Záměr studijního textu je seznamit čtenáře s metodami zpracování signálů v jednotlivých částech obecného digitálního komunikačního systému. Aktuální vydání sezabývá modulacemi v základním pásmu, analogovými a číslicovými modulacemi v přeneseném pásmu, metodami synchronizace a metodami mnohonásobného přístupu. Kapitola modulace v základním pásmu seznamuje čtenáře se základními vlastnostmi linkových kódů, porovnává jejich vlastnosti v časové i spektrální oblasti, vysvětluje základní metody detekce signálu v šumu a dává teoretický základ pro pochopení přizpůsobené filtrace a činnosti korelačního přijímače. Teoretické základy prezentované v této kapitole jsou nezbytné pro zkoumání spektrálních vlastností modulací v přeneseném pásmu a vytváří základ pro analýzu chybovosti přenosu.
a)
ny⊕nd
1−ny
b)
⊕
1−ny
ny nd
Obr. Obvody, kterými prochází DBPSK
signál mohou tedy tento signál invertovat, aniž došlo chybnému přenosu, což pro
návrh přenosového systému výhodné.1 zřejmé, diferenční kodér změní stav výstupní posloupnosti pouze,
pokud vstup kodéru přijde symbol Symbol výstupní posloupnost nezmění. 2.2 Příklad dekódování diferenčním dekodérem. 1.149 )
kde symbol představuje součet modulo základu neboli exklusive XOR.Vybrané kapitoly systémů rádiové komunikace 47
Difenční kodér pracuje podle algoritmu
1−⊕= nnn ydy 1.2 tedy dojde
k záměně symbolů řádku.
n 7
yn 1
yn-1 1
dn 0
Z Tab.2. Demodulaci DBPSK lze realizovat koherentním demodulátorem podle
320H320H320HObr. Dekodér
pak realizuje rovnici
1−⊕= nnn yyd 1.46, který realizuje tzv. 1.1 Příklad kódování diferenčním kodérem. Nyní si
představme, při přenosu nebo zpracování BPSK signálu dojde záměně obou fází nosné
vlny což demodulaci projeví záměnnou symbolů Tab. Při modulaci výstup diferenčního kodéru přiveden na
vstup modulátoru.
Pravděpodobnost chybného příjmu při použití koherentní demodulace podle 321H321H321H[ dána
vztahem
. Protože záměny 1
nezpůsobí změny výsledcích součtů, zřejmé, inverze prvků přijímané zprávy
nezpůsobí chybné vyhodnocení přijaté posloupnosti. 2. detekci minimální chybovostí.
n 7
dn 0
yn-1 1
yn 1
Tab 2. Příklad kódování a
dekódování ukazují Tab. 1. optimální detekci tj. 2.1 Tab. 2.150 )
Realizace diferenčního kodéru dekodéru uvedena 319H319H319HObr.45: Diferenční kodér dekodér b)
Tab 2.45
