Nesouhlasil módní Stollovou theorií, jenž považoval
za zřídlo všech nemocí pouze žaludek.názory podstatě nemocí.
Mudrov neuznával ani léčebnou methodu Kampfovu, který vyháněl
„nepřátele zdraví tisícerými klystéry"."
Roku 1820 Mudrov vydává „Rozpravu způsobu vyučovat učit prak
tickému lékařství čih skutečnému lékařskému umění lůžka nemocných"; byla
to vědecká práce, která neměla sobě rovné ruské ani zahraniční Uteratuře.
M atvej Jakovlevič Mudrov (1776— 1831)
Mudrov nepodlehl ani důvodům idealistické theorie, která hledala příčiny
nemocí „výšinách světa nehmotného".
536
. Něco
jiného věda, něco jiného umění; něco jiného znát, něco jiného umět. Ruský lékař ukazoval, třeba léčit,
ne jakousi abstraktní nemoc, kterou mnozí lékaři doby považovali něco, co
existuje nezávisle člověku, nýbrž nemocného samého."
Jedna táž nemoc probíhá různých Udí různě. Indi
viduální vlastnosti člověka mohou měnit obvyklý průběh nemoci. „Proto knižní
léčba nemocí," píše Mudrov, „je snadná, ale skutečná léčba těžká. „Věřte," píše Mudrov,
„že lékařství nezáleží ani léčení nemoci, ani léčení jejích příčin. toho třeba dbát. Říkám vám
krátce jasně: lékařství záleží léčení nemocného samého
