autorem mnoha
původních prací odborných pojednání, vydaných tiskem. Obrázek roku 1827
Anosov věnoval svých dílech největší pozornost výrobě oceli, zvláště
oceli sečné zbraně, jejíž výroba dnes velmi obtížná.
224
. Ale XVII. Ocel ruského hutníka byla
tvrdší ohebnější, pevnější tažnější. otce syna, syna vnuka, pokolení pokolení přenášelo se
umění, jak vybírat rudy vyrábět nich ocel, jak kovat kalit vzorkované čepele
z damascenské oceli. naopak musí být pružná
a ohebná. Ideálem čepelové oceli, která skvěle spojuje všechny tyto vlastnosti,
byla odedávna ocel damascenská, kterou kdysi vykovávali kováři starodávného
Orientu. Neboť mnoho
století zbrojíři staré Indie, Persie Sýrie troškách shromažďovali své zkuše
nosti.Zlatoustský závod mnoho vděčí Pavlu Petrovičovi Anosovovi, skvělému
inženýru, který tam mnoho let pracoval.
Ocel musí být pevná, tvrdá dobře obrobitelná.
Anosov začal své práce čepelovou ocelí roku 1828. Anosov, odchovanec báňské akademie,
byl nejvýznamnějším hutníkem první poloviny XIX. zbrojíři nikomu nesvěřili své tajemství. století zdálo, zaniklo úplně. Již příštího roku zho
tovil skvělou čepel, která vyvolala nadšený ohlas odborníků.
Na počátku našeho tisíciletí začalo umění výroby damascenské oceli upadat
a koncem XVI. rok později
předstihla Anosovova ocel nejlepší ocel anglickou. ocel, níž se
zhotovují čepele, totiž kladou velmi přísné téměř protichůdné požadavky. století ožilo na
krátký čas Rusi, Moskvě. Mistři pracující Zbrojnici byli však poslední. Mistrovi, který
by prozradil tajemství damascenské oceli, hrozil nejtěžší trest.
Zlatoustská zbrojnice, kde pracoval inženýr Anosov. století.
Zdálo se, Anosov pustil díla, které nad lidské síly.
První úspěchy povzbudily ruského inženýra, který vytkl úkol, že
objeví tajemství damascenské oceli naučí vyrábět tyto zázračné čepele
