Ventilace a chlazení elektrických strojů točivých

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Publikace zpracovává teorii ventilačních a tepelných výpočtů elektrických strojů točivých včetně problematiky měření, zkoušení a modelování. V závěru se probírají výzkumné a vývojové problémy chlazení, ventilace a hluku elektrických strojů točivých. Kniha je určena výzkumným a vývojovým pracovníkům, inženýrům, konstruktérům a dalším pracovníkům z oblasti konstrukce elektrických strojů.

Vydal: Státní nakladatelství technické literatury Autor: Emil Ondruška, Antonín Maloušek

Strana 344 z 442

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
velikosti rozložení ztrát, lokálních součinitelích pře­ stupu tepla, změně fyzikálních parametrů teplotou atd. Potom používáme metodu kom­ binovanou. U metody řešení tepelné sítě velmi záleží správné interpretaci získaných výsledků. Někdy nás ovšem zajímají jak tepelné toky, tak některá oteplení. Metodu lze zdokonalit tím, výsledky výpočtu srovnáme analytickým řešením. Metodou smyček (algebraický součet úbytků napětí uzavřeného obvodu se musí rovnat nule). Volba jedné uvedených metod záleží tom, které veličiny nás při výpočtu nej­ více zajímají. Přesné řešení sdílení tepla elektrickém stroji, kdyby bylo matematicky schůdné, vyžadovalo velmi mnoho technických informací (vstupních údajů např. Protože však neznáme tepelné pole tělesa, vycházíme při sestavování tepelné sítě intuitivní představy směru dílčích tepelných toků těžištích výsledných ztrát jednotlivých částech tělesa. Efektivní používání této metody předpokládá značnou zkušenost jak při zjednodušování problému (tj.) zkoumaném objektu, které nejsou praxi téměř nikdy dispozici. Vzhledem použití výpo­ četní techniky dnes můžeme dovolit řešit značně složité tepelné sítě. Vyžaduje relativně omezený počet vstupních informací. 1. Metoda tepelné sítě vyhovuje technické praxi ještě jednoho důvodu. Chceme-li znát tepelné toky, použijeme metodu smyček; zajímají-li nás oteplení jednotlivých uzlech, použijeme metodu uzlů. Jak známo, elektrické sítě tedy základě analogického matematického modelu tepelné sítě) můžeme matematicky vyjádřit soustavou lineárních rovnic, které umíme efektivně řešit metodami lineární algebry. Složitější úlohy, nimiž denně setkáváme technické praxi, však obvykle nejsou tohoto typu možnost přímého srovnání přibližného výpočtu exaktním výpočtem nich není. Výhodou metody tepelné sítě možnost přibližného řešení úloh trojrozměrného vedení tepla tělesech složitých tvarů dále okolnost, při poměrně velkém zjednodušení tepelné sítě můžeme získat výsledky, které odpovídají dostatečné aproximaci skutečnosti. Její přesnost tedy odpovídá přesnosti vstupních hodnot výpočtu. těchto případech musíme proto velmi opatrně kriticky volit výchozí předpoklady výpočty srovnávat alespoň výsledky experimentů. Složité tepelné sítě lze zásadně řešit dvěma metodami vycházejícími Kirch- hoffových zákonů.střední oteplení jednotlivých částí stroje. výpočet tepelného pole, tedy touto metodou nedostupná. při abstrahování nepodstatných závislostí), tak při konkrétní interpretaci výsledků. Metodou uzlů (algebraický součet všech proudů uzlu musí rovnat nule). 2. třeba uvědomit, touto metodou můžeme zjistit pouze přibližné střední (nikoliv lokální nebo maximální) oteplení trojrozměrného tělesa, neboť tato metoda pracuje průměrnými hodnotami jak vstupních údajů, tak výsled­ ných hodnot výpočtu. Pro objasnění metody vyjdeme jednoduchého náhradního tepelného schématu 342 . Podrobnější analýza tepelných poměrů tělese, jakou poskytuje např. Tuto možnost však máme pouze omezeného počtu nejjednodušších úloh