
nemocí „výšinách světa nehmotného". Říkám vám
krátce jasně: lékařství záleží léčení nemocného samého. „Proto knižní
léčba nemocí," píše Mudrov, „je snadná, ale skutečná léčba těžká. toho třeba dbát.
536
.
Mudrov neuznával ani léčebnou methodu Kampfovu, který vyháněl
„nepřátele zdraví tisícerými klystéry"
