Byl zachráněn jen parní stroj, který byl včas odmontován. Bohužel ne
máme podrobného popisu uralského parníku. . Takové výsadní právo naprosto znemož
ňovalo založit ruskou stavbu parníků. Přibližně téže době po
stavila skupina nadaných mistrů mechaniků ruský parník Urale požev-
ském závodě, náležejícím továrníkovi Vsevoložskému.Parní plavidlo Vsevoložského dokázalo možnost paroplavby Volze
udělenými Rusku cizincům, zápase cizozemským vlivem ministerstvech
i úřadech zájmy vývozních průmyslníků obchodníků, kteří vykořisťovali
práci burlaků. Dějiny zachovaly jména tvůrců parníku: jsou bratři Kazancevovi,
Danila Vešňakov, Pavel Čisťakov, Nikolaj Bespalov, Georgij Šestakov.
V tehdejších časopisech oznamovalo, Vsevoložskij „na tomto prvním
plavidle vykonal cestu svých závodů Kazaně dokázal možnost paro
plavby Volze, zatím Petrohradě při všech prostředcích možnostech
daných blízkými styky Anglií teprve přikročili stavbě parníků**.
Zato petrohradský parník současníci podrobně popsali časopise „Syn
otčiny**: „Pan Byrd nepostavil nové plavidlo, nýbrž jen vsadil svůj stroj do
1
353
.
Američan Robert Fulton příklad dosáhl dvacetiletého monopolu pro
vozování parníkové dopravy Rusku.
V listopadu roku 1815 postavili ruští mistři Byrdovo výsadní právo
parník „Alžbětu** pro linku Petrohrad—Kronštadt. zpáteční
cestě Kazaně byl parník překvapen časným zamrznutím řeky jaru se
potopil.
Je pravda, Američan umřel nepostačil využitkovat svého neomezeného
práva. Těchto výsad, něž bylo
třeba draze platit, ihned zmocňovali chytří cizinci. Postavili jej zcela samo
statně. Ale brzy objevil nový nápadník tento monopol Skot Charles Byrd.
Velkou újmu rozvoji domácí dopravy způsobilo zvláštní prohlášení (vydané
roku 1812) výsadách, jest výhradním právu stavby dopravních pro
středků provozování dopravy jednou osobou
