století zdálo, zaniklo úplně. autorem mnoha
původních prací odborných pojednání, vydaných tiskem. ocel, níž se
zhotovují čepele, totiž kladou velmi přísné téměř protichůdné požadavky. zbrojíři nikomu nesvěřili své tajemství. Ocel ruského hutníka byla
tvrdší ohebnější, pevnější tažnější.
Ocel musí být pevná, tvrdá dobře obrobitelná. Neboť mnoho
století zbrojíři staré Indie, Persie Sýrie troškách shromažďovali své zkuše
nosti.Zlatoustský závod mnoho vděčí Pavlu Petrovičovi Anosovovi, skvělému
inženýru, který tam mnoho let pracoval.
Zdálo se, Anosov pustil díla, které nad lidské síly. Již příštího roku zho
tovil skvělou čepel, která vyvolala nadšený ohlas odborníků. Mistři pracující Zbrojnici byli však poslední. století. rok později
předstihla Anosovova ocel nejlepší ocel anglickou. otce syna, syna vnuka, pokolení pokolení přenášelo se
umění, jak vybírat rudy vyrábět nich ocel, jak kovat kalit vzorkované čepele
z damascenské oceli.
První úspěchy povzbudily ruského inženýra, který vytkl úkol, že
objeví tajemství damascenské oceli naučí vyrábět tyto zázračné čepele. Obrázek roku 1827
Anosov věnoval svých dílech největší pozornost výrobě oceli, zvláště
oceli sečné zbraně, jejíž výroba dnes velmi obtížná.
Na počátku našeho tisíciletí začalo umění výroby damascenské oceli upadat
a koncem XVI. století ožilo na
krátký čas Rusi, Moskvě.
Zlatoustská zbrojnice, kde pracoval inženýr Anosov. Anosov, odchovanec báňské akademie,
byl nejvýznamnějším hutníkem první poloviny XIX.
224
. Ideálem čepelové oceli, která skvěle spojuje všechny tyto vlastnosti,
byla odedávna ocel damascenská, kterou kdysi vykovávali kováři starodávného
Orientu. naopak musí být pružná
a ohebná. Ale XVII.
Anosov začal své práce čepelovou ocelí roku 1828. Mistrovi, který
by prozradil tajemství damascenské oceli, hrozil nejtěžší trest
