Ventilace a chlazení elektrických strojů točivých

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Publikace zpracovává teorii ventilačních a tepelných výpočtů elektrických strojů točivých včetně problematiky měření, zkoušení a modelování. V závěru se probírají výzkumné a vývojové problémy chlazení, ventilace a hluku elektrických strojů točivých. Kniha je určena výzkumným a vývojovým pracovníkům, inženýrům, konstruktérům a dalším pracovníkům z oblasti konstrukce elektrických strojů.

Vydal: Státní nakladatelství technické literatury Autor: Emil Ondruška, Antonín Maloušek

Strana 410 z 442

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
5.), musí být vypočítané výsledné oteplení části statoru synchronního stroje nutně zatíženo chybou vyplývající toho, metoda superpozice nerespektuje změnu dílčího 408 . Navíc při této metodě odpadá nutnost provádět třetí uvedených oteplovacích zkoušek, tím počet zkoušek sníží tři. 276). 13.5. Stejné hodnoty používáme pro turboalternátory. 13. Zavedení korekce zvětšení velikosti ztrát vinutí statoru Jak vyplývá principu metody superpozice oteplení (odst. Při výpočtu středního oteplení statorového vinutí počítáme hodnotou kSR x x 1,0.3. Zjednodušení metody náhradních oteplovacích zkoušek pro synchronní stroje Vzhledem slabé tepelné vazbě mezi statorem rotorem můžeme vliv rotoru oteplení statoru (vinutí nebo železa) poměrně dobrou přesností početně určit tak, odhadneme dílčí oteplení A,9b pomocí vztahu AP Aflb (13-6) Cp í?2 c^S R kde AP,, jsou ztráty buzení (W), kSK empiricky určený činitel charakterizující vliv ventilačního systému na dílčí oteplení A9b. Proto se jmenovité oteplení rotorového vinutí častěji určuje oteplovací zkoušky kom­ penzačním chodu při jmenovitém budicím proudu /bN.4. dán vztahem Ks 2b2 2(b V3b) V3b) (13-5) Uvedenou metodu lze použít pro výpočet výsledného oteplení rotorového vinutí synchronního stroje, avšak vzhledem slabé tepelné vazbě mezi statorem rotorem není tento způsob stanovení oteplení rotorového vinutí příliš přesný.5. 13. Výsledné oteplení části statoru potom odvodíme těchto tří rovnic: A9j A9m A3j kbi A9b A$2 A3m A9(/ kb2 A9b (13-7) A93 Aďm_________________________________ A3n A9, ASm A3b = = AS2 —AS3 —kbl kb2) A9b Složku oteplení počítáme vztahu (13-6). Při zjišťování výsledného oteplení mědi drážkové části nebo železa statoru můžeme uvažovat ksv_ 0,5.Činitel (jak vyplývá odvození, které zde neuvádíme) funkcí dvou bez­ rozměrných parametrů (obr.1. Hodnoty dílčího oteplení A9b jsou relativně malé, proto respektování vlivu rotoru početně zcela vyhovuje