dobu
však loďka vezla kupředu druhé lano kotvou. době Kulibin dokonce ani neměl peněz, aby své dílo vykoupil. lehké lodce jednu těchto kotev odvezli vzhůru
proti proudu celou délku lana tam vhazovali dno. Zdálo se,
že věc Kulibinova triumfovala. viděla
z oken Zimního paláce, jak lod členy zkušební komise proplula vzhůru proti
proudu.
Když Kulibin svůj vynález zkoušel Něvě, císařovna Kateřina II. Bylo
nařízeno vzít znamenité plavidlo úschovy, „než bude vydán rozkaz mecha
niku Kulibinovi přijetí příslušné potvrzení".
Po velkém úsilí podařilo dosáhnout vlády malé subvence září
roku 1804 byla nová zdokonalená loď vyzkoušena Volze přítomnosti guber-
nátora „otců města". 1H15 ruští mistři
352
. Ale skutečnosti ani krok nehnula. Lod naložená 500 pudy písku plula snadno proti
proudu.jedno lano navíjelo buben, druhé touž dobu rozvíjelo.
Za několik let Kulibin odjel svého domova, Nižního Novgorodu,
a začal znovu zabývat „samohybnou lodí“.
Domácí doprava vznikala zápase ruských vynálezců výsadními právy,
Parník „Alžběta“, který postavili pro linku Petrohrad—Kronštadt
r. koncům lan
byly připevněny kotvy. pomoci vynálezci neposkytli. Potvrzení dali, ale ně
jaký čas bylo plavidlo rozhodnutím ministra vnitra dvě stě rublů prodáno
na dříví. Vrátek plavidla na
víjel lano lod byla přitahována kotvě, sama plula proti proudu. Tak jela „samohybná lod“,
jakoby krok krokem proti proudu, vykonávala den větší cestu, než byli
mohli dokázat burlaci. Komise uznala, plavidlo slibuje státu veliké výhody. Vynález Kulibinův byl schválen, ale
