Vyprávění o ruských vynálezcích a objevitelích

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Vydal: Svoboda, n.p. Praha Autor: Bolchovitivov, Bujanov, Ostroumov, Zacharčenko, Foll

Strana 231 z 643

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Krymská válka letech 1854—56 ukázala, jak beznadějně zůstalo nevolnické Rusko kapitalistickou Evropou. Jugovský závod nebyl výjimkou. Na Urale, stejně jako před sto lety, bylo hlavní pohonnou silou vodní kolo. Hutní technika celé země byla době Obuchovově již desetiletí ustrnulá, což zavinila politická hospodářská za­ ostalost Ruska, jeho samoděržaví nevolnictví.zahraniční literatuře považován „otce" metalografie anglický učenec Sorby, který prvé použil mikroskopu zkoumání kovů roku 1854, tři­ advacet let později než ruský vynálezce. Je ovšem pravda, tyto salvy byly labutí písní „bronzového dělostřelectva". Tam začal své pokusy výrobou lité oceli. Tehdy rozhodly věnovat po­ zornost vojenskému průmyslu. Tam pokračoval Obuchov svých pokusech litou ocelí. Vytkl úkol značné důležitosti vyrobit ocel pro dělové hlavně. V době byly armády námořnictvo celém světě vyzbrojeny děly s bronzovými hlavněmi. Zařízení závodu, které bylo kdysi XVIII. překážku byla technická zaostalost závodu. století, ruského učence Pavla Matvejeviče Obuchova. Kolébkou metalografie, důležité části nauky kovech, byl zlatoustský závod, kde také rozvinul tvůrčí talent jiného znamenitého hutníka XIX. století, téměř nezměnilo. třebaže byla zřejmá převaha pevných ocelových děl, schopných pojmout větší dávky prachu vystřelovat dělové koule větší vzdá­ lenost, byli dělostřelci nuceni čekat, hutníci naleznou vhodné druhy oceli. Ani hrdinství ruských vojáků námořníků, ani nadání ruských vojevůdců, jako byl Nachimov, nezachránily samoděržaví před porážkou. své nesmírné práci, kterou začal, neměl téměř vůbec předchůdců. Už války, kdy se’ projevily značné nedostatky zásobování bojující armády zbraněmi, vládní kruhy probudily. století považováno za moderní, doby Obuchovovy, polovině XIX. Obuchov značný podíl této technické revoluci. Brzy po zakončení války byly lafet sňaty načervenalé bronzové hlavně jejich místě objevila šedá těla ocelových děl. Vždyť ještě roku 1864ř sto leť tom, kdy velký Polzunov bojoval proti „vládě vody“, dávala mlýnská kola více než devět desetin veškeré energie. Mladý inženýr, který několik let pracoval serebrjanském a kuševském závodě, odešel roku 1851 závodu jugovského. Pouze Anosov konci svého života zabýval pokusy litím ocelových děl čtyřicátých letech vyrobil 229 . Obuchov, který získal důvěru jako skvělý odborník, byl roku 1854 pře­ ložen střediska hutního kraje, zlatoustský závod, kde dosud udržovaly slavné anosovovské tradice. A ukázalo se, nalézt žádoucí druhy oceli tak těžké, dokonce ještě v době krymské války, kdy začalo používat parních lodí, elektrického tele­ grafu jiných nejnovějších technických prostředků, hřměly obou stran salvy starodávných bronzových děl, která měla kratší donos než pušky vojáků. Nepodařilo však pokusy dokončit. Roku 1845 dokončil Obuchov vyznamenáním studia ústavu Sboru báňských inženýrů odjel Petrohradu Ural, tehdejšího střediska ruského hutního průmyslu