V knize A. Beiser „Perspectives of Modem Physics“, jejíž překlad pod názvem „Úvod do moderní fyziky“ je předkládán českému čtenáři, je uplatněno spíše druhé hledisko (i když výklad začíná speciální teorií relativity). Zde by bylo možno se podivit disonanci, že anglické slovo „perspectives“ je přeloženo jako „úvod“. Slovo perspektiva, alespoň v češtině, nezdá se plně vystihovat skutečný obsah díla a zatímco v angličtině knih podobného obsahu jako kniha Beiserova vyšla celá řada a názvy mnohých z nich začínají slovem „Introduction“, tj. „Úvod“, v češtině takových knih máme poskrovnu, jsou-li vůbec k dispozici. Ve prospěch tohoto volnějšího překladu (jednoho slova) svědčí nakonec i autorova předmluva, v níž jsou jasně vyloženy jak jeho přístup k celé látce a jejímu výběru, tak i pojetí výkladu po stránce metodické. Z těchto Beiserových řádků je zřejmé, že jde o úvodní učebnici, nechceme-li se dovolávat přímo vlastního obsahu knihy.
10.
Časově závislá vlnová funkce x
Vn elektronu stavu kvantovým číslem n
a energií součinem časově nezávislé vlnové funkce \j/„ funkce času frekvencí
(viz odst.4)
Tedy
(11. 7.
263
.11.1) il/„exp(-iE ntlh)
a
(11. Pro
jednoduchost budeme uvažovat pohyb elektronu jen směru osy x.
11. KAPITOLA
Atomová spektra
Kvantová teorie atomu vyvíjela těsném kontaktu experimentálními informace
mi, jež poskytovala čárová spektra prvků, obdivuhodná schopnost teorie vysvětlit
detaily těchto spekter dokazuje její platnost jako popisu přírody. této kapitole
nejprve prozkoumáme vznik spektrálních čar rámci kvantové teorie potom budeme
vyšetřovat několik typických příkladů atomových spekter, abychom viděli, jaké
míry nim hodí obraz atomu kap.1 Vznik spektrálních čar
Při formulování své teorie vodíkového atomu musel Bohr postulovat, kmitočet v
záření emitovaného atomem přecházejícím energetické hladiny Emna nižší hladinu
£„je
h
Není těžké ukázat, tento vztah vyplývá přirozeně kvantové teorie atomu, kterou
jsme zabývali.2) rn^p(+iEn
tih). Naším východiskem jednoduché tvrzení, atomový elektron,
jehož střední poloha vzhledem jádru konstantní čase, nevyzařuje žádné záření,
zatímco když střední poloha elektronu vzhledem jádru osciluje, dochází emisi
elektromagnetických vln, jejichž kmitočet rovná frekvenci těchto oscilací
