Theorie Vemadského rovněž . Ruský
učenec nakreslil velkolepou mapu života zemské kůry vzájemného přemisťo
vání, setkávání spojování prvků. Umožnila předvídat pravděpodobnost výskytu určité skupiny prvků
na tom onom místě. Dokázal, skupiny iso
morfních prvků nejsou stálé.
Tato hluboká theorie Vemadského byla neobyčejně cenná pro praktickou
geologii. Takovou záměnou
nenastane žádné porušení krystalové mřížky. Při zvýšené teplotě tlaku zvětšuje počet prvků
schopných vzájemné záměny při vzniku nerostů.
Vladimír Ivanovií Vernadskij (1863— 1946)
Do každé jednotlivé skupiny byly zařazeny prvky, které lze navzájem „zaměnit"
v krystalových mřížkách nerostů, shodných svou strukturou.
490
.
Učenec pojmenoval takové prvky „isomorfní".objevením roentgenografického zkoumání struktury nerostů, byla zcela potvrzena
za sto let, kdy Roentgenovy paprsky ukázaly složení křemičitanů.
Dalším tvůrčím vítězstvím Vemadského byla jeho theorie isomorfismu.pomohla vysvětlit, jak vlivem změny te
ploty tlaku prvky zemské kůře přeskupují, soustřeďují rozptylují.
Tato theorie dělí všechny prvky, nichž skládá země, osmnáct skupin
