17
V případě uzemňování větších objektů, používají soustavy horizontální. (1.2)
𝑘𝑛𝑛−2 𝑘13 𝑘31 =
𝜌
2𝜋𝑙
ln
𝑙
2𝑎
, (1.
𝐼1 𝐼𝑛−1 𝐼𝑛−𝑘+1
.
Nejdříve nutno zjistit potenciálové koeficienty 𝑘𝑛𝑛 (1) pomocí rezistivity (Ω·m)
a jednotlivých vzdáleností:
𝑘𝑛𝑛 𝑘11 𝑘22 =
𝜌
2𝜋𝑙
ln
𝑙
𝑟
, (1.1)
𝑘𝑛𝑛−1 𝑘12 𝑘21 𝑘23 𝑘32 =
𝜌
2𝜋𝑙
ln
𝑙
𝑎
, (1. Jelikož jednotlivé zemniče mezi sebou ovlivňují, třeba nejdříve zjistit potenciál
na jednotlivých zemničích. [26]
Přivedený proudu (A) rozdělí symetricky mezi jednotlivé zemniče 𝐼1, 𝐼2, a
𝐼𝑛. Jedná o
horizontální umístění zemničů, které jsou položené rovnoběžně vedle sebe. Rozložení potenciálů tomto typu
soustavy okamžiku přivedení proudu středu soustavy, lze vypočítat předpokladu,
že zemniče budou všechny kruhového průřezu (m), mezi jednotlivými zemniči bude
stejná vzdálenost (m) zemniče budou stejné délky (m). Ten skládá vlastního potenciálu, který tvoří proud tekoucí
daným zemničem potenciálu, který vzniká průtokem proudu okolními zemniči. [26]
Obrázek 1. Obrázek dostupný
z literatury [26].4 Rozložení horizontálních zemničů zemi. Navíc předpokládáme, že
vodivost půdy bude konstantní.4)
Můžeme vidět, koeficienty jsou symetrické stejně jako jednotlivé proudy.3)
𝑘𝑚𝑛 𝑘𝑛𝑚 =
𝜌
2𝜋𝑙
ln
𝑙
(𝑚 𝑛)𝑎
. Na
následujícím obrázku uveden příklad uložení těchto zemničů. obou
stranách jsou spojeny zbytkem zemničů soustavě
