Vláda projevila zájem činnost Badajevovu. Snaží se
zkrátit cestu rudy oceli vyhnout meziproduktu surovému železu.
S oprávněnou hrdostí psali ruští hutníci: „Všechny druhy ocelí, které jsou
dosud známy, vyrábějí dávných dob závodech Bataševa používá se
jich nejen pro vlastní potřebu závodu, nýbrž prodávají soukromým zákazní
kům státu. Hutníci nebyli tímto vyná
lezem spokojeni hledalo dále. Přes
četné pochvalné posudky, kterých jeho oceli dostalo, nebylo Poljuchovova
vynálezu využito.**
Je zajímavé, době taviči Bataševových závodů znali tajemství výroby
„přírodní oceli**, oceli tavené přímo rudy. století vydobyla ruská ocel. Zúčastnili také ruští oceláři dosáhli
velkých úspěchů, zvláště při výrobě velmi ušlechtilé oceli.
A při těchto pokusech věnují hutníci pozornost přímé redukci rud.
Také zlatoustském závodě mnoho úspěšně pracovalo zdokonalení
výroby oceli.
Nyní, kdy prožíváme předvečer této revoluce hutnictví, musíme ujasnit
zásluhu bataševských tavičů, kteří svým postupem vzkřísili methodu přímé
redukce rud. však nikterak nebyl krok nazpět'. Tento závod získal nemalý podíl dobré pověsti, které za
čátkem XIX. století pracovaly stále nových
a nových způsobech výroby oceli. mívali úspěch. Vždyť hutnický pochod, který vznikl současně první stavbou vysoké
pece jehož používá dosud, vlastně již neuspokojuje dnešní hutníky. Vykoupila nevolnictví tři
tisíce rublů odměnila zlatou medailí.
Desítky ruských tavičů počátku XIX.
„Badajevské** oceli používalo výrobě nástrojů mincovních razidel, což
vyžadovalo kovu zvlášť vynikajících vlastností.
223
. Uvádíme výmluvný výňatek
z jednoho dokladu tehdejší doby, totiž sdělení způsobu výroby oceli závo
dech pana ministerského asesora Ivana Rodionoviče Bataševa“, které bylo roku
1824 posláno úřadu pro rudné solné doly.nedával přece žádoucí ocel, nýbrž jen měkké železo. Ruští hutníci vykonali již mnoho věci zřejmě již
blíží den, kdy prvé začne pracovat zařízení výrobu železa oceli přímo
z rudy. Naopak, byl pokus značný
pokrok. Zkoušky ukázaly, ocel vyznačuje výtečnými mecha
nickými vlastnostmi velmi dobře svařovat. Tulský zbrojní závod nejednou objednal značné množství, dávaje
zdejší oceli přednost před jinými. když vynálezce svůj
způsob ještě zdokonalil, ukázalo se, jeho ocel není nic horší než ocel anglická. závodech Bataševa úspěchem vyráběla
bud přímo damascenská ocel nebo její napodobenina. Státní pokladna tím velmi získala.
K druhému vzkříšení tohoto způsobu dojde ovšem nové, vyšší technické
a vědecké základně.
Roku 1813 vynalezl votkinském závodě nevolnický mistr Semjon Ivano-
vič Badajev způsob výroby lité oceli, který podle svého vynálezce dostal název
„způsob badajevský“. Vrátili způsobu přímé
redukce rud, kterého používali lidé před tisíci lety, kdy hutnictví zkoušelo první
krůčky.
Jiný osud, který lépe charakterisuje tehdejší dobu, postihl vynález obchod
níka Poljuchova, který roku 1820 navrhl svůj vlastní způsob výroby oceli
