Opírajíce zjištěná fakta, dokázali sovětští vědci, „život zrodil a
rodí vždy, když jsou tomu přiměřené podmínky.
Jeho pozoruhodný objev byl tehdy přijat nedůvěrou. Tak také stalo
s miliardami miliard koacervátních kapek.
516
. Tento vědec vyložil své myš
lenky roku 1885 doktorské disertaci nižších vodních řasách nálevnících**. Živá hmota, píše Lepešinská, počíná molekuly bílkoviny, i
schopné takových proměn, při nichž tato molekula nejen zachovává, nýbrž 1
zároveň rozvíjí, tvoří nové formy, roste množí se. Materiálem pro tvorbu nej- ]
jednodušší formy života chomáčků bílkovin jsou masy bílkoviny, nucleo- I
proteidu, který uvolňuje těl zahynulých rostlin živočichů.dále.
Pokusy sovětské vědecké pracovnice Lepešinské dokazují, buňky
se tvoří nejenom buněk, nýbrž pouhé živé hmoty, nalézající organis
mech nebo mimo ně. Sovětští vědci první vysvětlili, jak vznikal život.máčky, drobounké kapky, které ostře odlišovaly okolního prostředí; byly
to koacerváty.
★ ★
*
Příbuznost mezi říší rostlinnou živočišnou prvé dokázal profesor petro
hradské university Lev Semjonovič Cenkovskij.
Tak byl ukován první chybějící článek evolučním řetězu, přetrženém
u přechodu mrtvé hmoty živou.
Koacervátní kapka měnila: vždyť působilo vnější prostředí voda
okolního moře, obsahující rozmanité rozpuštěné soli. Takovíto „šťastlivci** pohlcovali
z vody chemické hmoty rostli.
Jakmile vznikla složitá hmota, stávala vlivem okolního prostředí stále
citlivější proměnám nepřetržitě vyvíjela.
Takový byl pravzor rozmnožování.
Schema přeměny částic bilkovinového roztoku koacervátní kapku
Vlivem různých sil mohou koacerváty lehko zahynout.**
Ruští vědci dokázali vývojovou spojitost říše živých organismů říší ne
rostnou. Avšak některé zachovaly svou indi
vidualitu, jejich vnitřní složení bylo nejstálejší. když dostoupil růst určitých hranic, koacervát
se dělil části každá nich trvala
