Obrázek roku 1827
Anosov věnoval svých dílech největší pozornost výrobě oceli, zvláště
oceli sečné zbraně, jejíž výroba dnes velmi obtížná. Mistrovi, který
by prozradil tajemství damascenské oceli, hrozil nejtěžší trest.
224
. Ale XVII.
Ocel musí být pevná, tvrdá dobře obrobitelná. naopak musí být pružná
a ohebná.
Zdálo se, Anosov pustil díla, které nad lidské síly. Ideálem čepelové oceli, která skvěle spojuje všechny tyto vlastnosti,
byla odedávna ocel damascenská, kterou kdysi vykovávali kováři starodávného
Orientu. ocel, níž se
zhotovují čepele, totiž kladou velmi přísné téměř protichůdné požadavky. Mistři pracující Zbrojnici byli však poslední. Neboť mnoho
století zbrojíři staré Indie, Persie Sýrie troškách shromažďovali své zkuše
nosti. století ožilo na
krátký čas Rusi, Moskvě.
První úspěchy povzbudily ruského inženýra, který vytkl úkol, že
objeví tajemství damascenské oceli naučí vyrábět tyto zázračné čepele. století zdálo, zaniklo úplně. Ocel ruského hutníka byla
tvrdší ohebnější, pevnější tažnější.
Zlatoustská zbrojnice, kde pracoval inženýr Anosov.
Na počátku našeho tisíciletí začalo umění výroby damascenské oceli upadat
a koncem XVI. autorem mnoha
původních prací odborných pojednání, vydaných tiskem. Již příštího roku zho
tovil skvělou čepel, která vyvolala nadšený ohlas odborníků. století. zbrojíři nikomu nesvěřili své tajemství. rok později
předstihla Anosovova ocel nejlepší ocel anglickou. Anosov, odchovanec báňské akademie,
byl nejvýznamnějším hutníkem první poloviny XIX.
Anosov začal své práce čepelovou ocelí roku 1828. otce syna, syna vnuka, pokolení pokolení přenášelo se
umění, jak vybírat rudy vyrábět nich ocel, jak kovat kalit vzorkované čepele
z damascenské oceli.Zlatoustský závod mnoho vděčí Pavlu Petrovičovi Anosovovi, skvělému
inženýru, který tam mnoho let pracoval
