Anosov, odchovanec báňské akademie,
byl nejvýznamnějším hutníkem první poloviny XIX.
Anosov začal své práce čepelovou ocelí roku 1828. Mistrovi, který
by prozradil tajemství damascenské oceli, hrozil nejtěžší trest.Zlatoustský závod mnoho vděčí Pavlu Petrovičovi Anosovovi, skvělému
inženýru, který tam mnoho let pracoval.
Zlatoustská zbrojnice, kde pracoval inženýr Anosov. zbrojíři nikomu nesvěřili své tajemství. Ocel ruského hutníka byla
tvrdší ohebnější, pevnější tažnější. rok později
předstihla Anosovova ocel nejlepší ocel anglickou.
224
. století zdálo, zaniklo úplně.
Na počátku našeho tisíciletí začalo umění výroby damascenské oceli upadat
a koncem XVI. století. otce syna, syna vnuka, pokolení pokolení přenášelo se
umění, jak vybírat rudy vyrábět nich ocel, jak kovat kalit vzorkované čepele
z damascenské oceli. Ale XVII. Obrázek roku 1827
Anosov věnoval svých dílech největší pozornost výrobě oceli, zvláště
oceli sečné zbraně, jejíž výroba dnes velmi obtížná. ocel, níž se
zhotovují čepele, totiž kladou velmi přísné téměř protichůdné požadavky.
První úspěchy povzbudily ruského inženýra, který vytkl úkol, že
objeví tajemství damascenské oceli naučí vyrábět tyto zázračné čepele. autorem mnoha
původních prací odborných pojednání, vydaných tiskem. století ožilo na
krátký čas Rusi, Moskvě.
Ocel musí být pevná, tvrdá dobře obrobitelná. Již příštího roku zho
tovil skvělou čepel, která vyvolala nadšený ohlas odborníků.
Zdálo se, Anosov pustil díla, které nad lidské síly. Mistři pracující Zbrojnici byli však poslední. Neboť mnoho
století zbrojíři staré Indie, Persie Sýrie troškách shromažďovali své zkuše
nosti. naopak musí být pružná
a ohebná. Ideálem čepelové oceli, která skvěle spojuje všechny tyto vlastnosti,
byla odedávna ocel damascenská, kterou kdysi vykovávali kováři starodávného
Orientu
