Zdálo se, Anosov pustil díla, které nad lidské síly. Ideálem čepelové oceli, která skvěle spojuje všechny tyto vlastnosti,
byla odedávna ocel damascenská, kterou kdysi vykovávali kováři starodávného
Orientu. autorem mnoha
původních prací odborných pojednání, vydaných tiskem.
Na počátku našeho tisíciletí začalo umění výroby damascenské oceli upadat
a koncem XVI.
Ocel musí být pevná, tvrdá dobře obrobitelná.Zlatoustský závod mnoho vděčí Pavlu Petrovičovi Anosovovi, skvělému
inženýru, který tam mnoho let pracoval. století. otce syna, syna vnuka, pokolení pokolení přenášelo se
umění, jak vybírat rudy vyrábět nich ocel, jak kovat kalit vzorkované čepele
z damascenské oceli. Obrázek roku 1827
Anosov věnoval svých dílech největší pozornost výrobě oceli, zvláště
oceli sečné zbraně, jejíž výroba dnes velmi obtížná.
První úspěchy povzbudily ruského inženýra, který vytkl úkol, že
objeví tajemství damascenské oceli naučí vyrábět tyto zázračné čepele. rok později
předstihla Anosovova ocel nejlepší ocel anglickou. Ale XVII. Mistři pracující Zbrojnici byli však poslední.
Anosov začal své práce čepelovou ocelí roku 1828. naopak musí být pružná
a ohebná. Anosov, odchovanec báňské akademie,
byl nejvýznamnějším hutníkem první poloviny XIX. zbrojíři nikomu nesvěřili své tajemství. století ožilo na
krátký čas Rusi, Moskvě. Mistrovi, který
by prozradil tajemství damascenské oceli, hrozil nejtěžší trest. století zdálo, zaniklo úplně. Již příštího roku zho
tovil skvělou čepel, která vyvolala nadšený ohlas odborníků. Neboť mnoho
století zbrojíři staré Indie, Persie Sýrie troškách shromažďovali své zkuše
nosti. Ocel ruského hutníka byla
tvrdší ohebnější, pevnější tažnější.
Zlatoustská zbrojnice, kde pracoval inženýr Anosov.
224
. ocel, níž se
zhotovují čepele, totiž kladou velmi přísné téměř protichůdné požadavky
