V knize A. Beiser „Perspectives of Modem Physics“, jejíž překlad pod názvem „Úvod do moderní fyziky“ je předkládán českému čtenáři, je uplatněno spíše druhé hledisko (i když výklad začíná speciální teorií relativity). Zde by bylo možno se podivit disonanci, že anglické slovo „perspectives“ je přeloženo jako „úvod“. Slovo perspektiva, alespoň v češtině, nezdá se plně vystihovat skutečný obsah díla a zatímco v angličtině knih podobného obsahu jako kniha Beiserova vyšla celá řada a názvy mnohých z nich začínají slovem „Introduction“, tj. „Úvod“, v češtině takových knih máme poskrovnu, jsou-li vůbec k dispozici. Ve prospěch tohoto volnějšího překladu (jednoho slova) svědčí nakonec i autorova předmluva, v níž jsou jasně vyloženy jak jeho přístup k celé látce a jejímu výběru, tak i pojetí výkladu po stránce metodické. Z těchto Beiserových řádků je zřejmé, že jde o úvodní učebnici, nechceme-li se dovolávat přímo vlastního obsahu knihy.
(oi jsou obecně komplexní čísla). při nenulovém b), vznikají elektromagnetické vlny.4) ip*x4>nd ,
— 00
což výraz konstantní čase, neboť i¡/n jsou podle definice jen funkcemi polohy.3) dostaneme pro střední polohu elektronu
(Zde jsme stejně jako dříve položili a*a b*b b2.6) (a**: b*¥:) x(a¥n bVm
) =
— 00
0
0 x(a2> pyn b*a'F*'Fn a*bW*Wm b2VZVm
) .5)
(11.
— 00
264
.
A nyní můžeme vyšetřovat elektron, který přechází jednoho energetického
stavu druhého.Atomová spektra
Střední poloha takového elektronu střední hodnotou (odst. principu superpozice, který praví: Odpovídají-li vlnové
funkce možným stavům mikrosystému, pak fyzikálně možnému stavu odpovídá
i libovolná lineární kombinace a1y/l a2Vi .
Elektron nekmitá žádné vyzařování nenastává.
(11.2) je
x ý*xi¡/n exp [(iE„jh) (iE jh)] =
J —oo
/•+0
0
(11.1) (11. Kvantová mechanika tak předpo
vídá, atom určitém kvantovém stavu nevyzařuje; souhlasí pozorováním,
i když klasickou fyzikou. Formulujme zcela určitý problém: atom svém základním
stavu, když okamžiku Ona něj začne působit nějaký excitační proces (například
paprsek záření nebo srážky jinými částicemi).) První poslední integrál
l vždy možné základě tzv.. 7. rec. Dosazením vlnové funkce
(11..5) (11.6), totiž
Dosazením vlnové funkce (11. Pozn. Nato zjistíme, atom emituje záření
odpovídající přechodu excitovaného stavu energií Emdo základního stavu usou
díme, nějakém čase během uplynulé doby musel být atom stavu Vlnovou
funkci atomu schopného existence stavu nebo lze napsat jako111)
přičemž a*a pravděpodobnost výskytu elektronu stavu b*b pravděpodobnost
jeho výskytu stavu Samozřejmě musí platit, a*a b*b čase O
je podle předpokladu; když elektron excitovaném stavu, O
a nakonec opět Dokud elektron některém těchto
stavů, nedochází žádnému vyzařování; když však uprostřed přechodu n
(tj
