Vědec dokázal, při otáčení kotoučů, nabitých elektřinou,
vytvářejí pohybující náboje magnetické pole magnetická střelka je
jich blízkosti chová stejně jako blízkosti vodiče, jímž prochází proud.
★ ★
*
Vědě znamenitě přispěl vynikající ruský fysik, současník přítel Le-
beděva, Alexander Alexandrovič Eichenvald.
46
.
Je známo, dielektrikum, umístěné elektrického pole, příklad do
prostoru mezi deskami kondensátoru, polarisuje vzniká něm posun na
bitých částic atomů nebo molekul. Měl znamenitý talent experimen-
tátorský dovedl dávat přírodě otázky, aby byla nucena odpovědět přesně,
jasně určitě, tak dokázal několik velmi důležitých hypothes elektřině. Úkaz, jejž předpovídal, byl nakonec dokázán pokusně. Výsledkem takového posunu atomech,
ležících povrchu dielektrika, je, náboje jako postupovaly navenek.
Dále Sadovskij dokazuje, vrhneme-li kruhově polarisované světlo na
jinou krystalovou destičku potřebné tloušťky, snaží světlo uvést destičku do
neustálého otáčení stranu, kudy vrací rovina jeho vlny.
Sadovskij nejen předvídal úkaz otáčivého působení světla, nýbrž velmi
přesně vypočítal velikost tohoto předpokládaného jevu. Oficiální věda však jeho práci zavrhla.pouštíme-li plošně polarisované světlo speciálními destičkami, vyřezanými troj-
osých krystalů.
Budoucnost přinesla vítězství myšlenkám tohoto ruského fysika. Ale
rozvoj fysiky dokázal správnost předpovědí, obsažených disertační práci
Sadovského.
Tato hypothesa byla potvrzena, kdyby nepopiratelně dokázal pohyb
nábojů, při pohybu tělesa, němž byl nehybný náboj. hlediska
theoretického tak zvaný konvekční proud úplně podoben proudu obyčejnému,
proudu vodivému, koná tytéž pohyby jako vodivý. Svá pozorování před
ložil Sadovskij jako disertační práci.
Vědci předpokládali, elektrický proud pohyb elektrických nábojů
podél vodiče. Sadovskij ukázal, při tomto úkazu světlo snaží pootočit
destičku opačnou stranu, proti směru otáčení roviny vln získaného polariso-
vaného světla. Při svém
pokusu dovedl Eichenvald vyloučit vliv všech vedlejších činitelů dosáhl vý
sledků, které plně souhlasily theorií.
Pokusy, jež dokazovaly totožnost těchto proudů, byly provedeny již před
Eichenvaldem.
Dalším pokusem ruský vědec dokázal, magnetické pole může vytvářet
i tak zvanými fiktivními náboji, náboji, které vznikají povrchu dielektrika
působením elektrického pole.
Práce Sadovského, právě tak jako pokusy Lebeděvovy, dokázaly, světlo
je něco materiálního, hmotu. Avšak spolehlivých výsledků, potvrzujících theoretické výpočty,
vědci nedosáhli.
Teprve Eichenvaldovi prostým, ale přesvědčivosti týče, ne
zvratným pokusem podařilo dokázat, konvekční proud zcela podobá
proudu vodičích
