době Kulibin dokonce ani neměl peněz, aby své dílo vykoupil. Vrátek plavidla na
víjel lano lod byla přitahována kotvě, sama plula proti proudu.
Po velkém úsilí podařilo dosáhnout vlády malé subvence září
roku 1804 byla nová zdokonalená loď vyzkoušena Volze přítomnosti guber-
nátora „otců města". Bylo
nařízeno vzít znamenité plavidlo úschovy, „než bude vydán rozkaz mecha
niku Kulibinovi přijetí příslušné potvrzení".jedno lano navíjelo buben, druhé touž dobu rozvíjelo. dobu
však loďka vezla kupředu druhé lano kotvou. pomoci vynálezci neposkytli. Lod naložená 500 pudy písku plula snadno proti
proudu. Komise uznala, plavidlo slibuje státu veliké výhody. Potvrzení dali, ale ně
jaký čas bylo plavidlo rozhodnutím ministra vnitra dvě stě rublů prodáno
na dříví. Ale skutečnosti ani krok nehnula.
Když Kulibin svůj vynález zkoušel Něvě, císařovna Kateřina II. Tak jela „samohybná lod“,
jakoby krok krokem proti proudu, vykonávala den větší cestu, než byli
mohli dokázat burlaci.
Domácí doprava vznikala zápase ruských vynálezců výsadními právy,
Parník „Alžběta“, který postavili pro linku Petrohrad—Kronštadt
r.
Za několik let Kulibin odjel svého domova, Nižního Novgorodu,
a začal znovu zabývat „samohybnou lodí“. viděla
z oken Zimního paláce, jak lod členy zkušební komise proplula vzhůru proti
proudu. Zdálo se,
že věc Kulibinova triumfovala. 1H15 ruští mistři
352
. koncům lan
byly připevněny kotvy. lehké lodce jednu těchto kotev odvezli vzhůru
proti proudu celou délku lana tam vhazovali dno. Vynález Kulibinův byl schválen, ale
