Kruppova děla, nabitá zesíleným
prachovým nábojem, roztrhla při osmém výstřelu, děla Obuchovova až
při čtrnáctém.
Tak ohromující výsledek zkoušek nikdo neočekával. Proudy rozžhavených plynů ze
střelného prachu obvykle dosti rychle porušovaly vrtané hlavně, čímž zbraň
ztrácela bojové přesnosti; tentokrát však zdálo, plyny nemohou kov
nijak poškodit.
Pět set, tisíc, dva tisíce výstřelů koule létají stejně jako při výstřelu prvním. Byl
veden snahou získat kov výborné jakosti.
Tam dosáhl Obuchovův vynález úplného triumfu.
Ihned byl poslán Petrohradu nadšený posudek komise ním plán na
rozsáhlou organisaci výroby ocelových děl, jak jej navrhl Obuchov.
Komise provedla srovnávací zkoušky děl, vyrobených lité oceli Obucho
vovy, německých děl Kruppovy výroby." Tento
231
.
V březnu roku 1860 byla první ocelová děla odlita. Koželužské kosíře, vyrobené anglické oceli, mízdřily
padesát osmdesát kůží, kdežto obuchovovské oceli 2000—2500 kůží.
Tam však nespěchali teprve květnu roku 1857 Obuchovovým plá
nem obeznámil ministr, který rozhodl provést nejprve ještě další zkoušky, ve
větším měřítku.
Roku 1857 bylo Obuchovovi uděleno výsadní právo vyrábět jakostní ocel
způsobem, jejž sám vynalezl, avšak teprve roku 1859, když byly uvolněny
potřebné prostředky, začal vyrábět zkušební sérii ocelových děl. Děla byla obdivu
hodně pevná, jak říkají dělostřelci, „bytelná".
Triumf obuchovovské oceli nad zahraniční neomezil jen vítězství při
zkouškách dělových hlavní.
Avšak jak víme, Obuchov nevytkl cíl vyrábět jen obyčejnou ocel. Také jiné skutečnosti přesvědčivě mluvily před
nosti ruského vynálezu.
Uplynulo jen málo let počátku Obuchovovy činnosti zlatoustském
závodě výsledky jeho práce upoutávaly pozornost odborníků.
Na hlavni jednoho těchto znamenitých obuchovovských děl, která vy
pálila víc než čtyři tisíce ran, byl vyryt nápis: „Odlito roku 1860 závodě knížete
Michajla Obuchovovy oceli; vydrželo více než čtyři tisíce výstřelů.
Tři tisíce výstřelů! Koule létají přesně jako dříve. Obuchovovská nástrojová ocel prostě sekala ocel
anglickou, stejně kalenou. zkušební střelbě
v Zlatoustu byla děla poslána Petrohradu.přesně tolik rudy, aby její kyslík nestačil úplné spálení příměsí, tak stanovit
konec „varu“ kovu dříve získat přání ocel libovolným obsahem uhlíku.
Tavení kelímcích bylo známo dávných dobách bylo nenahraditelné
při výrobě kvalitní oceli. Avšak kelímkový způsob byl
drahý, kelímků vešlo málo kovu, proto nepoužívalo větším roz
sahu pro výrobu obyčejné „užitkové" oceli. prosinci
roku 1855 závodu dostavila dokonce zvláštní komise, aby místě samém
přesvědčila hutníkových úspěších. nadarmo používal tohoto způsobu také Anosov,
když připravoval kov pro své kouzelné čepele.
Dílo, které dostalo kanceláří energických rukou samého vynálezce,
jenž stál čele nové výroby, postupovalo rychleji
