Tato hluboká theorie Vemadského byla neobyčejně cenná pro praktickou
geologii. Umožnila předvídat pravděpodobnost výskytu určité skupiny prvků
na tom onom místě.
Dalším tvůrčím vítězstvím Vemadského byla jeho theorie isomorfismu. Ruský
učenec nakreslil velkolepou mapu života zemské kůry vzájemného přemisťo
vání, setkávání spojování prvků.
490
. Dokázal, skupiny iso
morfních prvků nejsou stálé.pomohla vysvětlit, jak vlivem změny te
ploty tlaku prvky zemské kůře přeskupují, soustřeďují rozptylují.
Vladimír Ivanovií Vernadskij (1863— 1946)
Do každé jednotlivé skupiny byly zařazeny prvky, které lze navzájem „zaměnit"
v krystalových mřížkách nerostů, shodných svou strukturou.
Tato theorie dělí všechny prvky, nichž skládá země, osmnáct skupin. Při zvýšené teplotě tlaku zvětšuje počet prvků
schopných vzájemné záměny při vzniku nerostů. Takovou záměnou
nenastane žádné porušení krystalové mřížky.objevením roentgenografického zkoumání struktury nerostů, byla zcela potvrzena
za sto let, kdy Roentgenovy paprsky ukázaly složení křemičitanů.
Učenec pojmenoval takové prvky „isomorfní".
Theorie Vemadského rovněž
