Zlatoustská zbrojnice, kde pracoval inženýr Anosov. naopak musí být pružná
a ohebná. Neboť mnoho
století zbrojíři staré Indie, Persie Sýrie troškách shromažďovali své zkuše
nosti. století zdálo, zaniklo úplně. Mistři pracující Zbrojnici byli však poslední. otce syna, syna vnuka, pokolení pokolení přenášelo se
umění, jak vybírat rudy vyrábět nich ocel, jak kovat kalit vzorkované čepele
z damascenské oceli. autorem mnoha
původních prací odborných pojednání, vydaných tiskem. Anosov, odchovanec báňské akademie,
byl nejvýznamnějším hutníkem první poloviny XIX. Ale XVII.
Zdálo se, Anosov pustil díla, které nad lidské síly.Zlatoustský závod mnoho vděčí Pavlu Petrovičovi Anosovovi, skvělému
inženýru, který tam mnoho let pracoval. století.
224
. zbrojíři nikomu nesvěřili své tajemství. ocel, níž se
zhotovují čepele, totiž kladou velmi přísné téměř protichůdné požadavky. Ocel ruského hutníka byla
tvrdší ohebnější, pevnější tažnější. Již příštího roku zho
tovil skvělou čepel, která vyvolala nadšený ohlas odborníků. Ideálem čepelové oceli, která skvěle spojuje všechny tyto vlastnosti,
byla odedávna ocel damascenská, kterou kdysi vykovávali kováři starodávného
Orientu.
Ocel musí být pevná, tvrdá dobře obrobitelná. rok později
předstihla Anosovova ocel nejlepší ocel anglickou. století ožilo na
krátký čas Rusi, Moskvě. Mistrovi, který
by prozradil tajemství damascenské oceli, hrozil nejtěžší trest.
Anosov začal své práce čepelovou ocelí roku 1828.
První úspěchy povzbudily ruského inženýra, který vytkl úkol, že
objeví tajemství damascenské oceli naučí vyrábět tyto zázračné čepele. Obrázek roku 1827
Anosov věnoval svých dílech největší pozornost výrobě oceli, zvláště
oceli sečné zbraně, jejíž výroba dnes velmi obtížná.
Na počátku našeho tisíciletí začalo umění výroby damascenské oceli upadat
a koncem XVI
