Dokázal, skupiny iso
morfních prvků nejsou stálé. Při zvýšené teplotě tlaku zvětšuje počet prvků
schopných vzájemné záměny při vzniku nerostů.objevením roentgenografického zkoumání struktury nerostů, byla zcela potvrzena
za sto let, kdy Roentgenovy paprsky ukázaly složení křemičitanů.
Dalším tvůrčím vítězstvím Vemadského byla jeho theorie isomorfismu.
490
.
Theorie Vemadského rovněž .pomohla vysvětlit, jak vlivem změny te
ploty tlaku prvky zemské kůře přeskupují, soustřeďují rozptylují. Ruský
učenec nakreslil velkolepou mapu života zemské kůry vzájemného přemisťo
vání, setkávání spojování prvků. Umožnila předvídat pravděpodobnost výskytu určité skupiny prvků
na tom onom místě.
Tato theorie dělí všechny prvky, nichž skládá země, osmnáct skupin.
Tato hluboká theorie Vemadského byla neobyčejně cenná pro praktickou
geologii.
Vladimír Ivanovií Vernadskij (1863— 1946)
Do každé jednotlivé skupiny byly zařazeny prvky, které lze navzájem „zaměnit"
v krystalových mřížkách nerostů, shodných svou strukturou. Takovou záměnou
nenastane žádné porušení krystalové mřížky.
Učenec pojmenoval takové prvky „isomorfní"
