**
Ruští vědci dokázali vývojovou spojitost říše živých organismů říší ne
rostnou.dále.
Pokusy sovětské vědecké pracovnice Lepešinské dokazují, buňky
se tvoří nejenom buněk, nýbrž pouhé živé hmoty, nalézající organis
mech nebo mimo ně. Tak také stalo
s miliardami miliard koacervátních kapek. Tento vědec vyložil své myš
lenky roku 1885 doktorské disertaci nižších vodních řasách nálevnících**. Takovíto „šťastlivci** pohlcovali
z vody chemické hmoty rostli. Materiálem pro tvorbu nej- ]
jednodušší formy života chomáčků bílkovin jsou masy bílkoviny, nucleo- I
proteidu, který uvolňuje těl zahynulých rostlin živočichů.
Tak byl ukován první chybějící článek evolučním řetězu, přetrženém
u přechodu mrtvé hmoty živou.
Opírajíce zjištěná fakta, dokázali sovětští vědci, „život zrodil a
rodí vždy, když jsou tomu přiměřené podmínky.
Schema přeměny částic bilkovinového roztoku koacervátní kapku
Vlivem různých sil mohou koacerváty lehko zahynout.
Jeho pozoruhodný objev byl tehdy přijat nedůvěrou. Sovětští vědci první vysvětlili, jak vznikal život.
★ ★
*
Příbuznost mezi říší rostlinnou živočišnou prvé dokázal profesor petro
hradské university Lev Semjonovič Cenkovskij.
Koacervátní kapka měnila: vždyť působilo vnější prostředí voda
okolního moře, obsahující rozmanité rozpuštěné soli.máčky, drobounké kapky, které ostře odlišovaly okolního prostředí; byly
to koacerváty. Živá hmota, píše Lepešinská, počíná molekuly bílkoviny, i
schopné takových proměn, při nichž tato molekula nejen zachovává, nýbrž 1
zároveň rozvíjí, tvoří nové formy, roste množí se. když dostoupil růst určitých hranic, koacervát
se dělil části každá nich trvala .
Jakmile vznikla složitá hmota, stávala vlivem okolního prostředí stále
citlivější proměnám nepřetržitě vyvíjela. Avšak některé zachovaly svou indi
vidualitu, jejich vnitřní složení bylo nejstálejší.
Takový byl pravzor rozmnožování.
516
