V dalších letech svého života přešel Vernadskij studia nerostů studiu
života jednotlivých prvků. Tyto prvky, které nejednou
přemisťovaly jedné geosférické oblasti druhé, pohybují jakoby kru
zích cyklech. Vernadskij byl jiného názoru.
Vernadskij rozdělil všechny prvky šesti skupin. Používaje
přesných vědeckých údajů dokázal, organický život mohutným činitelem,
který velmi důležitý vliv vývoj naší planety. Učenec,
který prostudoval rozmístění radioaktivních prvků zemské kůře, tvrdil, že
právě tyto prvky jsou příčinou všech geochemických pochodů. „Teplo, které se
uvolňuje neustálým štěpením atomů radioaktivních prvků (což skutečně děje),
úplně postačí vysvětlení všech těchto velkolepých jevů. „cyklických
prvků", které tvoří velkou část zemské kůry. Tyto skupiny sebe
liší podle toho, jakou úlohu mají prvky geochemických pochodech.
Vernadskij dokázal, koloběh prvků není možný bez živočichů; rost
liny změnily atmosféru, která kdysi skládala jen kysličníku uhličitého, ži
votodárný, plynný obal, obsahující kyslík; miliardy žížal převrátí každé
tři roky půdu hloubky dvaceti centimetrů učiní tak obdělavatelnou.
Poslední léta svého života zasvětil založení biochemie vědy, která studuje
vzájemný vztah mezi živou neživou přírodou.
Je pozoruhodné, při přemisťování mohou cyklické prvky stát složkou
organické hmoty účastnit vytváření živých látek.
Zpátečničtí západní učenci cynicky prohlašují, život zeměkouli se
podobá plísni bochníku sýra nemá vlivu vývoj anorganického světa. Aby vnikl samé podstaty života
v zemi, uložil Vernadskij vědě nový veliký úkol prohloubit vědomosti minu
losti prvků.
Vernadskij, který přemýšlel tom, odkud přichází teplo, které „po
honnou silou" geochemických pochodů, vypracoval velmi odvážnou theorii.
Ruský genius postavil proti těmto názorům své učení síle života. Předpokládal, nerost není věčným „útulkem"
prvků.
491
.Díla Vernadského vytvořila pevnou theoretickou základnu pro geologický
výzkum. Bylo možné hledat nová naleziště užitkových nerostů mnohem větší
jistotou.
Někteří učenci předpokládali, teplo uchovalo pod zemskou kůrou ještě
z dob, kdy byla naše planeta tekutém stavu; jiní opět říkali, toto teplo vzniká
stlačováním země, podle toho, jak chladne.
Spolu tím věnoval Vernadskij také pozornost úloze živých organismů
v historii prvků. Nerosty vznikají, žijí rozpadají se.
Po mnoho desetiletí vyskytovaly různé názory povaze tohoto tepla.“
Dnes skvělá hypothesa Vernadského ukázala jako jediné správné vy
světlení vzniku zemského tepla.
O čem snil před půl druhým stoletím Lomonosov, začalo vyrůstat rukou
Vernadského jako nová, ucelená věda geochemie.
Se zvláštní pozorností studoval Vernadskij skupinu zv.
Skvělá Mendělejevova periodická tabulka prvků byla věrnou pomocnicí
Vernadského při této práci
