Nárazy částic stěny nádoby jsou pak příčinou tlaku, působeného plynem.
Částice, které mezi sebou neustále srážejí odpuzují, snaží rozptýlit
na všechny strany.
Lomonosov plyn dívá jako shluk nesčetných chaoticky pohybu
jících částic theoreticky rozebírá experimentální Boylův Mariottův zákon,
který mluví nepřímé úměrnosti mezi tlakem plynu jeho objemem. Statistická methoda
se našich dnů stala mocným prostředkem výzkumu atomických moleku
lárních pochodů. Jestliže fysik zjišťuje celkové působení
molekul, nucen mít zřeteli, každé chvíli počet molekul, letících kterým
koli směrem, vlivem jejich chaotického pohybu rovná stejnému počtu mole
kul, pohybujících libovolném jiném směru."
Lomonosov domnívá, snaha plynu rozpínat tlak stěny nádoby
jsou přímým následkem neustálého pohybu molekul plynech.
Lomonosov geniálně předvídal, při velkých tlacích nutno počítat od
chylkami Boylova Mariottova zákona. Je-li plyn silně stlačen, velmi se
zmenší vzdálenosti mezi částicemi, zmenšit ještě více velmi nesnadné.
Ve své „Theorii elektřiny, vypracované matematickou methodou", vědec
píše, elektrické úkazy světlo jsou vlnové kmitavé děje.
Nepoužil obvyklých způsobů mechaniky; nebylo totiž možné odděleně
zachytit činnost každé částice, ani nebylo nutné.
Správnost této theorie byla potvrzena celým vývojem fysiky. Způsob,
jakého používal Lomonosov důkazu, znamenitý.
Roku 1748 své práci „Prověření theorie elasticitě ovzduší" vědec
napsal: „Pro nás bude základem pohyb uvidíme, touto nejdůležitější
vlastností nám podaří mnohem správněji vysvětlit to, čem jsme dnešní
doby tápali. Používáním této methody vznikl nyní celý vědní obor —
statistická fysika. Proto
někdy při velkých tlacích nepřímá úměrnost mezi objemem plynu tlakem
poruší.
Ruský vědec geniálně spojuje theorii plynů svou theorií tepla: většímu
zahřátí plynu odpovídá větší rychlost jeho částic, znamená větší sílu jejich
nárazů.
Lomonosov přetvořil vědu elektřině.
Na pomoc fysice přišla statistika. tom měl Lomonosov pravdu. Proto tlak plynů při zahřívání stoupá.Ale histone nezvratně dosvědčuje, tvůrcem mechanické theorie tepla byl
Lomonosov. Proto stejné plochy stěn nádoby
jsou stejném čase vystaveny stejnému počtu nárazů. Tak dal Lomonosov
zároveň základ novému způsobu výpočtů fysikálních jevů methodě sta
tistické.
Jasný přesný závěr Boylova Mariottova zákona, který podobný Lomo-
nosovovu, dodnes vykládá studujícím, kteří učí kinetické theorii plynů.
Odvážná mysl Lomonosovova svém rozletu nezastavovala. Roku 1872, sto sedm let jeho smrti,
dokázal tyto odchylky Boylova Mariottova zákona Holanďan van der Waals. Zavrhl
domněnku jakémsi tajemném „zázračném fluidu" používal atomistiky pro
vysvětlení dějů probíhajících plynech.
37
