Eichenvald točil dielektrickým kotoučem mezi dvěma kondensátory poli
opačných směrů. Přitom každé části dielektrika náboje střídavě posunovaly
tu jednu, druhou stranu.
Eichenvald nebyl pouze znamenitým vědcem, nýbrž také výborným popu-
larisátorem vědy pedagogem. Stanovením tohoto vztahu Michelsonovi podařilo
odstranit tehdejší nedokonalosti experimentálních důkazů tomto oboru fysiky. Ruský vědec nejprve všiml, poloha části spektra, niž
připadá největší část vyzařované energie, nestálá. Jeho práce prvním krokem vytvoření theorie záření tuhých
těles, která pak byla jedním základů pro kvantovou theorii, jest učení
o tom, energie vyzařuje získává zvláštních množstvích kvantech.
Jiné významné vědecké vítězství Michelsonovo spojeno stanovením
zákona změně délky světelné vlny, vyzařované pohybujícím zdrojem.
Třetí pokus věnoval Eichenvald důkazu existence tak zvaných smíšených
proudů.Povrch, obrácený kladně nabité desce kondensátoru, nabíjí záporně,
a protější strana dielektrika kladně.
Mezi jeho nejdůležitější práce patří pozorování rozptylu energie spektru
tuhého tělesa. Vědec stejně jako předchozích pokusech
zamezil vznik chyb skvěle dokázal, magnetka blízkosti smíšených
proudů odklání přesně tak, jak předpovídaly theoretické výpočty.
Eichenvald otáčel polarisovaným dielektrikem dokázal, tento úkaz se
podobá proudu vodivému. růstem teploty převládají spektru vlny stále kratší. Tyto smíšené proudy vznikají
v dielektricích vakuu etheru, jak někdy fysici říkali).
Některé chyby, které dostaly Michelsonových výpočtů, nikterak ne
zmenšují velký význam jeho práce, níž velmi správně zdůraznil kvalitativní
stránku úkazu. Několik generací fysiků učilo jeho znameni
tých učebnic „Elektřina" „Theoretická fysika". závislá tom, jak je
těleso zahřáto.
V dielektriku, které umístěno měnlivém elektrickém poli, jsou smíšené
proudy působeny pohybem nábojů uvnitř atomu.
★ ★
*
Významných vědeckých úspěchů dosáhl též Stoletovův žák Vladimír
Alexandrovič Michelson, autor velmi známých fysikálních učebnic. tomto případě magnetické pole skládá součtu
dvou polí, jednoho, buzeného pohybem kladného náboje, druhého, buzeného
pohybem náboje záporného. Při tomto
pozorování vědec značně přiblížil přesnému stanovení zákona, který vy
jadřuje vztah mezi teplotou zahřátého tělesa délkou vlny, která získává maxi
mum vyzařované energie. Theorie tvrdila, změny elektrického pole vytvářejí pole magnetické
a možno tyto změny připodobnit proudu.
Vědec stanovil zákon nejobecnější formě; formuloval jej pro případ, kdy
47
.
Tento pokus měl také velký význam theoretický, neboť ještě jednou dokázal
tvrzení, veškerý pohyb elektrického náboje ekvivalentní proudu, kromě
toho byl důkaz existence smíšených proudů důležitý také proto, hypothesa
o existenci těchto proudů vedla předpovědi elektromagnetických vln
