První úspěchy povzbudily ruského inženýra, který vytkl úkol, že
objeví tajemství damascenské oceli naučí vyrábět tyto zázračné čepele. Ocel ruského hutníka byla
tvrdší ohebnější, pevnější tažnější. Již příštího roku zho
tovil skvělou čepel, která vyvolala nadšený ohlas odborníků. Ale XVII. naopak musí být pružná
a ohebná. Mistři pracující Zbrojnici byli však poslední.
Na počátku našeho tisíciletí začalo umění výroby damascenské oceli upadat
a koncem XVI. Obrázek roku 1827
Anosov věnoval svých dílech největší pozornost výrobě oceli, zvláště
oceli sečné zbraně, jejíž výroba dnes velmi obtížná. zbrojíři nikomu nesvěřili své tajemství.
Anosov začal své práce čepelovou ocelí roku 1828.Zlatoustský závod mnoho vděčí Pavlu Petrovičovi Anosovovi, skvělému
inženýru, který tam mnoho let pracoval. otce syna, syna vnuka, pokolení pokolení přenášelo se
umění, jak vybírat rudy vyrábět nich ocel, jak kovat kalit vzorkované čepele
z damascenské oceli. Mistrovi, který
by prozradil tajemství damascenské oceli, hrozil nejtěžší trest. ocel, níž se
zhotovují čepele, totiž kladou velmi přísné téměř protichůdné požadavky. století zdálo, zaniklo úplně. Neboť mnoho
století zbrojíři staré Indie, Persie Sýrie troškách shromažďovali své zkuše
nosti.
Zlatoustská zbrojnice, kde pracoval inženýr Anosov. století. rok později
předstihla Anosovova ocel nejlepší ocel anglickou.
Zdálo se, Anosov pustil díla, které nad lidské síly.
224
. autorem mnoha
původních prací odborných pojednání, vydaných tiskem. Anosov, odchovanec báňské akademie,
byl nejvýznamnějším hutníkem první poloviny XIX.
Ocel musí být pevná, tvrdá dobře obrobitelná. století ožilo na
krátký čas Rusi, Moskvě. Ideálem čepelové oceli, která skvěle spojuje všechny tyto vlastnosti,
byla odedávna ocel damascenská, kterou kdysi vykovávali kováři starodávného
Orientu
