Při tom příměsi surového železa shořely: nej
prve křemík, potom mangan, síra fosfor. tomto rozdílu také zakládají přednosti způsobu
používaného Obuchovem. Rozdíl byl pouze tom, peci
hořely příměsi dmýchaném kyslíku, kdežto při tavení kelímcích spaloval
kyslík, obsažený rudě. dně kusové pece pak hromadilo
železo téměř ryzí.první vzor ocelového děla.
Všechno dálo přesně jako kusové peci. kelímku pochod dál jinak.
V kusové peci kapky roztaveného surového železa, ovívané hojným prou
dem vzduchu, mohly zbavit svých příměsí. kelímku bylo možné vsypat. Byl
veden snahou dát ruskému vojákovi námořníkovi spolehlivého spojence boji
a zdatného pomocníka válečnictví. Jako poslední začal hořet uhlík.
Pavel Matvejevič Obuchov (1820— 1869)
Bohatství, měšec plný zlata, nebyly Obuchovovi cílem započatého díla. Zato bylo mnoho lidí, kteří téže době jako Obu-
chov snažili dosáhnout téhož cíle. Výrobci zbraní Francii, Anglii, Německu
a Rakousku, podníceni vidinami budoucích pohádkových výdělků, marně hle
dali způsoby lití ocelových děl.
230
.
Aby získal ocel, tavil Obuchov surové železo spolu čistou rudou grafi
tových nádobách, kelímcích
