Všechno dálo přesně jako kusové peci. Rozdíl byl pouze tom, peci
hořely příměsi dmýchaném kyslíku, kdežto při tavení kelímcích spaloval
kyslík, obsažený rudě. Výrobci zbraní Francii, Anglii, Německu
a Rakousku, podníceni vidinami budoucích pohádkových výdělků, marně hle
dali způsoby lití ocelových děl. Zato bylo mnoho lidí, kteří téže době jako Obu-
chov snažili dosáhnout téhož cíle. Při tom příměsi surového železa shořely: nej
prve křemík, potom mangan, síra fosfor.
Aby získal ocel, tavil Obuchov surové železo spolu čistou rudou grafi
tových nádobách, kelímcích.
Pavel Matvejevič Obuchov (1820— 1869)
Bohatství, měšec plný zlata, nebyly Obuchovovi cílem započatého díla.
V kusové peci kapky roztaveného surového železa, ovívané hojným prou
dem vzduchu, mohly zbavit svých příměsí. dně kusové pece pak hromadilo
železo téměř ryzí. kelímku bylo možné vsypat. Byl
veden snahou dát ruskému vojákovi námořníkovi spolehlivého spojence boji
a zdatného pomocníka válečnictví. Jako poslední začal hořet uhlík.první vzor ocelového děla. kelímku pochod dál jinak. tomto rozdílu také zakládají přednosti způsobu
používaného Obuchovem.
230
