Již příštího roku zho
tovil skvělou čepel, která vyvolala nadšený ohlas odborníků.
Anosov začal své práce čepelovou ocelí roku 1828. Obrázek roku 1827
Anosov věnoval svých dílech největší pozornost výrobě oceli, zvláště
oceli sečné zbraně, jejíž výroba dnes velmi obtížná. zbrojíři nikomu nesvěřili své tajemství. Anosov, odchovanec báňské akademie,
byl nejvýznamnějším hutníkem první poloviny XIX.Zlatoustský závod mnoho vděčí Pavlu Petrovičovi Anosovovi, skvělému
inženýru, který tam mnoho let pracoval. naopak musí být pružná
a ohebná.
Ocel musí být pevná, tvrdá dobře obrobitelná.
První úspěchy povzbudily ruského inženýra, který vytkl úkol, že
objeví tajemství damascenské oceli naučí vyrábět tyto zázračné čepele. století ožilo na
krátký čas Rusi, Moskvě.
Zdálo se, Anosov pustil díla, které nad lidské síly. Ocel ruského hutníka byla
tvrdší ohebnější, pevnější tažnější. Mistři pracující Zbrojnici byli však poslední.
224
. Mistrovi, který
by prozradil tajemství damascenské oceli, hrozil nejtěžší trest. století zdálo, zaniklo úplně. autorem mnoha
původních prací odborných pojednání, vydaných tiskem.
Na počátku našeho tisíciletí začalo umění výroby damascenské oceli upadat
a koncem XVI.
Zlatoustská zbrojnice, kde pracoval inženýr Anosov. Ale XVII. století. Ideálem čepelové oceli, která skvěle spojuje všechny tyto vlastnosti,
byla odedávna ocel damascenská, kterou kdysi vykovávali kováři starodávného
Orientu. Neboť mnoho
století zbrojíři staré Indie, Persie Sýrie troškách shromažďovali své zkuše
nosti. rok později
předstihla Anosovova ocel nejlepší ocel anglickou. ocel, níž se
zhotovují čepele, totiž kladou velmi přísné téměř protichůdné požadavky. otce syna, syna vnuka, pokolení pokolení přenášelo se
umění, jak vybírat rudy vyrábět nich ocel, jak kovat kalit vzorkované čepele
z damascenské oceli
