Jasný přesný závěr Boylova Mariottova zákona, který podobný Lomo-
nosovovu, dodnes vykládá studujícím, kteří učí kinetické theorii plynů. Způsob,
jakého používal Lomonosov důkazu, znamenitý.
Na pomoc fysice přišla statistika. Statistická methoda
se našich dnů stala mocným prostředkem výzkumu atomických moleku
lárních pochodů. Proto stejné plochy stěn nádoby
jsou stejném čase vystaveny stejnému počtu nárazů.
Nárazy částic stěny nádoby jsou pak příčinou tlaku, působeného plynem. Roku 1872, sto sedm let jeho smrti,
dokázal tyto odchylky Boylova Mariottova zákona Holanďan van der Waals.
Lomonosov plyn dívá jako shluk nesčetných chaoticky pohybu
jících částic theoreticky rozebírá experimentální Boylův Mariottův zákon,
který mluví nepřímé úměrnosti mezi tlakem plynu jeho objemem. Jestliže fysik zjišťuje celkové působení
molekul, nucen mít zřeteli, každé chvíli počet molekul, letících kterým
koli směrem, vlivem jejich chaotického pohybu rovná stejnému počtu mole
kul, pohybujících libovolném jiném směru. tom měl Lomonosov pravdu.
Nepoužil obvyklých způsobů mechaniky; nebylo totiž možné odděleně
zachytit činnost každé částice, ani nebylo nutné.Ale histone nezvratně dosvědčuje, tvůrcem mechanické theorie tepla byl
Lomonosov.
37
. Je-li plyn silně stlačen, velmi se
zmenší vzdálenosti mezi částicemi, zmenšit ještě více velmi nesnadné.
Ve své „Theorii elektřiny, vypracované matematickou methodou", vědec
píše, elektrické úkazy světlo jsou vlnové kmitavé děje.
Lomonosov geniálně předvídal, při velkých tlacích nutno počítat od
chylkami Boylova Mariottova zákona. Proto tlak plynů při zahřívání stoupá.
Lomonosov přetvořil vědu elektřině. Tak dal Lomonosov
zároveň základ novému způsobu výpočtů fysikálních jevů methodě sta
tistické.
Odvážná mysl Lomonosovova svém rozletu nezastavovala.
Roku 1748 své práci „Prověření theorie elasticitě ovzduší" vědec
napsal: „Pro nás bude základem pohyb uvidíme, touto nejdůležitější
vlastností nám podaří mnohem správněji vysvětlit to, čem jsme dnešní
doby tápali. Používáním této methody vznikl nyní celý vědní obor —
statistická fysika.
Částice, které mezi sebou neustále srážejí odpuzují, snaží rozptýlit
na všechny strany. Proto
někdy při velkých tlacích nepřímá úměrnost mezi objemem plynu tlakem
poruší."
Lomonosov domnívá, snaha plynu rozpínat tlak stěny nádoby
jsou přímým následkem neustálého pohybu molekul plynech. Zavrhl
domněnku jakémsi tajemném „zázračném fluidu" používal atomistiky pro
vysvětlení dějů probíhajících plynech.
Správnost této theorie byla potvrzena celým vývojem fysiky.
Ruský vědec geniálně spojuje theorii plynů svou theorií tepla: většímu
zahřátí plynu odpovídá větší rychlost jeho částic, znamená větší sílu jejich
nárazů
