století zdálo, zaniklo úplně. Ocel ruského hutníka byla
tvrdší ohebnější, pevnější tažnější. století ožilo na
krátký čas Rusi, Moskvě.
Na počátku našeho tisíciletí začalo umění výroby damascenské oceli upadat
a koncem XVI. naopak musí být pružná
a ohebná. století.
První úspěchy povzbudily ruského inženýra, který vytkl úkol, že
objeví tajemství damascenské oceli naučí vyrábět tyto zázračné čepele.
Anosov začal své práce čepelovou ocelí roku 1828. Ale XVII.
Zlatoustská zbrojnice, kde pracoval inženýr Anosov. Anosov, odchovanec báňské akademie,
byl nejvýznamnějším hutníkem první poloviny XIX.
Zdálo se, Anosov pustil díla, které nad lidské síly. Již příštího roku zho
tovil skvělou čepel, která vyvolala nadšený ohlas odborníků. Ideálem čepelové oceli, která skvěle spojuje všechny tyto vlastnosti,
byla odedávna ocel damascenská, kterou kdysi vykovávali kováři starodávného
Orientu. Mistři pracující Zbrojnici byli však poslední. ocel, níž se
zhotovují čepele, totiž kladou velmi přísné téměř protichůdné požadavky. Neboť mnoho
století zbrojíři staré Indie, Persie Sýrie troškách shromažďovali své zkuše
nosti. autorem mnoha
původních prací odborných pojednání, vydaných tiskem. zbrojíři nikomu nesvěřili své tajemství. otce syna, syna vnuka, pokolení pokolení přenášelo se
umění, jak vybírat rudy vyrábět nich ocel, jak kovat kalit vzorkované čepele
z damascenské oceli. Mistrovi, který
by prozradil tajemství damascenské oceli, hrozil nejtěžší trest. Obrázek roku 1827
Anosov věnoval svých dílech největší pozornost výrobě oceli, zvláště
oceli sečné zbraně, jejíž výroba dnes velmi obtížná.
Ocel musí být pevná, tvrdá dobře obrobitelná.
224
.Zlatoustský závod mnoho vděčí Pavlu Petrovičovi Anosovovi, skvělému
inženýru, který tam mnoho let pracoval. rok později
předstihla Anosovova ocel nejlepší ocel anglickou
