Vrátek plavidla na
víjel lano lod byla přitahována kotvě, sama plula proti proudu. Zdálo se,
že věc Kulibinova triumfovala. Komise uznala, plavidlo slibuje státu veliké výhody. lehké lodce jednu těchto kotev odvezli vzhůru
proti proudu celou délku lana tam vhazovali dno. Ale skutečnosti ani krok nehnula. koncům lan
byly připevněny kotvy.jedno lano navíjelo buben, druhé touž dobu rozvíjelo. Tak jela „samohybná lod“,
jakoby krok krokem proti proudu, vykonávala den větší cestu, než byli
mohli dokázat burlaci. Potvrzení dali, ale ně
jaký čas bylo plavidlo rozhodnutím ministra vnitra dvě stě rublů prodáno
na dříví. pomoci vynálezci neposkytli.
Za několik let Kulibin odjel svého domova, Nižního Novgorodu,
a začal znovu zabývat „samohybnou lodí“. Lod naložená 500 pudy písku plula snadno proti
proudu.
Domácí doprava vznikala zápase ruských vynálezců výsadními právy,
Parník „Alžběta“, který postavili pro linku Petrohrad—Kronštadt
r. době Kulibin dokonce ani neměl peněz, aby své dílo vykoupil.
Když Kulibin svůj vynález zkoušel Něvě, císařovna Kateřina II. Bylo
nařízeno vzít znamenité plavidlo úschovy, „než bude vydán rozkaz mecha
niku Kulibinovi přijetí příslušné potvrzení". viděla
z oken Zimního paláce, jak lod členy zkušební komise proplula vzhůru proti
proudu.
Po velkém úsilí podařilo dosáhnout vlády malé subvence září
roku 1804 byla nová zdokonalená loď vyzkoušena Volze přítomnosti guber-
nátora „otců města". dobu
však loďka vezla kupředu druhé lano kotvou. 1H15 ruští mistři
352
. Vynález Kulibinův byl schválen, ale
