Ještě dlouhý čas nepřestávali
fysikové mluvit tepelném fluidu. Teprve polovině XIX. Táži se: jak to, nejkrutější zimě, kdy všude
lítý mráz, střelný prach, zapálený malou, náhle proskočivší jiskrou, najednou
vzplane velikým plamenem.
Lomonosov rozšiřuje svůj zákon zachování energie jevy tepelné
a šedesát let před Robertem Mayerem dokazuje, zde zůstává množství
energie nezměněno.
Lomonosov nebyl současníky pochopen. Odkud tak velikém množství bere hmota za
tak krátký čas? Jestliže tedy tak rychle nahromadí nejodlehlejších míst, proč
se stává, zapálena roztahuje střelný prach Ale, jestliže tomto případě
nevyhnutelné, proč také jiná tělesa, která jsou kolem střelného prachu, neza-
hřála dříve odjetíčí jiskry neroztáhla se? Nebo proč letící jiskra nemohla
kromě prachu nic zapálit roztáhnout, tak vlastně pozbyla své vlastní podstaty?
Je tedy celkem jasné, odporuje nejprve zkušenostem potom zdravému
rozumu.právě tak snadno, jak předpokládají, dokázali, čím teplotvorná hmota
vhání zahřívaných těles. vytvoření libovolného stupně teploty stačí náležitá rychlost
pohybu hmoty.
S touto theorií spojují Západě tři jména: Clausius, Mayer Helmholtz.
Smělý duch Lomonosovův proniká daleko: vědec předpovídá existenci nej-
nižší teploty, dnešní terminologii „absolutního bodu mrazu**.
V nesmrtelné Lomonosovově práci jsou tyto významné řádky: „Chladné
těleso vložené tělesa nemůže dosáhnout vyšší teploty, než těleso A.**
Lomonosov říká, teplo závisí rotačním pohybu částic, nichž se
hmota skládá, neboť pouze předpokladu takového pohybu částic lze vysvětlit,
že tvar tělesa jeho vnější vzhled při zahřívání nemění.
Mechanická theorie tepla dává možnost geniální jednoduchostí vy
světlit zkapalňování tuhých těles vypařování kapalin; tyto jevy vysvětluje jako
oslabení spojení hmotných částic vlivem zahřívání.
Roku 1744 své disertační práci „Úvahy příčině tepla chladu** píše:
„Teplota závisí zejména vnitřním pohybu hmoty.
Tak byla odstraněna theorie „tepelném fluidu** vznikla jedna největších
fysikálních theorií mechanická theorie tepla.“
Smysl těchto řádek jasný každému, kdo seznámil thermodynamikou. Ještě dvacátých letech XIX. století mechanická theorie tepla
získává obecné uznání stává základem celé thermodynamiky energetiky. Tepelné fluidum objevovalo pracích tak velikého učence,
jako byl Sadi Carnot.
36
.**
A tedy teplo? Lomonosov,použiv své atomické theorie, dal dokonale
jasnou, jednoduchou, jak budoucnu ukázalo, správnou odpověď. Množství vnitřního
pohybu může zvětšovat zmenšovat, proto různé stupně tepla liší podle
rychlostí pohybu.
Podle Lomonosova šíření tepla přímým následkem toho, částice při
vzájemném styku předávají své otáčení.
Je jedna formulek tak zvaného druhého thermodynamického zákona, přija
tého fysiky mnohem později než zákon zachování energie. Praví, taková
teplota odpovídá klidu částic, tvořících hmotu. století používali
tohoto pojmu
