V knize A. Beiser „Perspectives of Modem Physics“, jejíž překlad pod názvem „Úvod do moderní fyziky“ je předkládán českému čtenáři, je uplatněno spíše druhé hledisko (i když výklad začíná speciální teorií relativity). Zde by bylo možno se podivit disonanci, že anglické slovo „perspectives“ je přeloženo jako „úvod“. Slovo perspektiva, alespoň v češtině, nezdá se plně vystihovat skutečný obsah díla a zatímco v angličtině knih podobného obsahu jako kniha Beiserova vyšla celá řada a názvy mnohých z nich začínají slovem „Introduction“, tj. „Úvod“, v češtině takových knih máme poskrovnu, jsou-li vůbec k dispozici. Ve prospěch tohoto volnějšího překladu (jednoho slova) svědčí nakonec i autorova předmluva, v níž jsou jasně vyloženy jak jeho přístup k celé látce a jejímu výběru, tak i pojetí výkladu po stránce metodické. Z těchto Beiserových řádků je zřejmé, že jde o úvodní učebnici, nechceme-li se dovolávat přímo vlastního obsahu knihy.
(1.1.10). Sestrojíme dvoje stejné hodiny tohoto
typu, jedny instalujeme kosmické lodi tyčí kolmo směru pohybu lodi, kdežto
druhé zůstanou klidu zemském povrchu. Nebudeme vycházet Lorentzovy transformace, ale prozkoumáme namísto
toho přímo mechanismus hodin uvidíme, jak relativní pohyb ovlivňuje naše měření. Zemi jsou oběma koncům
metrové tyče kosmické lodi upevněny tužky; přiložením tohoto metru stacio
33
.
Nejdříve budeme ptát, zda délka metrové tyče kosmické lodi, měřená
se Země, bude jiná, když loď pohybuje. (Takovým zařízením může být třeba citlivá vrstva povrchu zrcadla,
která dává při dopadu světla elektrický signál.20) předpokládali,
že tedy tomto směru mezi dvěma soustavami není žádný rozdíl; ověří
me nyní toto tvrzení pomocí hypotetického pokusu.32) —
- Dilatace času
V(1 v2lc2)
Stacionární hodiny ukazují časový interval mezi dvěma událostmi, jež nastanou
v pohybující vztažné soustavě, delší než hodiny této pohybující soustavě. Světelný puls odráží nahoru dolů mezi zrcadly; jednomu ze
zrcadel připojeno zařízení, které nějak „tikne“ pokaždé, když světelný puls dopadne
na zrcadlo.) Časový interval mezi dvěma tik-
nutími je
(1. 1.33) .
Pozorovatel však změří konec téhož časového intervalu jako
ť2 vx'lc2
h »■/»’) '
takže pro něho délka intervalu je
(L31) r,
V v2lc2)
neboli
(1.6
Po uplynutí časového intervalu S') budou hodiny pozorovatele pohybující se
soustavě ukazovat čas ť2, tj.
Zvlášť jednoduché hodiny jsou tvořeny tyče délky zrcadly obou kon
cích (obr.
Zpožďování pohybujících hodin tak významný jev, zasluhuje bližšího
pohledu. Dříve jsme vztahu (1.
c
Je-li tyč dlouhá, pak
2m 0,67 10-8 s
3 108 m/s
a zaznamenáme 1,5 108 tiknutí vteřinu.30)
