Na počátku našeho tisíciletí začalo umění výroby damascenské oceli upadat
a koncem XVI. století zdálo, zaniklo úplně. zbrojíři nikomu nesvěřili své tajemství.
224
.
Zdálo se, Anosov pustil díla, které nad lidské síly. Ideálem čepelové oceli, která skvěle spojuje všechny tyto vlastnosti,
byla odedávna ocel damascenská, kterou kdysi vykovávali kováři starodávného
Orientu. století.
Zlatoustská zbrojnice, kde pracoval inženýr Anosov. Mistři pracující Zbrojnici byli však poslední. rok později
předstihla Anosovova ocel nejlepší ocel anglickou. ocel, níž se
zhotovují čepele, totiž kladou velmi přísné téměř protichůdné požadavky. Mistrovi, který
by prozradil tajemství damascenské oceli, hrozil nejtěžší trest. autorem mnoha
původních prací odborných pojednání, vydaných tiskem.
První úspěchy povzbudily ruského inženýra, který vytkl úkol, že
objeví tajemství damascenské oceli naučí vyrábět tyto zázračné čepele.
Ocel musí být pevná, tvrdá dobře obrobitelná. Neboť mnoho
století zbrojíři staré Indie, Persie Sýrie troškách shromažďovali své zkuše
nosti.
Anosov začal své práce čepelovou ocelí roku 1828. století ožilo na
krátký čas Rusi, Moskvě. Již příštího roku zho
tovil skvělou čepel, která vyvolala nadšený ohlas odborníků. otce syna, syna vnuka, pokolení pokolení přenášelo se
umění, jak vybírat rudy vyrábět nich ocel, jak kovat kalit vzorkované čepele
z damascenské oceli.Zlatoustský závod mnoho vděčí Pavlu Petrovičovi Anosovovi, skvělému
inženýru, který tam mnoho let pracoval. Anosov, odchovanec báňské akademie,
byl nejvýznamnějším hutníkem první poloviny XIX. naopak musí být pružná
a ohebná. Ale XVII. Ocel ruského hutníka byla
tvrdší ohebnější, pevnější tažnější. Obrázek roku 1827
Anosov věnoval svých dílech největší pozornost výrobě oceli, zvláště
oceli sečné zbraně, jejíž výroba dnes velmi obtížná
