své nesmírné
práci, kterou začal, neměl téměř vůbec předchůdců.
Nepodařilo však pokusy dokončit.
Krymská válka letech 1854—56 ukázala, jak beznadějně zůstalo nevolnické
Rusko kapitalistickou Evropou.
Jugovský závod nebyl výjimkou. Tam pokračoval Obuchov svých pokusech litou
ocelí. století,
ruského učence Pavla Matvejeviče Obuchova. Ani hrdinství ruských vojáků námořníků,
ani nadání ruských vojevůdců, jako byl Nachimov, nezachránily samoděržaví
před porážkou.zahraniční literatuře považován „otce" metalografie anglický učenec
Sorby, který prvé použil mikroskopu zkoumání kovů roku 1854, tři
advacet let později než ruský vynálezce. Brzy
po zakončení války byly lafet sňaty načervenalé bronzové hlavně jejich
místě objevila šedá těla ocelových děl. Pouze Anosov konci
svého života zabýval pokusy litím ocelových děl čtyřicátých letech vyrobil
229
.
Roku 1845 dokončil Obuchov vyznamenáním studia ústavu Sboru
báňských inženýrů odjel Petrohradu Ural, tehdejšího střediska ruského
hutního průmyslu. Hutní technika celé země byla době
Obuchovově již desetiletí ustrnulá, což zavinila politická hospodářská za
ostalost Ruska, jeho samoděržaví nevolnictví.
Obuchov značný podíl této technické revoluci. překážku byla technická
zaostalost závodu. Mladý inženýr, který několik let pracoval serebrjanském
a kuševském závodě, odešel roku 1851 závodu jugovského. Vytkl úkol značné důležitosti vyrobit ocel pro dělové hlavně.
Na Urale, stejně jako před sto lety, bylo hlavní pohonnou silou vodní kolo. Tam začal své
pokusy výrobou lité oceli.
Kolébkou metalografie, důležité části nauky kovech, byl zlatoustský závod,
kde také rozvinul tvůrčí talent jiného znamenitého hutníka XIX.
Obuchov, který získal důvěru jako skvělý odborník, byl roku 1854 pře
ložen střediska hutního kraje, zlatoustský závod, kde dosud udržovaly
slavné anosovovské tradice.
Už války, kdy se’ projevily značné nedostatky zásobování bojující
armády zbraněmi, vládní kruhy probudily.
A ukázalo se, nalézt žádoucí druhy oceli tak těžké, dokonce ještě
v době krymské války, kdy začalo používat parních lodí, elektrického tele
grafu jiných nejnovějších technických prostředků, hřměly obou stran salvy
starodávných bronzových děl, která měla kratší donos než pušky vojáků. Je
ovšem pravda, tyto salvy byly labutí písní „bronzového dělostřelectva". Tehdy rozhodly věnovat po
zornost vojenskému průmyslu.
Vždyť ještě roku 1864ř sto leť tom, kdy velký Polzunov bojoval proti „vládě
vody“, dávala mlýnská kola více než devět desetin veškeré energie. Zařízení závodu, které bylo kdysi XVIII.
V době byly armády námořnictvo celém světě vyzbrojeny děly
s bronzovými hlavněmi. století, téměř nezměnilo. století považováno
za moderní, doby Obuchovovy, polovině XIX. třebaže byla zřejmá převaha pevných ocelových děl,
schopných pojmout větší dávky prachu vystřelovat dělové koule větší vzdá
lenost, byli dělostřelci nuceni čekat, hutníci naleznou vhodné druhy oceli
