Mistrovi, který
by prozradil tajemství damascenské oceli, hrozil nejtěžší trest. naopak musí být pružná
a ohebná. Neboť mnoho
století zbrojíři staré Indie, Persie Sýrie troškách shromažďovali své zkuše
nosti. Ale XVII. Obrázek roku 1827
Anosov věnoval svých dílech největší pozornost výrobě oceli, zvláště
oceli sečné zbraně, jejíž výroba dnes velmi obtížná. století zdálo, zaniklo úplně.
Anosov začal své práce čepelovou ocelí roku 1828. století ožilo na
krátký čas Rusi, Moskvě. století. rok později
předstihla Anosovova ocel nejlepší ocel anglickou. autorem mnoha
původních prací odborných pojednání, vydaných tiskem. Ocel ruského hutníka byla
tvrdší ohebnější, pevnější tažnější. zbrojíři nikomu nesvěřili své tajemství. Mistři pracující Zbrojnici byli však poslední.Zlatoustský závod mnoho vděčí Pavlu Petrovičovi Anosovovi, skvělému
inženýru, který tam mnoho let pracoval. Již příštího roku zho
tovil skvělou čepel, která vyvolala nadšený ohlas odborníků. ocel, níž se
zhotovují čepele, totiž kladou velmi přísné téměř protichůdné požadavky.
Zlatoustská zbrojnice, kde pracoval inženýr Anosov.
Zdálo se, Anosov pustil díla, které nad lidské síly. Anosov, odchovanec báňské akademie,
byl nejvýznamnějším hutníkem první poloviny XIX. Ideálem čepelové oceli, která skvěle spojuje všechny tyto vlastnosti,
byla odedávna ocel damascenská, kterou kdysi vykovávali kováři starodávného
Orientu.
224
. otce syna, syna vnuka, pokolení pokolení přenášelo se
umění, jak vybírat rudy vyrábět nich ocel, jak kovat kalit vzorkované čepele
z damascenské oceli.
První úspěchy povzbudily ruského inženýra, který vytkl úkol, že
objeví tajemství damascenské oceli naučí vyrábět tyto zázračné čepele.
Na počátku našeho tisíciletí začalo umění výroby damascenské oceli upadat
a koncem XVI.
Ocel musí být pevná, tvrdá dobře obrobitelná
