Vědci předpokládali, elektrický proud pohyb elektrických nábojů
podél vodiče.
Teprve Eichenvaldovi prostým, ale přesvědčivosti týče, ne
zvratným pokusem podařilo dokázat, konvekční proud zcela podobá
proudu vodičích.
Pokusy, jež dokazovaly totožnost těchto proudů, byly provedeny již před
Eichenvaldem. Výsledkem takového posunu atomech,
ležících povrchu dielektrika, je, náboje jako postupovaly navenek. Při svém
pokusu dovedl Eichenvald vyloučit vliv všech vedlejších činitelů dosáhl vý
sledků, které plně souhlasily theorií. Ale
rozvoj fysiky dokázal správnost předpovědí, obsažených disertační práci
Sadovského.
★ ★
*
Vědě znamenitě přispěl vynikající ruský fysik, současník přítel Le-
beděva, Alexander Alexandrovič Eichenvald. Měl znamenitý talent experimen-
tátorský dovedl dávat přírodě otázky, aby byla nucena odpovědět přesně,
jasně určitě, tak dokázal několik velmi důležitých hypothes elektřině.
46
.
Dále Sadovskij dokazuje, vrhneme-li kruhově polarisované světlo na
jinou krystalovou destičku potřebné tloušťky, snaží světlo uvést destičku do
neustálého otáčení stranu, kudy vrací rovina jeho vlny.pouštíme-li plošně polarisované světlo speciálními destičkami, vyřezanými troj-
osých krystalů. Vědec dokázal, při otáčení kotoučů, nabitých elektřinou,
vytvářejí pohybující náboje magnetické pole magnetická střelka je
jich blízkosti chová stejně jako blízkosti vodiče, jímž prochází proud. Oficiální věda však jeho práci zavrhla. Svá pozorování před
ložil Sadovskij jako disertační práci.
Budoucnost přinesla vítězství myšlenkám tohoto ruského fysika.
Sadovskij nejen předvídal úkaz otáčivého působení světla, nýbrž velmi
přesně vypočítal velikost tohoto předpokládaného jevu.
Práce Sadovského, právě tak jako pokusy Lebeděvovy, dokázaly, světlo
je něco materiálního, hmotu.
Je známo, dielektrikum, umístěné elektrického pole, příklad do
prostoru mezi deskami kondensátoru, polarisuje vzniká něm posun na
bitých částic atomů nebo molekul. Sadovskij ukázal, při tomto úkazu světlo snaží pootočit
destičku opačnou stranu, proti směru otáčení roviny vln získaného polariso-
vaného světla.
Tato hypothesa byla potvrzena, kdyby nepopiratelně dokázal pohyb
nábojů, při pohybu tělesa, němž byl nehybný náboj.
Dalším pokusem ruský vědec dokázal, magnetické pole může vytvářet
i tak zvanými fiktivními náboji, náboji, které vznikají povrchu dielektrika
působením elektrického pole. hlediska
theoretického tak zvaný konvekční proud úplně podoben proudu obyčejnému,
proudu vodivému, koná tytéž pohyby jako vodivý. Avšak spolehlivých výsledků, potvrzujících theoretické výpočty,
vědci nedosáhli. Úkaz, jejž předpovídal, byl nakonec dokázán pokusně
