století. Mistři pracující Zbrojnici byli však poslední. naopak musí být pružná
a ohebná.
Na počátku našeho tisíciletí začalo umění výroby damascenské oceli upadat
a koncem XVI.
224
. století zdálo, zaniklo úplně.
Zlatoustská zbrojnice, kde pracoval inženýr Anosov.
Anosov začal své práce čepelovou ocelí roku 1828. Ocel ruského hutníka byla
tvrdší ohebnější, pevnější tažnější. rok později
předstihla Anosovova ocel nejlepší ocel anglickou.Zlatoustský závod mnoho vděčí Pavlu Petrovičovi Anosovovi, skvělému
inženýru, který tam mnoho let pracoval. autorem mnoha
původních prací odborných pojednání, vydaných tiskem. Již příštího roku zho
tovil skvělou čepel, která vyvolala nadšený ohlas odborníků. Obrázek roku 1827
Anosov věnoval svých dílech největší pozornost výrobě oceli, zvláště
oceli sečné zbraně, jejíž výroba dnes velmi obtížná.
První úspěchy povzbudily ruského inženýra, který vytkl úkol, že
objeví tajemství damascenské oceli naučí vyrábět tyto zázračné čepele. Mistrovi, který
by prozradil tajemství damascenské oceli, hrozil nejtěžší trest. Neboť mnoho
století zbrojíři staré Indie, Persie Sýrie troškách shromažďovali své zkuše
nosti.
Zdálo se, Anosov pustil díla, které nad lidské síly. Anosov, odchovanec báňské akademie,
byl nejvýznamnějším hutníkem první poloviny XIX.
Ocel musí být pevná, tvrdá dobře obrobitelná. Ale XVII. století ožilo na
krátký čas Rusi, Moskvě. Ideálem čepelové oceli, která skvěle spojuje všechny tyto vlastnosti,
byla odedávna ocel damascenská, kterou kdysi vykovávali kováři starodávného
Orientu. zbrojíři nikomu nesvěřili své tajemství. otce syna, syna vnuka, pokolení pokolení přenášelo se
umění, jak vybírat rudy vyrábět nich ocel, jak kovat kalit vzorkované čepele
z damascenské oceli. ocel, níž se
zhotovují čepele, totiž kladou velmi přísné téměř protichůdné požadavky
