Publikace zpracovává teorii ventilačních a tepelných výpočtů elektrických strojů točivých včetně problematiky měření, zkoušení a modelování. V závěru se probírají výzkumné a vývojové problémy chlazení, ventilace a hluku elektrických strojů točivých. Kniha je určena výzkumným a vývojovým pracovníkům, inženýrům, konstruktérům a dalším pracovníkům z oblasti konstrukce elektrických strojů.
Chceme-li znát tepelné toky, použijeme metodu smyček; zajímají-li
nás oteplení jednotlivých uzlech, použijeme metodu uzlů.
2. Někdy nás ovšem
zajímají jak tepelné toky, tak některá oteplení.
Složité tepelné sítě lze zásadně řešit dvěma metodami vycházejícími Kirch-
hoffových zákonů. výpočet tepelného pole, tedy touto metodou nedostupná.střední oteplení jednotlivých částí stroje. Protože však neznáme tepelné pole
tělesa, vycházíme při sestavování tepelné sítě intuitivní představy směru dílčích
tepelných toků těžištích výsledných ztrát jednotlivých částech tělesa. Metodou uzlů (algebraický součet všech proudů uzlu musí rovnat nule).
Pro objasnění metody vyjdeme jednoduchého náhradního tepelného schématu
342
. Přesné řešení sdílení tepla elektrickém stroji, kdyby
bylo matematicky schůdné, vyžadovalo velmi mnoho technických informací
(vstupních údajů např.) zkoumaném objektu,
které nejsou praxi téměř nikdy dispozici.
Jak známo, elektrické sítě tedy základě analogického matematického
modelu tepelné sítě) můžeme matematicky vyjádřit soustavou lineárních rovnic,
které umíme efektivně řešit metodami lineární algebry.
Metoda tepelné sítě vyhovuje technické praxi ještě jednoho důvodu.
Výhodou metody tepelné sítě možnost přibližného řešení úloh trojrozměrného
vedení tepla tělesech složitých tvarů dále okolnost, při poměrně velkém
zjednodušení tepelné sítě můžeme získat výsledky, které odpovídají dostatečné
aproximaci skutečnosti.
Volba jedné uvedených metod záleží tom, které veličiny nás při výpočtu nej
více zajímají. Metodu
lze zdokonalit tím, výsledky výpočtu srovnáme analytickým řešením.
1. třeba uvědomit, touto metodou můžeme zjistit pouze přibližné
střední (nikoliv lokální nebo maximální) oteplení trojrozměrného tělesa, neboť
tato metoda pracuje průměrnými hodnotami jak vstupních údajů, tak výsled
ných hodnot výpočtu. Potom používáme metodu kom
binovanou.
U metody řešení tepelné sítě velmi záleží správné interpretaci získaných
výsledků. Její přesnost tedy odpovídá přesnosti
vstupních hodnot výpočtu. Složitější
úlohy, nimiž denně setkáváme technické praxi, však obvykle nejsou tohoto
typu možnost přímého srovnání přibližného výpočtu exaktním výpočtem nich
není. Metodou smyček (algebraický součet úbytků napětí uzavřeného obvodu se
musí rovnat nule). Tuto
možnost však máme pouze omezeného počtu nejjednodušších úloh. těchto případech musíme proto velmi opatrně kriticky volit výchozí
předpoklady výpočty srovnávat alespoň výsledky experimentů. velikosti rozložení ztrát, lokálních součinitelích pře
stupu tepla, změně fyzikálních parametrů teplotou atd. Vzhledem použití výpo
četní techniky dnes můžeme dovolit řešit značně složité tepelné sítě. Vyžaduje
relativně omezený počet vstupních informací. Efektivní používání této metody předpokládá značnou
zkušenost jak při zjednodušování problému (tj. při abstrahování nepodstatných
závislostí), tak při konkrétní interpretaci výsledků. Podrobnější analýza tepelných poměrů tělese, jakou
poskytuje např
