dále.
Tak byl ukován první chybějící článek evolučním řetězu, přetrženém
u přechodu mrtvé hmoty živou. když dostoupil růst určitých hranic, koacervát
se dělil části každá nich trvala .**
Ruští vědci dokázali vývojovou spojitost říše živých organismů říší ne
rostnou.
Pokusy sovětské vědecké pracovnice Lepešinské dokazují, buňky
se tvoří nejenom buněk, nýbrž pouhé živé hmoty, nalézající organis
mech nebo mimo ně. Avšak některé zachovaly svou indi
vidualitu, jejich vnitřní složení bylo nejstálejší.
Schema přeměny částic bilkovinového roztoku koacervátní kapku
Vlivem různých sil mohou koacerváty lehko zahynout. Tento vědec vyložil své myš
lenky roku 1885 doktorské disertaci nižších vodních řasách nálevnících**. Materiálem pro tvorbu nej- ]
jednodušší formy života chomáčků bílkovin jsou masy bílkoviny, nucleo- I
proteidu, který uvolňuje těl zahynulých rostlin živočichů.
516
. Tak také stalo
s miliardami miliard koacervátních kapek. Takovíto „šťastlivci** pohlcovali
z vody chemické hmoty rostli.
Jeho pozoruhodný objev byl tehdy přijat nedůvěrou.máčky, drobounké kapky, které ostře odlišovaly okolního prostředí; byly
to koacerváty.
Jakmile vznikla složitá hmota, stávala vlivem okolního prostředí stále
citlivější proměnám nepřetržitě vyvíjela.
Opírajíce zjištěná fakta, dokázali sovětští vědci, „život zrodil a
rodí vždy, když jsou tomu přiměřené podmínky. Sovětští vědci první vysvětlili, jak vznikal život.
★ ★
*
Příbuznost mezi říší rostlinnou živočišnou prvé dokázal profesor petro
hradské university Lev Semjonovič Cenkovskij.
Takový byl pravzor rozmnožování.
Koacervátní kapka měnila: vždyť působilo vnější prostředí voda
okolního moře, obsahující rozmanité rozpuštěné soli. Živá hmota, píše Lepešinská, počíná molekuly bílkoviny, i
schopné takových proměn, při nichž tato molekula nejen zachovává, nýbrž 1
zároveň rozvíjí, tvoří nové formy, roste množí se
