stroj jmenuje různě: „parochod", „parochodka", „parostrojní dostavník" do
konce „suchocestný parochod". Když byl tento parostroj vyzkoušen, ukázalo se,
že vyhovuje svému účelu, proto také bylo navrženo ihned položit litinové vodiče
kol nižnětagilského závodu měděného dolu používat parostroje na
převoz měděných rud dolu závodů.
' Parostroj Čerepanovových daleko předčil zahraniční vzory lokomotiv
z téže doby. Byl dvakrát větší než první, mnohem výkonnější
a vyznačoval tím, byl značně zdokonalen." Tato litinová dráha měděného dolu
do vyžského závodu byla postavena zimu roku 1836 byla provozu po
mnoho let. Pod kotlem průměru asi jednoho metru) byly umístěny
dva válce, které poháněly hnací dvojkolí (celkem byla čtyři kola). „Báňský časopis" psal roku 1835 několikrát. Jedním takových úkolů bylo zvětšení výroby páry kotli.
Závodní výrobní výkazy, které zachovaly našich dní, umožňují nám
učinit úplný názorný obraz stavbě první ruské lokomotivy.
Zajímavě svérázně vyřešili Čerepanovovi složité technické úkoly, které se
jim naskytovaly. Délka „parostrojního dostavníku" dosahovala všeho
všudy dvou metrů. Aby lépe využilo
paliva, přebudovali konstruktéři topeniště tak, bylo zcela obklopeno vodou.
Téhož roku 1834 dělníci nižnětagilského závodu, vedeni Čerepanovovými,
začali stavět druhý parostroj.
Tím, využitou páru vypouštěli komína, značně zesílili tah, zlepšilo
podmínky hoření paliva. jedné zprávě
se sdělovalo:
,,.
K tomu účelu vybavili Čerepanovovi kotel osmdesáti žárovými trubkami, které
značně zvětšily plochu kotle, vytvářejícího páru. Takové odvážné využití velikého
počtu žárových trubek bylo důležitou technickou novinkou.
O této významné události dějinách ruského dopravnictví byly uveřejněny
zprávy tisku.
V prosinci roku 1833 začaly desítky dělníků podle pokynů Čerepanovových
vyrábět první součásti budoucího stroje. Nad celou
touto konstrukcí vpředu tyčil komín vzadu zvláštní plošině stál stroj
vůdce."
Srovnáme-li první ruský parostroj moderní lokomotivou, byl ovšem jen
parostrojem-děťátkem.
Nyní pánové Čerepanovovi postavili jiný parostroj větších rozměrů, takže
může vozit asi tisíc pudů zátěže. nižnětagilském závodě pánové mechanikové Čerepanovovi sestrojili
suchocestný parostroj, který byl několikrát zkoušen, při čemž ukázalo, může
vozit více než dvě stě pudů váhy rychlostí dvanácti patnácti verst za
hodinu. Ale únoru došlo neštěstí: parostroj byl téměř dohotoven stroj
byl spuštěn plné otáčky, což byl ovšem úspěch, ale parní kotel parostroje
praskl." Mechanikové začali kotel předělávat, což protáhlo léta. srp
novém výkazu čteme: „Parostrojní dostavník úplně dodělán staví pro něj
litinová dráha; aby mohl být uskladněn, dokončuje stavba dřevěné kůlny. Stavba postupovala nevídanou rych
lostí.
313
. Nejzajímavější novotou bylo, Čerepanovovi vynašli
„zpětný chod" parostroje
