Anosov začal své práce čepelovou ocelí roku 1828. autorem mnoha
původních prací odborných pojednání, vydaných tiskem. Obrázek roku 1827
Anosov věnoval svých dílech největší pozornost výrobě oceli, zvláště
oceli sečné zbraně, jejíž výroba dnes velmi obtížná. století zdálo, zaniklo úplně.
224
. Mistrovi, který
by prozradil tajemství damascenské oceli, hrozil nejtěžší trest. naopak musí být pružná
a ohebná. Ideálem čepelové oceli, která skvěle spojuje všechny tyto vlastnosti,
byla odedávna ocel damascenská, kterou kdysi vykovávali kováři starodávného
Orientu. ocel, níž se
zhotovují čepele, totiž kladou velmi přísné téměř protichůdné požadavky.Zlatoustský závod mnoho vděčí Pavlu Petrovičovi Anosovovi, skvělému
inženýru, který tam mnoho let pracoval. Ocel ruského hutníka byla
tvrdší ohebnější, pevnější tažnější.
Zlatoustská zbrojnice, kde pracoval inženýr Anosov.
Na počátku našeho tisíciletí začalo umění výroby damascenské oceli upadat
a koncem XVI. rok později
předstihla Anosovova ocel nejlepší ocel anglickou. století ožilo na
krátký čas Rusi, Moskvě.
Ocel musí být pevná, tvrdá dobře obrobitelná.
První úspěchy povzbudily ruského inženýra, který vytkl úkol, že
objeví tajemství damascenské oceli naučí vyrábět tyto zázračné čepele. zbrojíři nikomu nesvěřili své tajemství. století.
Zdálo se, Anosov pustil díla, které nad lidské síly. Již příštího roku zho
tovil skvělou čepel, která vyvolala nadšený ohlas odborníků. otce syna, syna vnuka, pokolení pokolení přenášelo se
umění, jak vybírat rudy vyrábět nich ocel, jak kovat kalit vzorkované čepele
z damascenské oceli. Anosov, odchovanec báňské akademie,
byl nejvýznamnějším hutníkem první poloviny XIX. Neboť mnoho
století zbrojíři staré Indie, Persie Sýrie troškách shromažďovali své zkuše
nosti. Ale XVII. Mistři pracující Zbrojnici byli však poslední
