Publikace zpracovává teorii ventilačních a tepelných výpočtů elektrických strojů točivých včetně problematiky měření, zkoušení a modelování. V závěru se probírají výzkumné a vývojové problémy chlazení, ventilace a hluku elektrických strojů točivých. Kniha je určena výzkumným a vývojovým pracovníkům, inženýrům, konstruktérům a dalším pracovníkům z oblasti konstrukce elektrických strojů.
39. otvory. Lokální Činitel aerodynamického odporu vzhledem růz
ným možným konstrukčním uspořádáním (poloha druh ventilátoru, vlastní pro
vedení koše čel vinutí) lze stěží vyjádřit obecnou závislostí, bereme jej proto zpra
vidla jako konstantní, Referenční rychlost vztažena volnému průřezu
rovné části statorového vinutí výstupu drážky.
Při konstrukčním řešení podle obr. Aerodynamický odpor čelního
prostoru je
12 A,
(3-4)
čvd
kde Aiyd volný průřez rovné části statorového vinutí výstupu drážky.2. lze zvětšení intenzity chlazení čel vý
hodou využít vnitřní straně koše recirkulace sání (obr. Vznik recirkulace chladiva
z vnitřní strany čel koše vinutí
3. 37),
stanovíme podle vzorce (2-42) odvozeného pro otvory stěně
Appo CPo |-w p20, CPo 2,75
Referenční rychlostí zde rychlost vp0 volném průřezu přepouštěcích otvorů. rozdíl tlaků Ap, Ap2 (obr.partií, jako obr. 39). 38.2.
Obr. tepelných měření přímo mědi statoro
vého vinutí však dobře známo, intenzita sdílení tepla, tedy nutně intenzita
proudění chladiva, klasických ventilačních systémů zákryty čel vnitřních
vodičů koše statorového vinutí podstatně větší než vodičů vnější straně koše,
což vysvětluje účinkem výstupního víru vestavěným ventilátorem. h
p lechů
Úbytek tlaku vznikající průchodem chladiva přepouštěcími otvory kostře
statoru mezi prostorem Čel hřbetním kanálem, tj.
Charakter proudění čelním prostoru není však dosud spolehlivě prozkoumán
a solidní měření nejen aerodynamických odporů, ale intenzity chlazení jednotli
vých chladicích ploch dosud chybějí.
90
