Ruské vrtule ,,NJŽ“, pojmenované tak podle iniciálek jejich
tvůrce Nikolaje Jegoroviče Žukovského, mnoho předčily vrtule cizích vzorů.
Byl také iniciátorem zakládání vzduchoplaveckých kroužků, nichž vyšli
hlavní sovětští konstruktéři letadel.
N. Fotografie
původní kresby 1891
329
.proudu. Kruh
otázek, jimiž zabýval, nesmírný. Rychlost vzduchu nad
vrchním, vypuklým povrchem křídla větší než pod spodním plochým, proto
je tlak vzduchu křídlo zespoda větší než svrchu.
Vladimír Iljič Lenin nazval Žukovského „otcem ruského letectví".
Žukovskij brzy použil své theorie pro praxi.
Žukovskij mnoha výzkumech vybudoval znamenitou „vírovou theorii vrtule".
Podivuhodnou cestou prošel veliký ruský učenec, badatel theoretik.'
Tato theorie obsahuje rozbor pracovních podmínek letadlové vrtule; theorie
umožnila vytvořit domácí ruské vrtule výhodnějšího profilu, než mají vrtule
zahraničních firem. Žukovskij sestrojil roku 1902 aerodynamický tunel pro výzkum vlast
ností letadlových modelů vzduchovém proudu.
Z celé skupiny nadaných žáků Žukovského byl nejznamenitějším pokračo
vatelem jeho díla Sergej Alexejevič Čaplygin.
Vynikající matematik velmi nadaný badatel Čaplygin viděl při svých
Diagram Žukovského, kterým dokazuje možnost loopingu. Není světě člověka, který
by zná-li alespoň trochu letectví nebyl slyšel křídle „profilu Žukovského“ . Stanovil, vztlak křídla vzniká nikoli jako výsledek úderu vzducho
vého proudu křídlo, nýbrž jako výsledek rozdílu rychlosti pohybu vzduchu
nad křídlem rychlosti pohybu vzduchu pod křídlem.
Ale křídlo jen drží letadlo vzduchu, kdežto kupředu nese vrtule
