Eichenvald nebyl pouze znamenitým vědcem, nýbrž také výborným popu-
larisátorem vědy pedagogem. Vědec stejně jako předchozích pokusech
zamezil vznik chyb skvěle dokázal, magnetka blízkosti smíšených
proudů odklání přesně tak, jak předpovídaly theoretické výpočty. Několik generací fysiků učilo jeho znameni
tých učebnic „Elektřina" „Theoretická fysika".
Tento pokus měl také velký význam theoretický, neboť ještě jednou dokázal
tvrzení, veškerý pohyb elektrického náboje ekvivalentní proudu, kromě
toho byl důkaz existence smíšených proudů důležitý také proto, hypothesa
o existenci těchto proudů vedla předpovědi elektromagnetických vln. Při tomto
pozorování vědec značně přiblížil přesnému stanovení zákona, který vy
jadřuje vztah mezi teplotou zahřátého tělesa délkou vlny, která získává maxi
mum vyzařované energie. Tyto smíšené proudy vznikají
v dielektricích vakuu etheru, jak někdy fysici říkali).
Některé chyby, které dostaly Michelsonových výpočtů, nikterak ne
zmenšují velký význam jeho práce, níž velmi správně zdůraznil kvalitativní
stránku úkazu. Theorie tvrdila, změny elektrického pole vytvářejí pole magnetické
a možno tyto změny připodobnit proudu. růstem teploty převládají spektru vlny stále kratší. Stanovením tohoto vztahu Michelsonovi podařilo
odstranit tehdejší nedokonalosti experimentálních důkazů tomto oboru fysiky.
V dielektriku, které umístěno měnlivém elektrickém poli, jsou smíšené
proudy působeny pohybem nábojů uvnitř atomu.
Eichenvald točil dielektrickým kotoučem mezi dvěma kondensátory poli
opačných směrů. tomto případě magnetické pole skládá součtu
dvou polí, jednoho, buzeného pohybem kladného náboje, druhého, buzeného
pohybem náboje záporného.
Vědec stanovil zákon nejobecnější formě; formuloval jej pro případ, kdy
47
. závislá tom, jak je
těleso zahřáto.
Eichenvald otáčel polarisovaným dielektrikem dokázal, tento úkaz se
podobá proudu vodivému. Jeho práce prvním krokem vytvoření theorie záření tuhých
těles, která pak byla jedním základů pro kvantovou theorii, jest učení
o tom, energie vyzařuje získává zvláštních množstvích kvantech.
Mezi jeho nejdůležitější práce patří pozorování rozptylu energie spektru
tuhého tělesa.
Třetí pokus věnoval Eichenvald důkazu existence tak zvaných smíšených
proudů.
Jiné významné vědecké vítězství Michelsonovo spojeno stanovením
zákona změně délky světelné vlny, vyzařované pohybujícím zdrojem. Ruský vědec nejprve všiml, poloha části spektra, niž
připadá největší část vyzařované energie, nestálá. Přitom každé části dielektrika náboje střídavě posunovaly
tu jednu, druhou stranu.Povrch, obrácený kladně nabité desce kondensátoru, nabíjí záporně,
a protější strana dielektrika kladně.
★ ★
*
Významných vědeckých úspěchů dosáhl též Stoletovův žák Vladimír
Alexandrovič Michelson, autor velmi známých fysikálních učebnic
