Publikace zpracovává teorii ventilačních a tepelných výpočtů elektrických strojů točivých včetně problematiky měření, zkoušení a modelování. V závěru se probírají výzkumné a vývojové problémy chlazení, ventilace a hluku elektrických strojů točivých. Kniha je určena výzkumným a vývojovým pracovníkům, inženýrům, konstruktérům a dalším pracovníkům z oblasti konstrukce elektrických strojů.
střední oteplení jednotlivých částí stroje. Efektivní používání této metody předpokládá značnou
zkušenost jak při zjednodušování problému (tj.
Metoda tepelné sítě vyhovuje technické praxi ještě jednoho důvodu. při abstrahování nepodstatných
závislostí), tak při konkrétní interpretaci výsledků.
Složité tepelné sítě lze zásadně řešit dvěma metodami vycházejícími Kirch-
hoffových zákonů.
1. Vzhledem použití výpo
četní techniky dnes můžeme dovolit řešit značně složité tepelné sítě. Protože však neznáme tepelné pole
tělesa, vycházíme při sestavování tepelné sítě intuitivní představy směru dílčích
tepelných toků těžištích výsledných ztrát jednotlivých částech tělesa.
Výhodou metody tepelné sítě možnost přibližného řešení úloh trojrozměrného
vedení tepla tělesech složitých tvarů dále okolnost, při poměrně velkém
zjednodušení tepelné sítě můžeme získat výsledky, které odpovídají dostatečné
aproximaci skutečnosti. Přesné řešení sdílení tepla elektrickém stroji, kdyby
bylo matematicky schůdné, vyžadovalo velmi mnoho technických informací
(vstupních údajů např. Složitější
úlohy, nimiž denně setkáváme technické praxi, však obvykle nejsou tohoto
typu možnost přímého srovnání přibližného výpočtu exaktním výpočtem nich
není. Metodou uzlů (algebraický součet všech proudů uzlu musí rovnat nule). Podrobnější analýza tepelných poměrů tělese, jakou
poskytuje např. Metodou smyček (algebraický součet úbytků napětí uzavřeného obvodu se
musí rovnat nule).
Volba jedné uvedených metod záleží tom, které veličiny nás při výpočtu nej
více zajímají.
Pro objasnění metody vyjdeme jednoduchého náhradního tepelného schématu
342
. výpočet tepelného pole, tedy touto metodou nedostupná. Metodu
lze zdokonalit tím, výsledky výpočtu srovnáme analytickým řešením. Vyžaduje
relativně omezený počet vstupních informací. těchto případech musíme proto velmi opatrně kriticky volit výchozí
předpoklady výpočty srovnávat alespoň výsledky experimentů.) zkoumaném objektu,
které nejsou praxi téměř nikdy dispozici. Její přesnost tedy odpovídá přesnosti
vstupních hodnot výpočtu.
2. velikosti rozložení ztrát, lokálních součinitelích pře
stupu tepla, změně fyzikálních parametrů teplotou atd. Tuto
možnost však máme pouze omezeného počtu nejjednodušších úloh. třeba uvědomit, touto metodou můžeme zjistit pouze přibližné
střední (nikoliv lokální nebo maximální) oteplení trojrozměrného tělesa, neboť
tato metoda pracuje průměrnými hodnotami jak vstupních údajů, tak výsled
ných hodnot výpočtu. Někdy nás ovšem
zajímají jak tepelné toky, tak některá oteplení.
Jak známo, elektrické sítě tedy základě analogického matematického
modelu tepelné sítě) můžeme matematicky vyjádřit soustavou lineárních rovnic,
které umíme efektivně řešit metodami lineární algebry. Chceme-li znát tepelné toky, použijeme metodu smyček; zajímají-li
nás oteplení jednotlivých uzlech, použijeme metodu uzlů.
U metody řešení tepelné sítě velmi záleží správné interpretaci získaných
výsledků. Potom používáme metodu kom
binovanou
