Vybrané kapitoly ze systémů rádiové komunikace

| Kategorie: Skripta  | Tento dokument chci!

Záměr studijního textu je seznamit čtenáře s metodami zpracování signálů v jednotlivých částech obecného digitálního komunikačního systému. Aktuální vydání sezabývá modulacemi v základním pásmu, analogovými a číslicovými modulacemi v přeneseném pásmu, metodami synchronizace a metodami mnohonásobného přístupu. Kapitola modulace v základním pásmu seznamuje čtenáře se základními vlastnostmi linkových kódů, porovnává jejich vlastnosti v časové i spektrální oblasti, vysvětluje základní metody detekce signálu v šumu a dává teoretický základ pro pochopení přizpůsobené filtrace a činnosti korelačního přijímače. Teoretické základy prezentované v této kapitole jsou nezbytné pro zkoumání spektrálních vlastností modulací v přeneseném pásmu a vytváří základ pro analýzu chybovosti přenosu.

Vydal: FEKT VUT Brno Autor: UREL - Aleš Prokeš

Strana 88 z 95

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Jednotlivé modulační signály modulují různé nosné vlny, takže dílčí rádiové kanály jsou odděleny kmitočtově, avšak přenášejí stejném čase. typický především pro analogové způsoby modulace. Společným rysem různých variant systémů CDMA jejich značná odolnost vůči šumu, interferencím a některým typům úniků, vysoká efektivita využití přidělených kmitočtových pásem (která mohou dokonce sdílet určitými jinými radiokomunikačními systémy) neposlední řadě i schopnost relativně dokonalého utajení přenášené informace. Nevýhody přístupu FDMA TDMA spočívají jednak neefektivním využití potencionální přenosové kapacity; kanál přidělený určitému účastníkovi, který není právě aktivní, nemohou využívat jiní účastníci jednak malé odolnosti vůči rušivým efektům působícím zejména pozemských rádiových kanálech (mnohonásobné šíření, vysoká úroveň interferencí apod. Soubor pravidel vzájemných dohod, které zabezpečí bezproblémový přístup tohoto prostředí nerušený provoz všech jeho uživatelů, se označuje jako protokol mnohonásobného přístupu MAP (Multiple Access Protocol). nejsou schopné zajistit všem účastníkům přístup do systému libovolném okamžiku následující nerušený přenos, neboť udělení přístupových práv zde představuje podstatě náhodný proces. Přenos zde členěn cyklicky se opakující časové rámce TDMA, které dále dělí časové intervaly, označované jako sloty nebo bursty. Přístup TDMA vyžaduje složitější časovou synchronizaci. V oblasti digitální rádiové komunikace uplatňuje mnohonásobný přístup časovým dělením kanálů TDMA (Time Division MultipleAccess).). Kmitočtový časový prostor jsou společné. Mnohonásobný přístup FDMA TDMA, spolu CDMA představují tři základní kategorie klasifikace systémů, resp. Historicky nejstarší způsob řešící problém sdílení přenosového prostředí je mnohonásobný přístup kmitočtovým dělením kanálů FDMA (Frequency Division Multiple Access). Nepřidělují jednotlivým účastníkům systému vlastní přenosový kanál. Kvalitativní změnu této oblasti přinášejí systémy mnohonásobným přístupem s kódovým dělením kanálů CDMA (Code Division Multiple Access). Mohou tedy vznikat konfliktní situace, které však uvažované systémy jsou schopné většinou uspokojivě řešit. Ke vzájemnému oddělení účastníků využívá kódování jejich informačních signálů vhodnými pseudonáhodnými sekvencemi, které jsou pro každého nich odlišné. Jinou strategii používají systémy náhodným přístupem. Jejich realizace zpravidla po technické stránce složitější. Protože zajistí v každém okamžiku každému účastníkovi jistý přístup daného systému systému CDMA za určitých omezení), označují jako systémy deterministické. Přístup FDMA nevyžaduje žádnou synchronizaci je realizačně jednoduchý. protokolů mnohonásobného přístupu.Fakulta elektrotechniky komunikačních technologií VUT Brně 3 Radiokomunikační systémy mnohonásobným přístupem Přenosové prostředí, němž šíří elektromagnetické vlny, sdíleno každém okamžiku velkým počtem účastníků. případě TDMA tedy informace jednotlivých kanálech přenáší určité časové posloupnosti, avšak využívá jedno totéž kmitočtové pásmo. Jednotlivým účastníkům potom přidělen každém rámci TDMA jeden časový slot, oddělený sousedních bezpečnostními časovými intervaly. Tento nedostatek projevuje především analogových úzkopásmových systémů, digitální systémy jsou při promyšlených metodách kódování již proti těmto rušivým vlivům odolnější. . Dosahuje však nich výrazného zvýšení přenosových kapacit některých dalších příznivých vlastností