lehké lodce jednu těchto kotev odvezli vzhůru
proti proudu celou délku lana tam vhazovali dno. Potvrzení dali, ale ně
jaký čas bylo plavidlo rozhodnutím ministra vnitra dvě stě rublů prodáno
na dříví. Vrátek plavidla na
víjel lano lod byla přitahována kotvě, sama plula proti proudu.
Po velkém úsilí podařilo dosáhnout vlády malé subvence září
roku 1804 byla nová zdokonalená loď vyzkoušena Volze přítomnosti guber-
nátora „otců města". Vynález Kulibinův byl schválen, ale. Zdálo se,
že věc Kulibinova triumfovala. dobu
však loďka vezla kupředu druhé lano kotvou.
Když Kulibin svůj vynález zkoušel Něvě, císařovna Kateřina II. Tak jela „samohybná lod“,
jakoby krok krokem proti proudu, vykonávala den větší cestu, než byli
mohli dokázat burlaci.
Domácí doprava vznikala zápase ruských vynálezců výsadními právy,
Parník „Alžběta“, který postavili pro linku Petrohrad—Kronštadt
r. Bylo
nařízeno vzít znamenité plavidlo úschovy, „než bude vydán rozkaz mecha
niku Kulibinovi přijetí příslušné potvrzení". 1H15 ruští mistři
352
.
Za několik let Kulibin odjel svého domova, Nižního Novgorodu,
a začal znovu zabývat „samohybnou lodí“.jedno lano navíjelo buben, druhé touž dobu rozvíjelo. Komise uznala, plavidlo slibuje státu veliké výhody. Ale skutečnosti ani krok nehnula. Lod naložená 500 pudy písku plula snadno proti
proudu. viděla
z oken Zimního paláce, jak lod členy zkušební komise proplula vzhůru proti
proudu. koncům lan
byly připevněny kotvy. pomoci vynálezci neposkytli. době Kulibin dokonce ani neměl peněz, aby své dílo vykoupil
