Anosov, odchovanec báňské akademie,
byl nejvýznamnějším hutníkem první poloviny XIX. naopak musí být pružná
a ohebná.
První úspěchy povzbudily ruského inženýra, který vytkl úkol, že
objeví tajemství damascenské oceli naučí vyrábět tyto zázračné čepele. autorem mnoha
původních prací odborných pojednání, vydaných tiskem. otce syna, syna vnuka, pokolení pokolení přenášelo se
umění, jak vybírat rudy vyrábět nich ocel, jak kovat kalit vzorkované čepele
z damascenské oceli. Ale XVII. století zdálo, zaniklo úplně.
Ocel musí být pevná, tvrdá dobře obrobitelná. Ideálem čepelové oceli, která skvěle spojuje všechny tyto vlastnosti,
byla odedávna ocel damascenská, kterou kdysi vykovávali kováři starodávného
Orientu. Neboť mnoho
století zbrojíři staré Indie, Persie Sýrie troškách shromažďovali své zkuše
nosti. Mistrovi, který
by prozradil tajemství damascenské oceli, hrozil nejtěžší trest. století ožilo na
krátký čas Rusi, Moskvě.
Zdálo se, Anosov pustil díla, které nad lidské síly. ocel, níž se
zhotovují čepele, totiž kladou velmi přísné téměř protichůdné požadavky. Obrázek roku 1827
Anosov věnoval svých dílech největší pozornost výrobě oceli, zvláště
oceli sečné zbraně, jejíž výroba dnes velmi obtížná.
Zlatoustská zbrojnice, kde pracoval inženýr Anosov. Ocel ruského hutníka byla
tvrdší ohebnější, pevnější tažnější. Mistři pracující Zbrojnici byli však poslední.
Anosov začal své práce čepelovou ocelí roku 1828.Zlatoustský závod mnoho vděčí Pavlu Petrovičovi Anosovovi, skvělému
inženýru, který tam mnoho let pracoval.
Na počátku našeho tisíciletí začalo umění výroby damascenské oceli upadat
a koncem XVI. rok později
předstihla Anosovova ocel nejlepší ocel anglickou. zbrojíři nikomu nesvěřili své tajemství.
224
. století. Již příštího roku zho
tovil skvělou čepel, která vyvolala nadšený ohlas odborníků
