Publikace zpracovává teorii ventilačních a tepelných výpočtů elektrických strojů točivých včetně problematiky měření, zkoušení a modelování. V závěru se probírají výzkumné a vývojové problémy chlazení, ventilace a hluku elektrických strojů točivých. Kniha je určena výzkumným a vývojovým pracovníkům, inženýrům, konstruktérům a dalším pracovníkům z oblasti konstrukce elektrických strojů.
Chceme-li znát tepelné toky, použijeme metodu smyček; zajímají-li
nás oteplení jednotlivých uzlech, použijeme metodu uzlů. Efektivní používání této metody předpokládá značnou
zkušenost jak při zjednodušování problému (tj. Metodu
lze zdokonalit tím, výsledky výpočtu srovnáme analytickým řešením.
1.
Jak známo, elektrické sítě tedy základě analogického matematického
modelu tepelné sítě) můžeme matematicky vyjádřit soustavou lineárních rovnic,
které umíme efektivně řešit metodami lineární algebry. Složitější
úlohy, nimiž denně setkáváme technické praxi, však obvykle nejsou tohoto
typu možnost přímého srovnání přibližného výpočtu exaktním výpočtem nich
není.
2. výpočet tepelného pole, tedy touto metodou nedostupná. Vzhledem použití výpo
četní techniky dnes můžeme dovolit řešit značně složité tepelné sítě. Vyžaduje
relativně omezený počet vstupních informací. Někdy nás ovšem
zajímají jak tepelné toky, tak některá oteplení.
Složité tepelné sítě lze zásadně řešit dvěma metodami vycházejícími Kirch-
hoffových zákonů. při abstrahování nepodstatných
závislostí), tak při konkrétní interpretaci výsledků.) zkoumaném objektu,
které nejsou praxi téměř nikdy dispozici.
U metody řešení tepelné sítě velmi záleží správné interpretaci získaných
výsledků. Metodou uzlů (algebraický součet všech proudů uzlu musí rovnat nule).střední oteplení jednotlivých částí stroje. Její přesnost tedy odpovídá přesnosti
vstupních hodnot výpočtu. Přesné řešení sdílení tepla elektrickém stroji, kdyby
bylo matematicky schůdné, vyžadovalo velmi mnoho technických informací
(vstupních údajů např. velikosti rozložení ztrát, lokálních součinitelích pře
stupu tepla, změně fyzikálních parametrů teplotou atd.
Metoda tepelné sítě vyhovuje technické praxi ještě jednoho důvodu.
Pro objasnění metody vyjdeme jednoduchého náhradního tepelného schématu
342
. Tuto
možnost však máme pouze omezeného počtu nejjednodušších úloh. Metodou smyček (algebraický součet úbytků napětí uzavřeného obvodu se
musí rovnat nule). těchto případech musíme proto velmi opatrně kriticky volit výchozí
předpoklady výpočty srovnávat alespoň výsledky experimentů. Protože však neznáme tepelné pole
tělesa, vycházíme při sestavování tepelné sítě intuitivní představy směru dílčích
tepelných toků těžištích výsledných ztrát jednotlivých částech tělesa. Podrobnější analýza tepelných poměrů tělese, jakou
poskytuje např.
Volba jedné uvedených metod záleží tom, které veličiny nás při výpočtu nej
více zajímají. Potom používáme metodu kom
binovanou.
Výhodou metody tepelné sítě možnost přibližného řešení úloh trojrozměrného
vedení tepla tělesech složitých tvarů dále okolnost, při poměrně velkém
zjednodušení tepelné sítě můžeme získat výsledky, které odpovídají dostatečné
aproximaci skutečnosti. třeba uvědomit, touto metodou můžeme zjistit pouze přibližné
střední (nikoliv lokální nebo maximální) oteplení trojrozměrného tělesa, neboť
tato metoda pracuje průměrnými hodnotami jak vstupních údajů, tak výsled
ných hodnot výpočtu
