kelímku pochod dál jinak.první vzor ocelového děla. Zato bylo mnoho lidí, kteří téže době jako Obu-
chov snažili dosáhnout téhož cíle.
230
. dně kusové pece pak hromadilo
železo téměř ryzí. kelímku bylo možné vsypat. Jako poslední začal hořet uhlík. Byl
veden snahou dát ruskému vojákovi námořníkovi spolehlivého spojence boji
a zdatného pomocníka válečnictví.
Aby získal ocel, tavil Obuchov surové železo spolu čistou rudou grafi
tových nádobách, kelímcích.
Pavel Matvejevič Obuchov (1820— 1869)
Bohatství, měšec plný zlata, nebyly Obuchovovi cílem započatého díla. tomto rozdílu také zakládají přednosti způsobu
používaného Obuchovem. Výrobci zbraní Francii, Anglii, Německu
a Rakousku, podníceni vidinami budoucích pohádkových výdělků, marně hle
dali způsoby lití ocelových děl.
V kusové peci kapky roztaveného surového železa, ovívané hojným prou
dem vzduchu, mohly zbavit svých příměsí. Rozdíl byl pouze tom, peci
hořely příměsi dmýchaném kyslíku, kdežto při tavení kelímcích spaloval
kyslík, obsažený rudě. Při tom příměsi surového železa shořely: nej
prve křemík, potom mangan, síra fosfor.
Všechno dálo přesně jako kusové peci
