313
. Pod kotlem průměru asi jednoho metru) byly umístěny
dva válce, které poháněly hnací dvojkolí (celkem byla čtyři kola).
K tomu účelu vybavili Čerepanovovi kotel osmdesáti žárovými trubkami, které
značně zvětšily plochu kotle, vytvářejícího páru. Délka „parostrojního dostavníku" dosahovala všeho
všudy dvou metrů."
Srovnáme-li první ruský parostroj moderní lokomotivou, byl ovšem jen
parostrojem-děťátkem. „Báňský časopis" psal roku 1835 několikrát.
Téhož roku 1834 dělníci nižnětagilského závodu, vedeni Čerepanovovými,
začali stavět druhý parostroj. Ale únoru došlo neštěstí: parostroj byl téměř dohotoven stroj
byl spuštěn plné otáčky, což byl ovšem úspěch, ale parní kotel parostroje
praskl. Stavba postupovala nevídanou rych
lostí. Jedním takových úkolů bylo zvětšení výroby páry kotli.
Zajímavě svérázně vyřešili Čerepanovovi složité technické úkoly, které se
jim naskytovaly. Aby lépe využilo
paliva, přebudovali konstruktéři topeniště tak, bylo zcela obklopeno vodou. Když byl tento parostroj vyzkoušen, ukázalo se,
že vyhovuje svému účelu, proto také bylo navrženo ihned položit litinové vodiče
kol nižnětagilského závodu měděného dolu používat parostroje na
převoz měděných rud dolu závodů. nižnětagilském závodě pánové mechanikové Čerepanovovi sestrojili
suchocestný parostroj, který byl několikrát zkoušen, při čemž ukázalo, může
vozit více než dvě stě pudů váhy rychlostí dvanácti patnácti verst za
hodinu." Mechanikové začali kotel předělávat, což protáhlo léta.
' Parostroj Čerepanovových daleko předčil zahraniční vzory lokomotiv
z téže doby." Tato litinová dráha měděného dolu
do vyžského závodu byla postavena zimu roku 1836 byla provozu po
mnoho let.
Tím, využitou páru vypouštěli komína, značně zesílili tah, zlepšilo
podmínky hoření paliva.
Nyní pánové Čerepanovovi postavili jiný parostroj větších rozměrů, takže
může vozit asi tisíc pudů zátěže. Takové odvážné využití velikého
počtu žárových trubek bylo důležitou technickou novinkou.
O této významné události dějinách ruského dopravnictví byly uveřejněny
zprávy tisku.stroj jmenuje různě: „parochod", „parochodka", „parostrojní dostavník" do
konce „suchocestný parochod". Nejzajímavější novotou bylo, Čerepanovovi vynašli
„zpětný chod" parostroje.
Závodní výrobní výkazy, které zachovaly našich dní, umožňují nám
učinit úplný názorný obraz stavbě první ruské lokomotivy.
V prosinci roku 1833 začaly desítky dělníků podle pokynů Čerepanovových
vyrábět první součásti budoucího stroje. srp
novém výkazu čteme: „Parostrojní dostavník úplně dodělán staví pro něj
litinová dráha; aby mohl být uskladněn, dokončuje stavba dřevěné kůlny. jedné zprávě
se sdělovalo:
,,. Byl dvakrát větší než první, mnohem výkonnější
a vyznačoval tím, byl značně zdokonalen. Nad celou
touto konstrukcí vpředu tyčil komín vzadu zvláštní plošině stál stroj
vůdce
