Neboť mnoho
století zbrojíři staré Indie, Persie Sýrie troškách shromažďovali své zkuše
nosti. Mistři pracující Zbrojnici byli však poslední. Ocel ruského hutníka byla
tvrdší ohebnější, pevnější tažnější. Mistrovi, který
by prozradil tajemství damascenské oceli, hrozil nejtěžší trest. století ožilo na
krátký čas Rusi, Moskvě.
První úspěchy povzbudily ruského inženýra, který vytkl úkol, že
objeví tajemství damascenské oceli naučí vyrábět tyto zázračné čepele.Zlatoustský závod mnoho vděčí Pavlu Petrovičovi Anosovovi, skvělému
inženýru, který tam mnoho let pracoval. ocel, níž se
zhotovují čepele, totiž kladou velmi přísné téměř protichůdné požadavky.
Ocel musí být pevná, tvrdá dobře obrobitelná. Obrázek roku 1827
Anosov věnoval svých dílech největší pozornost výrobě oceli, zvláště
oceli sečné zbraně, jejíž výroba dnes velmi obtížná. Anosov, odchovanec báňské akademie,
byl nejvýznamnějším hutníkem první poloviny XIX. Již příštího roku zho
tovil skvělou čepel, která vyvolala nadšený ohlas odborníků. zbrojíři nikomu nesvěřili své tajemství.
Zdálo se, Anosov pustil díla, které nad lidské síly. Ale XVII. naopak musí být pružná
a ohebná. rok později
předstihla Anosovova ocel nejlepší ocel anglickou. Ideálem čepelové oceli, která skvěle spojuje všechny tyto vlastnosti,
byla odedávna ocel damascenská, kterou kdysi vykovávali kováři starodávného
Orientu. století. otce syna, syna vnuka, pokolení pokolení přenášelo se
umění, jak vybírat rudy vyrábět nich ocel, jak kovat kalit vzorkované čepele
z damascenské oceli. autorem mnoha
původních prací odborných pojednání, vydaných tiskem.
Zlatoustská zbrojnice, kde pracoval inženýr Anosov. století zdálo, zaniklo úplně.
Anosov začal své práce čepelovou ocelí roku 1828.
Na počátku našeho tisíciletí začalo umění výroby damascenské oceli upadat
a koncem XVI.
224
