Takový byl pravzor rozmnožování. Takovíto „šťastlivci** pohlcovali
z vody chemické hmoty rostli.máčky, drobounké kapky, které ostře odlišovaly okolního prostředí; byly
to koacerváty.**
Ruští vědci dokázali vývojovou spojitost říše živých organismů říší ne
rostnou. Živá hmota, píše Lepešinská, počíná molekuly bílkoviny, i
schopné takových proměn, při nichž tato molekula nejen zachovává, nýbrž 1
zároveň rozvíjí, tvoří nové formy, roste množí se.
Jeho pozoruhodný objev byl tehdy přijat nedůvěrou.
★ ★
*
Příbuznost mezi říší rostlinnou živočišnou prvé dokázal profesor petro
hradské university Lev Semjonovič Cenkovskij. Tento vědec vyložil své myš
lenky roku 1885 doktorské disertaci nižších vodních řasách nálevnících**.
Jakmile vznikla složitá hmota, stávala vlivem okolního prostředí stále
citlivější proměnám nepřetržitě vyvíjela.
Opírajíce zjištěná fakta, dokázali sovětští vědci, „život zrodil a
rodí vždy, když jsou tomu přiměřené podmínky.
516
. když dostoupil růst určitých hranic, koacervát
se dělil části každá nich trvala .dále. Sovětští vědci první vysvětlili, jak vznikal život. Materiálem pro tvorbu nej- ]
jednodušší formy života chomáčků bílkovin jsou masy bílkoviny, nucleo- I
proteidu, který uvolňuje těl zahynulých rostlin živočichů. Avšak některé zachovaly svou indi
vidualitu, jejich vnitřní složení bylo nejstálejší. Tak také stalo
s miliardami miliard koacervátních kapek.
Schema přeměny částic bilkovinového roztoku koacervátní kapku
Vlivem různých sil mohou koacerváty lehko zahynout.
Tak byl ukován první chybějící článek evolučním řetězu, přetrženém
u přechodu mrtvé hmoty živou.
Pokusy sovětské vědecké pracovnice Lepešinské dokazují, buňky
se tvoří nejenom buněk, nýbrž pouhé živé hmoty, nalézající organis
mech nebo mimo ně.
Koacervátní kapka měnila: vždyť působilo vnější prostředí voda
okolního moře, obsahující rozmanité rozpuštěné soli
