Díla Vernadského vytvořila pevnou theoretickou základnu pro geologický
výzkum. „cyklických
prvků", které tvoří velkou část zemské kůry. Nerosty vznikají, žijí rozpadají se. Tyto skupiny sebe
liší podle toho, jakou úlohu mají prvky geochemických pochodech.
Je pozoruhodné, při přemisťování mohou cyklické prvky stát složkou
organické hmoty účastnit vytváření živých látek. Používaje
přesných vědeckých údajů dokázal, organický život mohutným činitelem,
který velmi důležitý vliv vývoj naší planety. „Teplo, které se
uvolňuje neustálým štěpením atomů radioaktivních prvků (což skutečně děje),
úplně postačí vysvětlení všech těchto velkolepých jevů.
Někteří učenci předpokládali, teplo uchovalo pod zemskou kůrou ještě
z dob, kdy byla naše planeta tekutém stavu; jiní opět říkali, toto teplo vzniká
stlačováním země, podle toho, jak chladne. Vernadskij byl jiného názoru. Aby vnikl samé podstaty života
v zemi, uložil Vernadskij vědě nový veliký úkol prohloubit vědomosti minu
losti prvků.“
Dnes skvělá hypothesa Vernadského ukázala jako jediné správné vy
světlení vzniku zemského tepla.
Poslední léta svého života zasvětil založení biochemie vědy, která studuje
vzájemný vztah mezi živou neživou přírodou. Tyto prvky, které nejednou
přemisťovaly jedné geosférické oblasti druhé, pohybují jakoby kru
zích cyklech.
Se zvláštní pozorností studoval Vernadskij skupinu zv.
491
.
Vernadskij rozdělil všechny prvky šesti skupin.
Vernadskij, který přemýšlel tom, odkud přichází teplo, které „po
honnou silou" geochemických pochodů, vypracoval velmi odvážnou theorii.
V dalších letech svého života přešel Vernadskij studia nerostů studiu
života jednotlivých prvků.
Vernadskij dokázal, koloběh prvků není možný bez živočichů; rost
liny změnily atmosféru, která kdysi skládala jen kysličníku uhličitého, ži
votodárný, plynný obal, obsahující kyslík; miliardy žížal převrátí každé
tři roky půdu hloubky dvaceti centimetrů učiní tak obdělavatelnou.
Zpátečničtí západní učenci cynicky prohlašují, život zeměkouli se
podobá plísni bochníku sýra nemá vlivu vývoj anorganického světa. Učenec,
který prostudoval rozmístění radioaktivních prvků zemské kůře, tvrdil, že
právě tyto prvky jsou příčinou všech geochemických pochodů.
O čem snil před půl druhým stoletím Lomonosov, začalo vyrůstat rukou
Vernadského jako nová, ucelená věda geochemie.
Skvělá Mendělejevova periodická tabulka prvků byla věrnou pomocnicí
Vernadského při této práci.
Po mnoho desetiletí vyskytovaly různé názory povaze tohoto tepla.
Ruský genius postavil proti těmto názorům své učení síle života. Bylo možné hledat nová naleziště užitkových nerostů mnohem větší
jistotou.
Spolu tím věnoval Vernadskij také pozornost úloze živých organismů
v historii prvků. Předpokládal, nerost není věčným „útulkem"
prvků
