Pod kotlem průměru asi jednoho metru) byly umístěny
dva válce, které poháněly hnací dvojkolí (celkem byla čtyři kola). Jedním takových úkolů bylo zvětšení výroby páry kotli. srp
novém výkazu čteme: „Parostrojní dostavník úplně dodělán staví pro něj
litinová dráha; aby mohl být uskladněn, dokončuje stavba dřevěné kůlny.stroj jmenuje různě: „parochod", „parochodka", „parostrojní dostavník" do
konce „suchocestný parochod". Aby lépe využilo
paliva, přebudovali konstruktéři topeniště tak, bylo zcela obklopeno vodou.
Závodní výrobní výkazy, které zachovaly našich dní, umožňují nám
učinit úplný názorný obraz stavbě první ruské lokomotivy. Nejzajímavější novotou bylo, Čerepanovovi vynašli
„zpětný chod" parostroje."
Srovnáme-li první ruský parostroj moderní lokomotivou, byl ovšem jen
parostrojem-děťátkem.
Téhož roku 1834 dělníci nižnětagilského závodu, vedeni Čerepanovovými,
začali stavět druhý parostroj. Ale únoru došlo neštěstí: parostroj byl téměř dohotoven stroj
byl spuštěn plné otáčky, což byl ovšem úspěch, ale parní kotel parostroje
praskl." Tato litinová dráha měděného dolu
do vyžského závodu byla postavena zimu roku 1836 byla provozu po
mnoho let. nižnětagilském závodě pánové mechanikové Čerepanovovi sestrojili
suchocestný parostroj, který byl několikrát zkoušen, při čemž ukázalo, může
vozit více než dvě stě pudů váhy rychlostí dvanácti patnácti verst za
hodinu. „Báňský časopis" psal roku 1835 několikrát.
Tím, využitou páru vypouštěli komína, značně zesílili tah, zlepšilo
podmínky hoření paliva.
313
. Stavba postupovala nevídanou rych
lostí.
' Parostroj Čerepanovových daleko předčil zahraniční vzory lokomotiv
z téže doby.
Nyní pánové Čerepanovovi postavili jiný parostroj větších rozměrů, takže
může vozit asi tisíc pudů zátěže.
K tomu účelu vybavili Čerepanovovi kotel osmdesáti žárovými trubkami, které
značně zvětšily plochu kotle, vytvářejícího páru.
O této významné události dějinách ruského dopravnictví byly uveřejněny
zprávy tisku. Byl dvakrát větší než první, mnohem výkonnější
a vyznačoval tím, byl značně zdokonalen. Když byl tento parostroj vyzkoušen, ukázalo se,
že vyhovuje svému účelu, proto také bylo navrženo ihned položit litinové vodiče
kol nižnětagilského závodu měděného dolu používat parostroje na
převoz měděných rud dolu závodů.
V prosinci roku 1833 začaly desítky dělníků podle pokynů Čerepanovových
vyrábět první součásti budoucího stroje." Mechanikové začali kotel předělávat, což protáhlo léta.
Zajímavě svérázně vyřešili Čerepanovovi složité technické úkoly, které se
jim naskytovaly. Délka „parostrojního dostavníku" dosahovala všeho
všudy dvou metrů. Takové odvážné využití velikého
počtu žárových trubek bylo důležitou technickou novinkou. Nad celou
touto konstrukcí vpředu tyčil komín vzadu zvláštní plošině stál stroj
vůdce. jedné zprávě
se sdělovalo:
,,
