Vyprávění o ruských vynálezcích a objevitelích

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Vydal: Svoboda, n.p. Praha Autor: Bolchovitivov, Bujanov, Ostroumov, Zacharčenko, Foll

Strana 47 z 643

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Třetí pokus věnoval Eichenvald důkazu existence tak zvaných smíšených proudů. Eichenvald nebyl pouze znamenitým vědcem, nýbrž také výborným popu- larisátorem vědy pedagogem. V dielektriku, které umístěno měnlivém elektrickém poli, jsou smíšené proudy působeny pohybem nábojů uvnitř atomu. Tento pokus měl také velký význam theoretický, neboť ještě jednou dokázal tvrzení, veškerý pohyb elektrického náboje ekvivalentní proudu, kromě toho byl důkaz existence smíšených proudů důležitý také proto, hypothesa o existenci těchto proudů vedla předpovědi elektromagnetických vln. Přitom každé části dielektrika náboje střídavě posunovaly tu jednu, druhou stranu. Tyto smíšené proudy vznikají v dielektricích vakuu etheru, jak někdy fysici říkali). Vědec stejně jako předchozích pokusech zamezil vznik chyb skvěle dokázal, magnetka blízkosti smíšených proudů odklání přesně tak, jak předpovídaly theoretické výpočty. Jiné významné vědecké vítězství Michelsonovo spojeno stanovením zákona změně délky světelné vlny, vyzařované pohybujícím zdrojem. tomto případě magnetické pole skládá součtu dvou polí, jednoho, buzeného pohybem kladného náboje, druhého, buzeného pohybem náboje záporného. Theorie tvrdila, změny elektrického pole vytvářejí pole magnetické a možno tyto změny připodobnit proudu. Eichenvald otáčel polarisovaným dielektrikem dokázal, tento úkaz se podobá proudu vodivému. Vědec stanovil zákon nejobecnější formě; formuloval jej pro případ, kdy 47 . růstem teploty převládají spektru vlny stále kratší. Některé chyby, které dostaly Michelsonových výpočtů, nikterak ne­ zmenšují velký význam jeho práce, níž velmi správně zdůraznil kvalitativní stránku úkazu. ★ ★ * Významných vědeckých úspěchů dosáhl též Stoletovův žák Vladimír Alexandrovič Michelson, autor velmi známých fysikálních učebnic. Jeho práce prvním krokem vytvoření theorie záření tuhých těles, která pak byla jedním základů pro kvantovou theorii, jest učení o tom, energie vyzařuje získává zvláštních množstvích kvantech. závislá tom, jak je těleso zahřáto. Ruský vědec nejprve všiml, poloha části spektra, niž připadá největší část vyzařované energie, nestálá. Při tomto pozorování vědec značně přiblížil přesnému stanovení zákona, který vy­ jadřuje vztah mezi teplotou zahřátého tělesa délkou vlny, která získává maxi­ mum vyzařované energie.Povrch, obrácený kladně nabité desce kondensátoru, nabíjí záporně, a protější strana dielektrika kladně. Několik generací fysiků učilo jeho znameni­ tých učebnic „Elektřina" „Theoretická fysika". Stanovením tohoto vztahu Michelsonovi podařilo odstranit tehdejší nedokonalosti experimentálních důkazů tomto oboru fysiky. Eichenvald točil dielektrickým kotoučem mezi dvěma kondensátory poli opačných směrů. Mezi jeho nejdůležitější práce patří pozorování rozptylu energie spektru tuhého tělesa