Vyprávění o ruských vynálezcích a objevitelích

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Vydal: Svoboda, n.p. Praha Autor: Bolchovitivov, Bujanov, Ostroumov, Zacharčenko, Foll

Strana 231 z 643

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Tam začal své pokusy výrobou lité oceli. Pouze Anosov konci svého života zabýval pokusy litím ocelových děl čtyřicátých letech vyrobil 229 . Roku 1845 dokončil Obuchov vyznamenáním studia ústavu Sboru báňských inženýrů odjel Petrohradu Ural, tehdejšího střediska ruského hutního průmyslu. Nepodařilo však pokusy dokončit. Vytkl úkol značné důležitosti vyrobit ocel pro dělové hlavně. A ukázalo se, nalézt žádoucí druhy oceli tak těžké, dokonce ještě v době krymské války, kdy začalo používat parních lodí, elektrického tele­ grafu jiných nejnovějších technických prostředků, hřměly obou stran salvy starodávných bronzových děl, která měla kratší donos než pušky vojáků. století, ruského učence Pavla Matvejeviče Obuchova. Kolébkou metalografie, důležité části nauky kovech, byl zlatoustský závod, kde také rozvinul tvůrčí talent jiného znamenitého hutníka XIX. Tam pokračoval Obuchov svých pokusech litou ocelí. Mladý inženýr, který několik let pracoval serebrjanském a kuševském závodě, odešel roku 1851 závodu jugovského. století, téměř nezměnilo.zahraniční literatuře považován „otce" metalografie anglický učenec Sorby, který prvé použil mikroskopu zkoumání kovů roku 1854, tři­ advacet let později než ruský vynálezce. Obuchov značný podíl této technické revoluci. Zařízení závodu, které bylo kdysi XVIII. Ani hrdinství ruských vojáků námořníků, ani nadání ruských vojevůdců, jako byl Nachimov, nezachránily samoděržaví před porážkou. své nesmírné práci, kterou začal, neměl téměř vůbec předchůdců. Tehdy rozhodly věnovat po­ zornost vojenskému průmyslu. století považováno za moderní, doby Obuchovovy, polovině XIX. Už války, kdy se’ projevily značné nedostatky zásobování bojující armády zbraněmi, vládní kruhy probudily. třebaže byla zřejmá převaha pevných ocelových děl, schopných pojmout větší dávky prachu vystřelovat dělové koule větší vzdá­ lenost, byli dělostřelci nuceni čekat, hutníci naleznou vhodné druhy oceli. Brzy po zakončení války byly lafet sňaty načervenalé bronzové hlavně jejich místě objevila šedá těla ocelových děl. Vždyť ještě roku 1864ř sto leť tom, kdy velký Polzunov bojoval proti „vládě vody“, dávala mlýnská kola více než devět desetin veškeré energie. V době byly armády námořnictvo celém světě vyzbrojeny děly s bronzovými hlavněmi. Je ovšem pravda, tyto salvy byly labutí písní „bronzového dělostřelectva". Jugovský závod nebyl výjimkou. Obuchov, který získal důvěru jako skvělý odborník, byl roku 1854 pře­ ložen střediska hutního kraje, zlatoustský závod, kde dosud udržovaly slavné anosovovské tradice. překážku byla technická zaostalost závodu. Na Urale, stejně jako před sto lety, bylo hlavní pohonnou silou vodní kolo. Krymská válka letech 1854—56 ukázala, jak beznadějně zůstalo nevolnické Rusko kapitalistickou Evropou. Hutní technika celé země byla době Obuchovově již desetiletí ustrnulá, což zavinila politická hospodářská za­ ostalost Ruska, jeho samoděržaví nevolnictví