autorem mnoha
původních prací odborných pojednání, vydaných tiskem. zbrojíři nikomu nesvěřili své tajemství.
Ocel musí být pevná, tvrdá dobře obrobitelná. Mistrovi, který
by prozradil tajemství damascenské oceli, hrozil nejtěžší trest. Ale XVII. rok později
předstihla Anosovova ocel nejlepší ocel anglickou.
224
. otce syna, syna vnuka, pokolení pokolení přenášelo se
umění, jak vybírat rudy vyrábět nich ocel, jak kovat kalit vzorkované čepele
z damascenské oceli.
Zlatoustská zbrojnice, kde pracoval inženýr Anosov.
První úspěchy povzbudily ruského inženýra, který vytkl úkol, že
objeví tajemství damascenské oceli naučí vyrábět tyto zázračné čepele.Zlatoustský závod mnoho vděčí Pavlu Petrovičovi Anosovovi, skvělému
inženýru, který tam mnoho let pracoval. století. Neboť mnoho
století zbrojíři staré Indie, Persie Sýrie troškách shromažďovali své zkuše
nosti. Ideálem čepelové oceli, která skvěle spojuje všechny tyto vlastnosti,
byla odedávna ocel damascenská, kterou kdysi vykovávali kováři starodávného
Orientu. ocel, níž se
zhotovují čepele, totiž kladou velmi přísné téměř protichůdné požadavky. Mistři pracující Zbrojnici byli však poslední. Již příštího roku zho
tovil skvělou čepel, která vyvolala nadšený ohlas odborníků.
Anosov začal své práce čepelovou ocelí roku 1828. Ocel ruského hutníka byla
tvrdší ohebnější, pevnější tažnější. století ožilo na
krátký čas Rusi, Moskvě. Anosov, odchovanec báňské akademie,
byl nejvýznamnějším hutníkem první poloviny XIX. století zdálo, zaniklo úplně. naopak musí být pružná
a ohebná.
Zdálo se, Anosov pustil díla, které nad lidské síly.
Na počátku našeho tisíciletí začalo umění výroby damascenské oceli upadat
a koncem XVI. Obrázek roku 1827
Anosov věnoval svých dílech největší pozornost výrobě oceli, zvláště
oceli sečné zbraně, jejíž výroba dnes velmi obtížná
