Publikace zpracovává teorii ventilačních a tepelných výpočtů elektrických strojů točivých včetně problematiky měření, zkoušení a modelování. V závěru se probírají výzkumné a vývojové problémy chlazení, ventilace a hluku elektrických strojů točivých. Kniha je určena výzkumným a vývojovým pracovníkům, inženýrům, konstruktérům a dalším pracovníkům z oblasti konstrukce elektrických strojů.
ventilátory zařadit ještě difuzor, němž se
dokončí částečná přeměna dynamického tlaku výstupu ventilátoru statický
tlak.
Obr. středotlaké (Apc 3500 Pa)
3.
Podle vstupu vzduchu oběžného kola mohou být radiální ventilátory
a) jednostranně sací (se vstupem vzduchu oběžného kola jedné strany,
obr. 121b). oběžného kola hřídelí řemenicí,
popř. vysokotlaké (A/>c 3500 Pa)
U většiny vzduchotechnických zařízení vystačíme nízkotlakými středotlakými
ventilátory. (Jde zvláště ventilátory velkou kinetickou energií proudu výstupu
z oběžného kola, tedy především radiální ventilátory lopatkami zahnutými
dopředu rovnotlaké axiální ventilátory. 121a),
b) oboustranně sací (se vstupem vzduchu oběžného kola obou stran,
obr. nízkotlaké (Ap 1000 Pa)
2. polovinou spojky) pohonem rozeznáváme provedení:
a) napřímo (oběžné kolo přímo nasazeno čepu pohonu),
b) spojku (oběžné kolo nasazené čep samostatného hřídele spojeno po
honem prostřednictvím pružné spojky),
c) řemen, tj.statorovými lopatkami, ačkoliv nebylo experimentálně prokázáno, toto
uspořádání hlediska dosažitelné maximální účinnosti bylo vhodnější než uspořá
dání vstupními statorovými lopatkami. Radiální ventilátor
a) jednostranně sací, oboustranně sací
232
. hlediska hluku uspořádání vstup
ními statorovými lopatkami podstatně nepříznivější.) Celkový tlak ventilátoru tvoří
součet statického tlaku ventilátoru Aps dynamickým tlakem ventilátoru Apá
Apc Aps Apd (6-1)
Podle maximálně dosažitelného celkového tlaku ventilátoru ventilátory roz
dělují na
1. Tomuto
způsobu spojení odpovídají obvykle standardní otáčky pohonu: 500, 600, 750,
1000, 1500, 3000 min-1 . 121.
Podle způsobu spojení rotoru ventilátoru (tj. provedení převodovým ústrojím, řemenicí (oběžné kolo
nasazené čep samostatné hřídele spojeno pohonem prostřednictvím převodo
vého ústrojí, řemenice, nejčastěji klínovými řemeny).
Z hlediska spolehlivosti údržby nejvhodnější provedení napřímo.
V některých případech nutné za
