Tak ohromující výsledek zkoušek nikdo neočekával.
Tam dosáhl Obuchovův vynález úplného triumfu. prosinci
roku 1855 závodu dostavila dokonce zvláštní komise, aby místě samém
přesvědčila hutníkových úspěších.
Na hlavni jednoho těchto znamenitých obuchovovských děl, která vy
pálila víc než čtyři tisíce ran, byl vyryt nápis: „Odlito roku 1860 závodě knížete
Michajla Obuchovovy oceli; vydrželo více než čtyři tisíce výstřelů." Tento
231
. nadarmo používal tohoto způsobu také Anosov,
když připravoval kov pro své kouzelné čepele.
Komise provedla srovnávací zkoušky děl, vyrobených lité oceli Obucho
vovy, německých děl Kruppovy výroby. Avšak kelímkový způsob byl
drahý, kelímků vešlo málo kovu, proto nepoužívalo větším roz
sahu pro výrobu obyčejné „užitkové" oceli.
Roku 1857 bylo Obuchovovi uděleno výsadní právo vyrábět jakostní ocel
způsobem, jejž sám vynalezl, avšak teprve roku 1859, když byly uvolněny
potřebné prostředky, začal vyrábět zkušební sérii ocelových děl.
Avšak jak víme, Obuchov nevytkl cíl vyrábět jen obyčejnou ocel.přesně tolik rudy, aby její kyslík nestačil úplné spálení příměsí, tak stanovit
konec „varu“ kovu dříve získat přání ocel libovolným obsahem uhlíku. zkušební střelbě
v Zlatoustu byla děla poslána Petrohradu. Byl
veden snahou získat kov výborné jakosti.
Ihned byl poslán Petrohradu nadšený posudek komise ním plán na
rozsáhlou organisaci výroby ocelových děl, jak jej navrhl Obuchov.
Triumf obuchovovské oceli nad zahraniční neomezil jen vítězství při
zkouškách dělových hlavní. Koželužské kosíře, vyrobené anglické oceli, mízdřily
padesát osmdesát kůží, kdežto obuchovovské oceli 2000—2500 kůží. Také jiné skutečnosti přesvědčivě mluvily před
nosti ruského vynálezu.
Uplynulo jen málo let počátku Obuchovovy činnosti zlatoustském
závodě výsledky jeho práce upoutávaly pozornost odborníků. Kruppova děla, nabitá zesíleným
prachovým nábojem, roztrhla při osmém výstřelu, děla Obuchovova až
při čtrnáctém.
Pět set, tisíc, dva tisíce výstřelů koule létají stejně jako při výstřelu prvním. Obuchovovská nástrojová ocel prostě sekala ocel
anglickou, stejně kalenou. Děla byla obdivu
hodně pevná, jak říkají dělostřelci, „bytelná". Proudy rozžhavených plynů ze
střelného prachu obvykle dosti rychle porušovaly vrtané hlavně, čímž zbraň
ztrácela bojové přesnosti; tentokrát však zdálo, plyny nemohou kov
nijak poškodit.
Dílo, které dostalo kanceláří energických rukou samého vynálezce,
jenž stál čele nové výroby, postupovalo rychleji.
V březnu roku 1860 byla první ocelová děla odlita.
Tam však nespěchali teprve květnu roku 1857 Obuchovovým plá
nem obeznámil ministr, který rozhodl provést nejprve ještě další zkoušky, ve
větším měřítku.
Tavení kelímcích bylo známo dávných dobách bylo nenahraditelné
při výrobě kvalitní oceli.
Tři tisíce výstřelů! Koule létají přesně jako dříve
