Tato hluboká theorie Vemadského byla neobyčejně cenná pro praktickou
geologii.
Dalším tvůrčím vítězstvím Vemadského byla jeho theorie isomorfismu. Umožnila předvídat pravděpodobnost výskytu určité skupiny prvků
na tom onom místě.
Učenec pojmenoval takové prvky „isomorfní".pomohla vysvětlit, jak vlivem změny te
ploty tlaku prvky zemské kůře přeskupují, soustřeďují rozptylují. Dokázal, skupiny iso
morfních prvků nejsou stálé. Ruský
učenec nakreslil velkolepou mapu života zemské kůry vzájemného přemisťo
vání, setkávání spojování prvků. Při zvýšené teplotě tlaku zvětšuje počet prvků
schopných vzájemné záměny při vzniku nerostů.
490
.objevením roentgenografického zkoumání struktury nerostů, byla zcela potvrzena
za sto let, kdy Roentgenovy paprsky ukázaly složení křemičitanů.
Theorie Vemadského rovněž . Takovou záměnou
nenastane žádné porušení krystalové mřížky.
Tato theorie dělí všechny prvky, nichž skládá země, osmnáct skupin.
Vladimír Ivanovií Vernadskij (1863— 1946)
Do každé jednotlivé skupiny byly zařazeny prvky, které lze navzájem „zaměnit"
v krystalových mřížkách nerostů, shodných svou strukturou
