Ale skutečnosti ani krok nehnula. Bylo
nařízeno vzít znamenité plavidlo úschovy, „než bude vydán rozkaz mecha
niku Kulibinovi přijetí příslušné potvrzení". době Kulibin dokonce ani neměl peněz, aby své dílo vykoupil. koncům lan
byly připevněny kotvy.
Za několik let Kulibin odjel svého domova, Nižního Novgorodu,
a začal znovu zabývat „samohybnou lodí“. Lod naložená 500 pudy písku plula snadno proti
proudu. Zdálo se,
že věc Kulibinova triumfovala. dobu
však loďka vezla kupředu druhé lano kotvou. viděla
z oken Zimního paláce, jak lod členy zkušební komise proplula vzhůru proti
proudu. Potvrzení dali, ale ně
jaký čas bylo plavidlo rozhodnutím ministra vnitra dvě stě rublů prodáno
na dříví.
Když Kulibin svůj vynález zkoušel Něvě, císařovna Kateřina II.
Domácí doprava vznikala zápase ruských vynálezců výsadními právy,
Parník „Alžběta“, který postavili pro linku Petrohrad—Kronštadt
r. Vynález Kulibinův byl schválen, ale.
Po velkém úsilí podařilo dosáhnout vlády malé subvence září
roku 1804 byla nová zdokonalená loď vyzkoušena Volze přítomnosti guber-
nátora „otců města". lehké lodce jednu těchto kotev odvezli vzhůru
proti proudu celou délku lana tam vhazovali dno. Vrátek plavidla na
víjel lano lod byla přitahována kotvě, sama plula proti proudu. pomoci vynálezci neposkytli. Komise uznala, plavidlo slibuje státu veliké výhody.jedno lano navíjelo buben, druhé touž dobu rozvíjelo. 1H15 ruští mistři
352
. Tak jela „samohybná lod“,
jakoby krok krokem proti proudu, vykonávala den větší cestu, než byli
mohli dokázat burlaci
