Anosov začal své práce čepelovou ocelí roku 1828. rok později
předstihla Anosovova ocel nejlepší ocel anglickou. století.Zlatoustský závod mnoho vděčí Pavlu Petrovičovi Anosovovi, skvělému
inženýru, který tam mnoho let pracoval. Obrázek roku 1827
Anosov věnoval svých dílech největší pozornost výrobě oceli, zvláště
oceli sečné zbraně, jejíž výroba dnes velmi obtížná.
První úspěchy povzbudily ruského inženýra, který vytkl úkol, že
objeví tajemství damascenské oceli naučí vyrábět tyto zázračné čepele. století ožilo na
krátký čas Rusi, Moskvě. naopak musí být pružná
a ohebná. Neboť mnoho
století zbrojíři staré Indie, Persie Sýrie troškách shromažďovali své zkuše
nosti. Ocel ruského hutníka byla
tvrdší ohebnější, pevnější tažnější. zbrojíři nikomu nesvěřili své tajemství.
Zdálo se, Anosov pustil díla, které nad lidské síly. Mistři pracující Zbrojnici byli však poslední. Ale XVII.
Na počátku našeho tisíciletí začalo umění výroby damascenské oceli upadat
a koncem XVI. autorem mnoha
původních prací odborných pojednání, vydaných tiskem. Mistrovi, který
by prozradil tajemství damascenské oceli, hrozil nejtěžší trest. otce syna, syna vnuka, pokolení pokolení přenášelo se
umění, jak vybírat rudy vyrábět nich ocel, jak kovat kalit vzorkované čepele
z damascenské oceli.
Ocel musí být pevná, tvrdá dobře obrobitelná.
224
.
Zlatoustská zbrojnice, kde pracoval inženýr Anosov. století zdálo, zaniklo úplně. Již příštího roku zho
tovil skvělou čepel, která vyvolala nadšený ohlas odborníků. ocel, níž se
zhotovují čepele, totiž kladou velmi přísné téměř protichůdné požadavky. Anosov, odchovanec báňské akademie,
byl nejvýznamnějším hutníkem první poloviny XIX. Ideálem čepelové oceli, která skvěle spojuje všechny tyto vlastnosti,
byla odedávna ocel damascenská, kterou kdysi vykovávali kováři starodávného
Orientu
