„Proto knižní
léčba nemocí," píše Mudrov, „je snadná, ale skutečná léčba těžká. Indi
viduální vlastnosti člověka mohou měnit obvyklý průběh nemoci."
Jedna táž nemoc probíhá různých Udí různě.názory podstatě nemocí. „Věřte," píše Mudrov,
„že lékařství nezáleží ani léčení nemoci, ani léčení jejích příčin. toho třeba dbát. Nesouhlasil módní Stollovou theorií, jenž považoval
za zřídlo všech nemocí pouze žaludek.
Mudrov neuznával ani léčebnou methodu Kampfovu, který vyháněl
„nepřátele zdraví tisícerými klystéry"."
Roku 1820 Mudrov vydává „Rozpravu způsobu vyučovat učit prak
tickému lékařství čih skutečnému lékařskému umění lůžka nemocných"; byla
to vědecká práce, která neměla sobě rovné ruské ani zahraniční Uteratuře.
M atvej Jakovlevič Mudrov (1776— 1831)
Mudrov nepodlehl ani důvodům idealistické theorie, která hledala příčiny
nemocí „výšinách světa nehmotného". Říkám vám
krátce jasně: lékařství záleží léčení nemocného samého. Něco
jiného věda, něco jiného umění; něco jiného znát, něco jiného umět.
536
. Ruský lékař ukazoval, třeba léčit,
ne jakousi abstraktní nemoc, kterou mnozí lékaři doby považovali něco, co
existuje nezávisle člověku, nýbrž nemocného samého
