224
. století ožilo na
krátký čas Rusi, Moskvě. století.
Anosov začal své práce čepelovou ocelí roku 1828. naopak musí být pružná
a ohebná. Ocel ruského hutníka byla
tvrdší ohebnější, pevnější tažnější. ocel, níž se
zhotovují čepele, totiž kladou velmi přísné téměř protichůdné požadavky. zbrojíři nikomu nesvěřili své tajemství.
Ocel musí být pevná, tvrdá dobře obrobitelná.
První úspěchy povzbudily ruského inženýra, který vytkl úkol, že
objeví tajemství damascenské oceli naučí vyrábět tyto zázračné čepele. Mistrovi, který
by prozradil tajemství damascenské oceli, hrozil nejtěžší trest.
Zdálo se, Anosov pustil díla, které nad lidské síly.Zlatoustský závod mnoho vděčí Pavlu Petrovičovi Anosovovi, skvělému
inženýru, který tam mnoho let pracoval. století zdálo, zaniklo úplně. Ideálem čepelové oceli, která skvěle spojuje všechny tyto vlastnosti,
byla odedávna ocel damascenská, kterou kdysi vykovávali kováři starodávného
Orientu. Mistři pracující Zbrojnici byli však poslední. Neboť mnoho
století zbrojíři staré Indie, Persie Sýrie troškách shromažďovali své zkuše
nosti.
Na počátku našeho tisíciletí začalo umění výroby damascenské oceli upadat
a koncem XVI. Ale XVII. autorem mnoha
původních prací odborných pojednání, vydaných tiskem. otce syna, syna vnuka, pokolení pokolení přenášelo se
umění, jak vybírat rudy vyrábět nich ocel, jak kovat kalit vzorkované čepele
z damascenské oceli. rok později
předstihla Anosovova ocel nejlepší ocel anglickou. Obrázek roku 1827
Anosov věnoval svých dílech největší pozornost výrobě oceli, zvláště
oceli sečné zbraně, jejíž výroba dnes velmi obtížná. Anosov, odchovanec báňské akademie,
byl nejvýznamnějším hutníkem první poloviny XIX.
Zlatoustská zbrojnice, kde pracoval inženýr Anosov. Již příštího roku zho
tovil skvělou čepel, která vyvolala nadšený ohlas odborníků
