kelímku bylo možné vsypat.
V kusové peci kapky roztaveného surového železa, ovívané hojným prou
dem vzduchu, mohly zbavit svých příměsí. Zato bylo mnoho lidí, kteří téže době jako Obu-
chov snažili dosáhnout téhož cíle. Při tom příměsi surového železa shořely: nej
prve křemík, potom mangan, síra fosfor. Byl
veden snahou dát ruskému vojákovi námořníkovi spolehlivého spojence boji
a zdatného pomocníka válečnictví.první vzor ocelového děla. Jako poslední začal hořet uhlík. tomto rozdílu také zakládají přednosti způsobu
používaného Obuchovem.
Aby získal ocel, tavil Obuchov surové železo spolu čistou rudou grafi
tových nádobách, kelímcích.
230
. dně kusové pece pak hromadilo
železo téměř ryzí. Rozdíl byl pouze tom, peci
hořely příměsi dmýchaném kyslíku, kdežto při tavení kelímcích spaloval
kyslík, obsažený rudě.
Pavel Matvejevič Obuchov (1820— 1869)
Bohatství, měšec plný zlata, nebyly Obuchovovi cílem započatého díla. Výrobci zbraní Francii, Anglii, Německu
a Rakousku, podníceni vidinami budoucích pohádkových výdělků, marně hle
dali způsoby lití ocelových děl. kelímku pochod dál jinak.
Všechno dálo přesně jako kusové peci
