V knize A. Beiser „Perspectives of Modem Physics“, jejíž překlad pod názvem „Úvod do moderní fyziky“ je předkládán českému čtenáři, je uplatněno spíše druhé hledisko (i když výklad začíná speciální teorií relativity). Zde by bylo možno se podivit disonanci, že anglické slovo „perspectives“ je přeloženo jako „úvod“. Slovo perspektiva, alespoň v češtině, nezdá se plně vystihovat skutečný obsah díla a zatímco v angličtině knih podobného obsahu jako kniha Beiserova vyšla celá řada a názvy mnohých z nich začínají slovem „Introduction“, tj. „Úvod“, v češtině takových knih máme poskrovnu, jsou-li vůbec k dispozici. Ve prospěch tohoto volnějšího překladu (jednoho slova) svědčí nakonec i autorova předmluva, v níž jsou jasně vyloženy jak jeho přístup k celé látce a jejímu výběru, tak i pojetí výkladu po stránce metodické. Z těchto Beiserových řádků je zřejmé, že jde o úvodní učebnici, nechceme-li se dovolávat přímo vlastního obsahu knihy.
Souhlasí-li navzájem tyto výsledky, postulát reprezentovaný Schrodingerovou
rovnicí platný; kdyby výsledky nesouhlasily, museli bychom tento postulát odmítnout
a hledat nějaký jiný přístup. Musíme ovšem mít paměti, rovnici (7. Protože
Schrodingerova rovnice souhlasí experimentem oblasti své použitelnosti, jsme
oprávněni považovat vyjádření úspěšného postulátu, týkajícího určitých
aspektů fyzikálního světa. Tato interpretace ospravedlnit, budeme-li
uvažovat pohyb částice směru Je-li |!ř|2 skutečně hustota pravděpodobnosti
výskytu částice, měla při pohybu částice místa místo zachovávat; jestliže
se |!P|2 nezachovává, pak
4 |*00
|í' l
J —
0
0
nemůže platit každém okamžiku |!P|2 nemůže představovat hustotu pravdě
podobnosti výskytu reálné částice.5
souřadnicích, kdežto případě iontu vodíkové molekuly (stabilní systém složený
ze dvou protonů jednoho elektronu) jsou vhodné eliptické souřadnice.
165
.27)
lze použít jen řešení nerelativistických problémů; máme-li činit rychlostmi
částic, srovnatelnými rychlostí světla, zapotřebí složitější formulace.
Vraťme způsobu, jímž jsme získali Schrodingerovu rovnici vycházejíce
z vlnové funkce pro volnou částici.
7. Rozšíření Schrodingerovy rovnice tohoto spe
ciálního případu částice bez jakýchkoli omezení (potenciální energie konst.5 Tok pravděpodobnosti
O veličině \W\2 W**? jsme hovořili jako hustotě pravděpodobnosti výskytu
částice popisované vlnovou funkcí 'V. Můžeme jedině Schrodingerovu rovnici postulovat, vyřešit
ji pro řadu fyzikálních problémů srovnat výsledky výpočtů výsledky experimentu.)
na obecný případ částice podrobené libovolným silám, proměnným prostoru čase
(V V(x, í)), zdá zcela přijatelné, avšak priori nelze nijak dokázat, že
toto rozšíření správné. Jinými slovy, Schródingerova rovnice nedá odvodit
ze „základních zákonů“ nýbrž základním zákonem sama sobě. této souvislosti třeba poznamenat, Schró-
dingerova rovnice neznamená zvýšení počtu postulátů, potřebných popisu fyzikál
ního světa, neboť druhý Newtonův pohybový zákon, klasické mechanice považo
vaný postulát, odvodit Schrodingerovy rovnice, chápeme-li veličiny
vystupující rovnici nikoli jako jejich určité, ale střední hodnoty. Avšak přes veškerý svůj úspěch tato rovnice zůstává postu
látem témže smyslu jako postuláty speciální teorie relativity nebo termodynamické
zákony: žádný nich nelze odvodit některého jiného základního principu každý
z nich fundamentálním zobecněním, které neplatí nic více ani nic méně než
empirická data, nichž spočívá.
V praxi však Schródingerova rovnice při předpovídání experimentáln
výsledků ukázala jako zcela přesná.7
