Publikace zpracovává teorii ventilačních a tepelných výpočtů elektrických strojů točivých včetně problematiky měření, zkoušení a modelování. V závěru se probírají výzkumné a vývojové problémy chlazení, ventilace a hluku elektrických strojů točivých. Kniha je určena výzkumným a vývojovým pracovníkům, inženýrům, konstruktérům a dalším pracovníkům z oblasti konstrukce elektrických strojů.
Reynoldsovo číslo kritické Reynoldsovo číslo Rekr
Reynoldsovy experimenty ukázaly, kritérium pro posouzení, zda proudění
bude lam inární nebo turbulentní při dané rychlosti určitá bezrozměrná veli
čina; byla nazvána Reynoldsovo číslo. Proudění pravidelný vrstevnatý
(laminární) charakter.) Vazké síly charakterizují výměnu hybnosti mezi jednotli
vými vrstvami molekul.
Při lam inárním proudění makroskopické částice tekutiny sobě kloužou, po
sunují vrstvách vytvářejí proudnice, jejichž průběh zcela hladký.
Ve většině technických zařízení (např.
Při turbulentním proudění makroskopický pohyb tekutiny charakterizován
bouřlivým chaotickým pohybem částic tekutiny. Vyhovující
matematický model turbulentního pohybu, který dokázal respektovat všechny
rysy tohoto typu pohybu, dosud vzhledem složitosti problém nepodařilo
sestrojit. proudových lopatkových strojích)
turbulentní proudění převládá. Tím dána jeho velká důležitost pro technické
aplikace. ventilačních systémech elektrických strojů setkáváme tém vý
hradně turbulentním prouděním neboť zde všechny kanály mají velmi nepříznivé
podm ínky pro udržení lam inárního proudění. Přestože
turbulentní proudění nestacionární ikrostrukturu, lze střední hodnoty rych
lostí, tlaku teplot dobře měřit, podobně jako lze dobře ěřit střední hodnoty
teploty tlaku plynu, což podle kinetické teorie souvisí velmi intenzívním vnitřním
pohybem molekul. tekutinách klidu
tečná napětí nevznikají. Jejich dráhy připom ínají Brownův
pohyb molekul. Lam inární proudění dnes dovedeme atematicky dokonale popsat,
a proto většinu problém lam inárního proudění lze vyřešit teoreticky. Jsou zprostředkovány chaotickým vnitřním pohybem,
k němuž tekutinách dochází. Skupiny Částic tekutiny (tzv. blíz
kosti stěny pohybují rovnoběžně stěnou. form ování lam inárního proudění mají rozhodující vliv
vazké síly. Pro turbulentní pohyb platí statistické zákonitosti. vazké síly (síly způsobené viskozitou),
které ohou rovněž podstatně ovlivnit proudění tekutin.
Na form ování turbulentního proudění mají rozhodující vliv setrvačné síly. Nelze proto divit, při popisu turbulentního pohybu musíme používat
různé poloempirické vztahy, odvozené měření. Vazké síly projevují
vznikem tečných napětí mezi jednotlivými vrstvami tekutin. Tato veličina dána vztahem
v
kde střední rychlost tekutiny kanálu,
43
.pohybu tekutin vznikají navíc ještě tzv. Přenos hybnosti (způsobující turbulentní viskozitu)
se zde odehrává úrovni molů. Turbulentní pohyb můžeme představit jako
makroskopický pohyb superponovaný postupný pravidelný pohyb tekutiny. moly) pohybují všemi směry po
dobně jako při Brownově pohybu molekul sebe proběhnutí určité vzdále
nosti narážejí rozpadají se
