„Věřte," píše Mudrov,
„že lékařství nezáleží ani léčení nemoci, ani léčení jejích příčin. Ruský lékař ukazoval, třeba léčit,
ne jakousi abstraktní nemoc, kterou mnozí lékaři doby považovali něco, co
existuje nezávisle člověku, nýbrž nemocného samého. Nesouhlasil módní Stollovou theorií, jenž považoval
za zřídlo všech nemocí pouze žaludek.
536
. Indi
viduální vlastnosti člověka mohou měnit obvyklý průběh nemoci. Něco
jiného věda, něco jiného umění; něco jiného znát, něco jiného umět."
Jedna táž nemoc probíhá různých Udí různě.
M atvej Jakovlevič Mudrov (1776— 1831)
Mudrov nepodlehl ani důvodům idealistické theorie, která hledala příčiny
nemocí „výšinách světa nehmotného". „Proto knižní
léčba nemocí," píše Mudrov, „je snadná, ale skutečná léčba těžká. Říkám vám
krátce jasně: lékařství záleží léčení nemocného samého.názory podstatě nemocí. toho třeba dbát."
Roku 1820 Mudrov vydává „Rozpravu způsobu vyučovat učit prak
tickému lékařství čih skutečnému lékařskému umění lůžka nemocných"; byla
to vědecká práce, která neměla sobě rovné ruské ani zahraniční Uteratuře.
Mudrov neuznával ani léčebnou methodu Kampfovu, který vyháněl
„nepřátele zdraví tisícerými klystéry"
