Anosov, odchovanec báňské akademie,
byl nejvýznamnějším hutníkem první poloviny XIX. autorem mnoha
původních prací odborných pojednání, vydaných tiskem. rok později
předstihla Anosovova ocel nejlepší ocel anglickou.
První úspěchy povzbudily ruského inženýra, který vytkl úkol, že
objeví tajemství damascenské oceli naučí vyrábět tyto zázračné čepele. století zdálo, zaniklo úplně.
Anosov začal své práce čepelovou ocelí roku 1828. Ale XVII. otce syna, syna vnuka, pokolení pokolení přenášelo se
umění, jak vybírat rudy vyrábět nich ocel, jak kovat kalit vzorkované čepele
z damascenské oceli.
224
.
Zdálo se, Anosov pustil díla, které nad lidské síly. ocel, níž se
zhotovují čepele, totiž kladou velmi přísné téměř protichůdné požadavky.
Na počátku našeho tisíciletí začalo umění výroby damascenské oceli upadat
a koncem XVI. naopak musí být pružná
a ohebná. Ocel ruského hutníka byla
tvrdší ohebnější, pevnější tažnější. Mistři pracující Zbrojnici byli však poslední. Již příštího roku zho
tovil skvělou čepel, která vyvolala nadšený ohlas odborníků. Neboť mnoho
století zbrojíři staré Indie, Persie Sýrie troškách shromažďovali své zkuše
nosti.
Zlatoustská zbrojnice, kde pracoval inženýr Anosov. Mistrovi, který
by prozradil tajemství damascenské oceli, hrozil nejtěžší trest. Ideálem čepelové oceli, která skvěle spojuje všechny tyto vlastnosti,
byla odedávna ocel damascenská, kterou kdysi vykovávali kováři starodávného
Orientu. zbrojíři nikomu nesvěřili své tajemství. Obrázek roku 1827
Anosov věnoval svých dílech největší pozornost výrobě oceli, zvláště
oceli sečné zbraně, jejíž výroba dnes velmi obtížná. století ožilo na
krátký čas Rusi, Moskvě. století.
Ocel musí být pevná, tvrdá dobře obrobitelná.Zlatoustský závod mnoho vděčí Pavlu Petrovičovi Anosovovi, skvělému
inženýru, který tam mnoho let pracoval
