Vyprávění o ruských vynálezcích a objevitelích

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Vydal: Svoboda, n.p. Praha Autor: Bolchovitivov, Bujanov, Ostroumov, Zacharčenko, Foll

Strana 47 z 643

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Jeho práce prvním krokem vytvoření theorie záření tuhých těles, která pak byla jedním základů pro kvantovou theorii, jest učení o tom, energie vyzařuje získává zvláštních množstvích kvantech. Ruský vědec nejprve všiml, poloha části spektra, niž připadá největší část vyzařované energie, nestálá. Stanovením tohoto vztahu Michelsonovi podařilo odstranit tehdejší nedokonalosti experimentálních důkazů tomto oboru fysiky. V dielektriku, které umístěno měnlivém elektrickém poli, jsou smíšené proudy působeny pohybem nábojů uvnitř atomu. Tyto smíšené proudy vznikají v dielektricích vakuu etheru, jak někdy fysici říkali). Vědec stejně jako předchozích pokusech zamezil vznik chyb skvěle dokázal, magnetka blízkosti smíšených proudů odklání přesně tak, jak předpovídaly theoretické výpočty. Mezi jeho nejdůležitější práce patří pozorování rozptylu energie spektru tuhého tělesa. ★ ★ * Významných vědeckých úspěchů dosáhl též Stoletovův žák Vladimír Alexandrovič Michelson, autor velmi známých fysikálních učebnic.Povrch, obrácený kladně nabité desce kondensátoru, nabíjí záporně, a protější strana dielektrika kladně. závislá tom, jak je těleso zahřáto. Tento pokus měl také velký význam theoretický, neboť ještě jednou dokázal tvrzení, veškerý pohyb elektrického náboje ekvivalentní proudu, kromě toho byl důkaz existence smíšených proudů důležitý také proto, hypothesa o existenci těchto proudů vedla předpovědi elektromagnetických vln. Několik generací fysiků učilo jeho znameni­ tých učebnic „Elektřina" „Theoretická fysika". Eichenvald otáčel polarisovaným dielektrikem dokázal, tento úkaz se podobá proudu vodivému. tomto případě magnetické pole skládá součtu dvou polí, jednoho, buzeného pohybem kladného náboje, druhého, buzeného pohybem náboje záporného. Vědec stanovil zákon nejobecnější formě; formuloval jej pro případ, kdy 47 . růstem teploty převládají spektru vlny stále kratší. Theorie tvrdila, změny elektrického pole vytvářejí pole magnetické a možno tyto změny připodobnit proudu. Eichenvald točil dielektrickým kotoučem mezi dvěma kondensátory poli opačných směrů. Eichenvald nebyl pouze znamenitým vědcem, nýbrž také výborným popu- larisátorem vědy pedagogem. Přitom každé části dielektrika náboje střídavě posunovaly tu jednu, druhou stranu. Některé chyby, které dostaly Michelsonových výpočtů, nikterak ne­ zmenšují velký význam jeho práce, níž velmi správně zdůraznil kvalitativní stránku úkazu. Jiné významné vědecké vítězství Michelsonovo spojeno stanovením zákona změně délky světelné vlny, vyzařované pohybujícím zdrojem. Třetí pokus věnoval Eichenvald důkazu existence tak zvaných smíšených proudů. Při tomto pozorování vědec značně přiblížil přesnému stanovení zákona, který vy­ jadřuje vztah mezi teplotou zahřátého tělesa délkou vlny, která získává maxi­ mum vyzařované energie