tomto rozdílu také zakládají přednosti způsobu
používaného Obuchovem.první vzor ocelového děla.
Aby získal ocel, tavil Obuchov surové železo spolu čistou rudou grafi
tových nádobách, kelímcích.
V kusové peci kapky roztaveného surového železa, ovívané hojným prou
dem vzduchu, mohly zbavit svých příměsí. Rozdíl byl pouze tom, peci
hořely příměsi dmýchaném kyslíku, kdežto při tavení kelímcích spaloval
kyslík, obsažený rudě. Zato bylo mnoho lidí, kteří téže době jako Obu-
chov snažili dosáhnout téhož cíle. Byl
veden snahou dát ruskému vojákovi námořníkovi spolehlivého spojence boji
a zdatného pomocníka válečnictví. dně kusové pece pak hromadilo
železo téměř ryzí. Při tom příměsi surového železa shořely: nej
prve křemík, potom mangan, síra fosfor.
230
. Jako poslední začal hořet uhlík. kelímku bylo možné vsypat. Výrobci zbraní Francii, Anglii, Německu
a Rakousku, podníceni vidinami budoucích pohádkových výdělků, marně hle
dali způsoby lití ocelových děl. kelímku pochod dál jinak.
Pavel Matvejevič Obuchov (1820— 1869)
Bohatství, měšec plný zlata, nebyly Obuchovovi cílem započatého díla.
Všechno dálo přesně jako kusové peci
