V knize A. Beiser „Perspectives of Modem Physics“, jejíž překlad pod názvem „Úvod do moderní fyziky“ je předkládán českému čtenáři, je uplatněno spíše druhé hledisko (i když výklad začíná speciální teorií relativity). Zde by bylo možno se podivit disonanci, že anglické slovo „perspectives“ je přeloženo jako „úvod“. Slovo perspektiva, alespoň v češtině, nezdá se plně vystihovat skutečný obsah díla a zatímco v angličtině knih podobného obsahu jako kniha Beiserova vyšla celá řada a názvy mnohých z nich začínají slovem „Introduction“, tj. „Úvod“, v češtině takových knih máme poskrovnu, jsou-li vůbec k dispozici. Ve prospěch tohoto volnějšího překladu (jednoho slova) svědčí nakonec i autorova předmluva, v níž jsou jasně vyloženy jak jeho přístup k celé látce a jejímu výběru, tak i pojetí výkladu po stránce metodické. Z těchto Beiserových řádků je zřejmé, že jde o úvodní učebnici, nechceme-li se dovolávat přímo vlastního obsahu knihy.
znamenají, zásadě nelze určit přesně.41)
i dx
170
. Zdálo se, střední hodnoty p
a budou dány vztahy
Tyto výrazy vypadají velice jednoduše dokud neuvědomíme, lF(x, i),
a tedy musíme vyjádřit jako funkce abychom mohli provést integraci. jiný
mi dynamickými veličinami, jako hybnost celková energie částice, však na
prosto stejným způsobem zacházet nemůžeme. druhé
straně kvantové fyzice můžeme aplikací Schródingerovy rovnice pohyb částice
přímo dostat jedině vlnovou funkci budoucí průběh pohybu částice podobně
jako její počáteční stav —je místo určitých čísel vyjádřen pravděpodobnostmi.
Vhodný postup výpočtu možno získat derivováním vlnové funkce
volné částice
* ,
Avšak důsledku relací neurčitosti žádné takové funkce p(x, £(x, nemohou
existovat: jakmile jsou určeny, vztahy
Ap h
A h
*F exp —(i/fi) (Et px)]
podle Dostaneme
což lze přepsat podnětném tvaru
(7.Schrddingerova rovnice
energii částice; každá těchto veličin součástí úplného popisu stavu částice. Aplikujeme-li druhý pohybový zákon na
pohyb tělesa podrobeného působení různých sil, očekáváme, p(x, E(x, t)
dostaneme řešení pohybové rovnice stejně jako x(í); řešit problém klasické me
chanice znamená podstatě zjistit celý budoucí průběh pohybu tělesa. (Nebo naopak, jsou-li určeny £
jako případě stacionárního stavu například energetické hladiny atom nelze
stanovit přesně )
V klasické fyzice žádné takové omezení neexistuje, protože princip neurčitos
je makroskopickém světě zanedbatelný
