490
. Ruský
učenec nakreslil velkolepou mapu života zemské kůry vzájemného přemisťo
vání, setkávání spojování prvků.
Tato theorie dělí všechny prvky, nichž skládá země, osmnáct skupin.
Tato hluboká theorie Vemadského byla neobyčejně cenná pro praktickou
geologii. Dokázal, skupiny iso
morfních prvků nejsou stálé.
Dalším tvůrčím vítězstvím Vemadského byla jeho theorie isomorfismu.objevením roentgenografického zkoumání struktury nerostů, byla zcela potvrzena
za sto let, kdy Roentgenovy paprsky ukázaly složení křemičitanů.
Učenec pojmenoval takové prvky „isomorfní".
Vladimír Ivanovií Vernadskij (1863— 1946)
Do každé jednotlivé skupiny byly zařazeny prvky, které lze navzájem „zaměnit"
v krystalových mřížkách nerostů, shodných svou strukturou. Při zvýšené teplotě tlaku zvětšuje počet prvků
schopných vzájemné záměny při vzniku nerostů.
Theorie Vemadského rovněž . Umožnila předvídat pravděpodobnost výskytu určité skupiny prvků
na tom onom místě.pomohla vysvětlit, jak vlivem změny te
ploty tlaku prvky zemské kůře přeskupují, soustřeďují rozptylují. Takovou záměnou
nenastane žádné porušení krystalové mřížky
