Ruské vrtule ,,NJŽ“, pojmenované tak podle iniciálek jejich
tvůrce Nikolaje Jegoroviče Žukovského, mnoho předčily vrtule cizích vzorů.
Z celé skupiny nadaných žáků Žukovského byl nejznamenitějším pokračo
vatelem jeho díla Sergej Alexejevič Čaplygin. Není světě člověka, který
by zná-li alespoň trochu letectví nebyl slyšel křídle „profilu Žukovského“ .
Vladimír Iljič Lenin nazval Žukovského „otcem ruského letectví".
Podivuhodnou cestou prošel veliký ruský učenec, badatel theoretik. Žukovskij sestrojil roku 1902 aerodynamický tunel pro výzkum vlast
ností letadlových modelů vzduchovém proudu. Kruh
otázek, jimiž zabýval, nesmírný.
Ale křídlo jen drží letadlo vzduchu, kdežto kupředu nese vrtule.
N.
Žukovskij brzy použil své theorie pro praxi.
Byl také iniciátorem zakládání vzduchoplaveckých kroužků, nichž vyšli
hlavní sovětští konstruktéři letadel. Fotografie
původní kresby 1891
329
.'
Tato theorie obsahuje rozbor pracovních podmínek letadlové vrtule; theorie
umožnila vytvořit domácí ruské vrtule výhodnějšího profilu, než mají vrtule
zahraničních firem. Stanovil, vztlak křídla vzniká nikoli jako výsledek úderu vzducho
vého proudu křídlo, nýbrž jako výsledek rozdílu rychlosti pohybu vzduchu
nad křídlem rychlosti pohybu vzduchu pod křídlem.proudu.
Žukovskij mnoha výzkumech vybudoval znamenitou „vírovou theorii vrtule".
Vynikající matematik velmi nadaný badatel Čaplygin viděl při svých
Diagram Žukovského, kterým dokazuje možnost loopingu. Rychlost vzduchu nad
vrchním, vypuklým povrchem křídla větší než pod spodním plochým, proto
je tlak vzduchu křídlo zespoda větší než svrchu
