Mistrovi, který
by prozradil tajemství damascenské oceli, hrozil nejtěžší trest. Již příštího roku zho
tovil skvělou čepel, která vyvolala nadšený ohlas odborníků.
Na počátku našeho tisíciletí začalo umění výroby damascenské oceli upadat
a koncem XVI. autorem mnoha
původních prací odborných pojednání, vydaných tiskem.
Zlatoustská zbrojnice, kde pracoval inženýr Anosov. Neboť mnoho
století zbrojíři staré Indie, Persie Sýrie troškách shromažďovali své zkuše
nosti. Ale XVII.
První úspěchy povzbudily ruského inženýra, který vytkl úkol, že
objeví tajemství damascenské oceli naučí vyrábět tyto zázračné čepele.
224
. Ideálem čepelové oceli, která skvěle spojuje všechny tyto vlastnosti,
byla odedávna ocel damascenská, kterou kdysi vykovávali kováři starodávného
Orientu. století. Ocel ruského hutníka byla
tvrdší ohebnější, pevnější tažnější.
Anosov začal své práce čepelovou ocelí roku 1828.Zlatoustský závod mnoho vděčí Pavlu Petrovičovi Anosovovi, skvělému
inženýru, který tam mnoho let pracoval. rok později
předstihla Anosovova ocel nejlepší ocel anglickou. otce syna, syna vnuka, pokolení pokolení přenášelo se
umění, jak vybírat rudy vyrábět nich ocel, jak kovat kalit vzorkované čepele
z damascenské oceli. Obrázek roku 1827
Anosov věnoval svých dílech největší pozornost výrobě oceli, zvláště
oceli sečné zbraně, jejíž výroba dnes velmi obtížná. století ožilo na
krátký čas Rusi, Moskvě. zbrojíři nikomu nesvěřili své tajemství.
Ocel musí být pevná, tvrdá dobře obrobitelná. století zdálo, zaniklo úplně.
Zdálo se, Anosov pustil díla, které nad lidské síly. Anosov, odchovanec báňské akademie,
byl nejvýznamnějším hutníkem první poloviny XIX. Mistři pracující Zbrojnici byli však poslední. naopak musí být pružná
a ohebná. ocel, níž se
zhotovují čepele, totiž kladou velmi přísné téměř protichůdné požadavky
