V žhavé atmosféře Země vznikaly nové sloučeniny prvků.
Dát odpověď otázku, jak vznikl život, jak neorganické hmoty vy
tvořila hmota organická, snažil Gorjaninov.
Po odtržení Slunce bloudila Země světovým prostorem jako bílá hvězda. Molekuly aminových
kyselin navzájem poutaly tvořily pak sloučeniny, které nazývají poly-
peptidy.
Před mnoha miliony let lagunách dávných moří, kde objevily
bílkovinné uhličité látky, vznikly jejich sloučením rosolovité, polokapalné cho-
515
.
Jak tedy přírodě vznikla živá buňka?
Theorie akademika Oparina dává odpověď tuto otázku.
P A
Evoluční theorie, jako každá jiná, nemohla době svého vzniku ještě
opírat všechna fakta, která zajišťovala její úplnost nevývratnost. byly první drobné ,,cihly“ stavbě molekuly bílkovin.
Sovětští vědci, akademik Zelinskij dopisující člen Akademie věd
SSSR Talmud, věnovali nemalou námahu, aby rozřešili tajemství stavby
bílkovinné molekuly dopracovali -cíle.
Následkem nepřetržitého ochlazování povrchu žhavé kapalné koule
objevily ostrůvky škváry, které potom tvořily pevné ostrovy moři roztaveného
magmatu.
Vychládala miliony let stala hvězdou žlutou, potom červenou, avšak pak se
přeměnila ohromnou žhavě kapalnou krůpěj plynovým obalem, této po
době pokračovala své pouti vesmírem.
Páry kovů, které byly skupenství plynném, zahalovaly Zemi. evoluč
ním řetězu byly tři veliké mezery: prvá mezi říší nerostnou organickou,
druhá mezi říší rostlinnou živočišnou, třetí mezi bezobratlovci obrat
lovci. Křemík slučoval
s hliníkem (tyto sloučeniny přešly lithosféry), vodík kyslíkem utvořily vodní
obal zemský hydrosféru; uhlík dusíkem tvořily kyan; uhlík kyslíkem vo
díkem daly původ sloučeninám uhlovodíkovým.
Avšak molekuly bílkovin samy sobě nejsou ještě živou hmotou, pouze
materiál její tvorbě. Byla tedy opravdová
vědecká škola, níž soustavně pěstovaly pokrokové ideje, zrodivší naší
zemi.
Pak prošlo mnoho tisíciletí, než tvrdý obal pokryl celý povrch zemský. našich dnů sovětský
vědec akademik Oparin vypracoval ucelenou theorii vzniku života zemi. Při postup
ném chladnutí spouštěly jako mlha jinovatka její povrch. pravděpodobně slučovaly
s dusíkem nebo kyanem tvořily aminové kyseliny.
Končíme kapitolu ruských předchůdcích Darwinových chceme přitom
upozornit to, Kajdanov Gorjaninov byli mnohá léta profesory na
jednom témž vědeckém ústavě.
Na stydnoucí planetě zvolna dála chemická evoluce.„Nelze popírat možnost, latinské knihy Gorjaninovovy měl Hofmeister
v ruce,“ píše profesor Kozo-Poljanskij. Byla petrohradská vojenská nemocnice,
přetvořená později lékařskochirurgickou akademii
