"
Jedna táž nemoc probíhá různých Udí různě. Říkám vám
krátce jasně: lékařství záleží léčení nemocného samého.
536
. Indi
viduální vlastnosti člověka mohou měnit obvyklý průběh nemoci. toho třeba dbát."
Roku 1820 Mudrov vydává „Rozpravu způsobu vyučovat učit prak
tickému lékařství čih skutečnému lékařskému umění lůžka nemocných"; byla
to vědecká práce, která neměla sobě rovné ruské ani zahraniční Uteratuře. Nesouhlasil módní Stollovou theorií, jenž považoval
za zřídlo všech nemocí pouze žaludek.
Mudrov neuznával ani léčebnou methodu Kampfovu, který vyháněl
„nepřátele zdraví tisícerými klystéry".názory podstatě nemocí. „Proto knižní
léčba nemocí," píše Mudrov, „je snadná, ale skutečná léčba těžká. „Věřte," píše Mudrov,
„že lékařství nezáleží ani léčení nemoci, ani léčení jejích příčin. Ruský lékař ukazoval, třeba léčit,
ne jakousi abstraktní nemoc, kterou mnozí lékaři doby považovali něco, co
existuje nezávisle člověku, nýbrž nemocného samého. Něco
jiného věda, něco jiného umění; něco jiného znát, něco jiného umět.
M atvej Jakovlevič Mudrov (1776— 1831)
Mudrov nepodlehl ani důvodům idealistické theorie, která hledala příčiny
nemocí „výšinách světa nehmotného"
