536
. toho třeba dbát. Ruský lékař ukazoval, třeba léčit,
ne jakousi abstraktní nemoc, kterou mnozí lékaři doby považovali něco, co
existuje nezávisle člověku, nýbrž nemocného samého.
M atvej Jakovlevič Mudrov (1776— 1831)
Mudrov nepodlehl ani důvodům idealistické theorie, která hledala příčiny
nemocí „výšinách světa nehmotného". „Proto knižní
léčba nemocí," píše Mudrov, „je snadná, ale skutečná léčba těžká. Něco
jiného věda, něco jiného umění; něco jiného znát, něco jiného umět. Nesouhlasil módní Stollovou theorií, jenž považoval
za zřídlo všech nemocí pouze žaludek."
Roku 1820 Mudrov vydává „Rozpravu způsobu vyučovat učit prak
tickému lékařství čih skutečnému lékařskému umění lůžka nemocných"; byla
to vědecká práce, která neměla sobě rovné ruské ani zahraniční Uteratuře. „Věřte," píše Mudrov,
„že lékařství nezáleží ani léčení nemoci, ani léčení jejích příčin. Říkám vám
krátce jasně: lékařství záleží léčení nemocného samého.
Mudrov neuznával ani léčebnou methodu Kampfovu, který vyháněl
„nepřátele zdraví tisícerými klystéry"."
Jedna táž nemoc probíhá různých Udí různě. Indi
viduální vlastnosti člověka mohou měnit obvyklý průběh nemoci.názory podstatě nemocí
