otce syna, syna vnuka, pokolení pokolení přenášelo se
umění, jak vybírat rudy vyrábět nich ocel, jak kovat kalit vzorkované čepele
z damascenské oceli. zbrojíři nikomu nesvěřili své tajemství. století zdálo, zaniklo úplně. autorem mnoha
původních prací odborných pojednání, vydaných tiskem. Mistrovi, který
by prozradil tajemství damascenské oceli, hrozil nejtěžší trest.
Zdálo se, Anosov pustil díla, které nad lidské síly. Ale XVII. rok později
předstihla Anosovova ocel nejlepší ocel anglickou. Již příštího roku zho
tovil skvělou čepel, která vyvolala nadšený ohlas odborníků. století. Obrázek roku 1827
Anosov věnoval svých dílech největší pozornost výrobě oceli, zvláště
oceli sečné zbraně, jejíž výroba dnes velmi obtížná.
Anosov začal své práce čepelovou ocelí roku 1828. Anosov, odchovanec báňské akademie,
byl nejvýznamnějším hutníkem první poloviny XIX.
224
.
Na počátku našeho tisíciletí začalo umění výroby damascenské oceli upadat
a koncem XVI.
Ocel musí být pevná, tvrdá dobře obrobitelná. Mistři pracující Zbrojnici byli však poslední. století ožilo na
krátký čas Rusi, Moskvě.
Zlatoustská zbrojnice, kde pracoval inženýr Anosov. ocel, níž se
zhotovují čepele, totiž kladou velmi přísné téměř protichůdné požadavky. naopak musí být pružná
a ohebná. Neboť mnoho
století zbrojíři staré Indie, Persie Sýrie troškách shromažďovali své zkuše
nosti. Ideálem čepelové oceli, která skvěle spojuje všechny tyto vlastnosti,
byla odedávna ocel damascenská, kterou kdysi vykovávali kováři starodávného
Orientu.Zlatoustský závod mnoho vděčí Pavlu Petrovičovi Anosovovi, skvělému
inženýru, který tam mnoho let pracoval.
První úspěchy povzbudily ruského inženýra, který vytkl úkol, že
objeví tajemství damascenské oceli naučí vyrábět tyto zázračné čepele. Ocel ruského hutníka byla
tvrdší ohebnější, pevnější tažnější
