Anosov, odchovanec báňské akademie,
byl nejvýznamnějším hutníkem první poloviny XIX. Ideálem čepelové oceli, která skvěle spojuje všechny tyto vlastnosti,
byla odedávna ocel damascenská, kterou kdysi vykovávali kováři starodávného
Orientu. Ale XVII. Již příštího roku zho
tovil skvělou čepel, která vyvolala nadšený ohlas odborníků.Zlatoustský závod mnoho vděčí Pavlu Petrovičovi Anosovovi, skvělému
inženýru, který tam mnoho let pracoval. rok později
předstihla Anosovova ocel nejlepší ocel anglickou. zbrojíři nikomu nesvěřili své tajemství.
Na počátku našeho tisíciletí začalo umění výroby damascenské oceli upadat
a koncem XVI.
První úspěchy povzbudily ruského inženýra, který vytkl úkol, že
objeví tajemství damascenské oceli naučí vyrábět tyto zázračné čepele. naopak musí být pružná
a ohebná.
Anosov začal své práce čepelovou ocelí roku 1828. autorem mnoha
původních prací odborných pojednání, vydaných tiskem.
Zlatoustská zbrojnice, kde pracoval inženýr Anosov.
Ocel musí být pevná, tvrdá dobře obrobitelná. Mistrovi, který
by prozradil tajemství damascenské oceli, hrozil nejtěžší trest. století.
Zdálo se, Anosov pustil díla, které nad lidské síly. století ožilo na
krátký čas Rusi, Moskvě. otce syna, syna vnuka, pokolení pokolení přenášelo se
umění, jak vybírat rudy vyrábět nich ocel, jak kovat kalit vzorkované čepele
z damascenské oceli. ocel, níž se
zhotovují čepele, totiž kladou velmi přísné téměř protichůdné požadavky. Obrázek roku 1827
Anosov věnoval svých dílech největší pozornost výrobě oceli, zvláště
oceli sečné zbraně, jejíž výroba dnes velmi obtížná. Mistři pracující Zbrojnici byli však poslední.
224
. Ocel ruského hutníka byla
tvrdší ohebnější, pevnější tažnější. století zdálo, zaniklo úplně. Neboť mnoho
století zbrojíři staré Indie, Persie Sýrie troškách shromažďovali své zkuše
nosti
