Roku 1872, sto sedm let jeho smrti,
dokázal tyto odchylky Boylova Mariottova zákona Holanďan van der Waals. Proto stejné plochy stěn nádoby
jsou stejném čase vystaveny stejnému počtu nárazů. Zavrhl
domněnku jakémsi tajemném „zázračném fluidu" používal atomistiky pro
vysvětlení dějů probíhajících plynech.
Ruský vědec geniálně spojuje theorii plynů svou theorií tepla: většímu
zahřátí plynu odpovídá větší rychlost jeho částic, znamená větší sílu jejich
nárazů.
Lomonosov přetvořil vědu elektřině.
37
.
Jasný přesný závěr Boylova Mariottova zákona, který podobný Lomo-
nosovovu, dodnes vykládá studujícím, kteří učí kinetické theorii plynů.
Na pomoc fysice přišla statistika. Je-li plyn silně stlačen, velmi se
zmenší vzdálenosti mezi částicemi, zmenšit ještě více velmi nesnadné.
Nárazy částic stěny nádoby jsou pak příčinou tlaku, působeného plynem. Proto tlak plynů při zahřívání stoupá. Způsob,
jakého používal Lomonosov důkazu, znamenitý.Ale histone nezvratně dosvědčuje, tvůrcem mechanické theorie tepla byl
Lomonosov. tom měl Lomonosov pravdu.
Částice, které mezi sebou neustále srážejí odpuzují, snaží rozptýlit
na všechny strany. Proto
někdy při velkých tlacích nepřímá úměrnost mezi objemem plynu tlakem
poruší. Tak dal Lomonosov
zároveň základ novému způsobu výpočtů fysikálních jevů methodě sta
tistické. Používáním této methody vznikl nyní celý vědní obor —
statistická fysika. Jestliže fysik zjišťuje celkové působení
molekul, nucen mít zřeteli, každé chvíli počet molekul, letících kterým
koli směrem, vlivem jejich chaotického pohybu rovná stejnému počtu mole
kul, pohybujících libovolném jiném směru.
Ve své „Theorii elektřiny, vypracované matematickou methodou", vědec
píše, elektrické úkazy světlo jsou vlnové kmitavé děje. Statistická methoda
se našich dnů stala mocným prostředkem výzkumu atomických moleku
lárních pochodů.
Správnost této theorie byla potvrzena celým vývojem fysiky.
Roku 1748 své práci „Prověření theorie elasticitě ovzduší" vědec
napsal: „Pro nás bude základem pohyb uvidíme, touto nejdůležitější
vlastností nám podaří mnohem správněji vysvětlit to, čem jsme dnešní
doby tápali.
Odvážná mysl Lomonosovova svém rozletu nezastavovala."
Lomonosov domnívá, snaha plynu rozpínat tlak stěny nádoby
jsou přímým následkem neustálého pohybu molekul plynech.
Nepoužil obvyklých způsobů mechaniky; nebylo totiž možné odděleně
zachytit činnost každé částice, ani nebylo nutné.
Lomonosov geniálně předvídal, při velkých tlacích nutno počítat od
chylkami Boylova Mariottova zákona.
Lomonosov plyn dívá jako shluk nesčetných chaoticky pohybu
jících částic theoreticky rozebírá experimentální Boylův Mariottův zákon,
který mluví nepřímé úměrnosti mezi tlakem plynu jeho objemem
