"
To bylo geniální předvídání příbuznosti říše živočišné rostlinné.
To zcela přesvědčivě mluví původnosti evoluční ideje ruského učence.tím pozoruhodnější, Gorjaninov pracoval před Darwinem, kdežto
tito němečtí učenci pracovali něm. Později tuto
příbuznost jasně dokázal jiný ruský vědec Cenkovskij.
514
."
Jako existuje věda rostlinách botanika věda zvířatech zoo
logie nezbytná zvláštní věda člověku.
Pozoruhodné stránky, které historie vědy napsal Pavel Fjodorovič Gorja
ninov, svědčí velkém podílu ruských vědců odhalování základních zákonů
vzniku vývoje života. člověku spojila příroda životnost ideou rozumu. pět let knize
„Houby, plísně pýchavky hlediska lékařskochirurgického hledisek jiných"
Gorjaninov znovu píše: „Po chemické stránce jsou houby blíže živočichům. Člověk,
který poznává sám sebe samovládu přírody, nemůže být zařazen jedné
skupiny živočichy.
Názory Gorjaninovovy byly známy mnohým západním vědcům.
Tento vědec mínil, ssavci jsou člověku zvláště blízcí.
Na vývoj hledí Gorjaninov jako vzestup přírody prostých těles slo
žitým, nižších vyšším.
Anglický vědec Lindley zabýval Gorjaninovovými pracemi vytýkal jeho
rostlinné soustavě nedostatek podrobností. Tak soudí Gorjaninov.
Dokonce své knize psal, „roku 1834 Gorjaninov uveřejnil náčrt
přírodní soustavy".
Taková progresivní evoluce charakteristickou vlastností přírody.
Roku 1834 uveřejnil Gorjaninov svou soustavu vývoje organismů.
Roku 1843 Gorjaninov poukázal své knize „Tetraktis“ prvé to,
že „substance hub velmi příbuzná substanci živočišné".
Francouzský vědec Geoffroy Saint-Hilaire podává rozbor soustavy Gorja
ninovovy svém přehledu rozličných přírodních soustav. Člověk dokonalý výtvor přírody, dovršující korunující
všechny ostatní.
Gorjaninov jako první sestavil evoluční schema, zahrnující všechnu přírodu
jako celek. Jednotlivé části své evoluční theorie vypracoval Gorjaninov mnohem
úplněji, než učinili jeho předchůdci.
Je třeba dále zdůraznit, všichni evolucionisté před Gorjaninovem bud
nevztahovali své evoluční ideje člověka, anebo nemluvili vzniku živé hmoty
z neorganické přírody.
Německý vědec Ernst Krause dobře znal Gorjaninovovy práce. Pojednávaje člo
věku, činí Gorjaninov hluboce materialistický závěr: člověku, který svým
původem blízký živočichům, dostoupila však hmota takového vývoje, sama
sebe poznává, což však právě odlišuje člověka okolního světa.
O tom přesvědčujeme jejich prací. Náleží orga
nickému okruhu přírody", píše Gorjaninov, „ale nejvyšším bodě jejího vze
stupu spirále.
Je charakteristické, Gorjaninov vytvořil svou evoluční theorii letech
1830—1859, kdy Západě končil boj mezi evolucionismem katastrofismem
úplným vítězstvím katastrofismu
