V knize A. Beiser „Perspectives of Modem Physics“, jejíž překlad pod názvem „Úvod do moderní fyziky“ je předkládán českému čtenáři, je uplatněno spíše druhé hledisko (i když výklad začíná speciální teorií relativity). Zde by bylo možno se podivit disonanci, že anglické slovo „perspectives“ je přeloženo jako „úvod“. Slovo perspektiva, alespoň v češtině, nezdá se plně vystihovat skutečný obsah díla a zatímco v angličtině knih podobného obsahu jako kniha Beiserova vyšla celá řada a názvy mnohých z nich začínají slovem „Introduction“, tj. „Úvod“, v češtině takových knih máme poskrovnu, jsou-li vůbec k dispozici. Ve prospěch tohoto volnějšího překladu (jednoho slova) svědčí nakonec i autorova předmluva, v níž jsou jasně vyloženy jak jeho přístup k celé látce a jejímu výběru, tak i pojetí výkladu po stránce metodické. Z těchto Beiserových řádků je zřejmé, že jde o úvodní učebnici, nechceme-li se dovolávat přímo vlastního obsahu knihy.
Částice alfa tak předává
elektronu při čelní srážce
§5.
M m
Hmota částice alfa asi 7000krát větší než hmota elektronu, takže pro částice
alfa dopadající stacionární elektron 2V.) Je-li konečná rychlost částic hmotou řadě
V' v', požadují postupně zákony zachování hybnosti kinetické energie, aby bylo
(5. Jaderné náboje vždy ukázaly jako násobky
+e; počet jednotkových kladných nábojů jádře prvku dnes nazývá atomové
číslo prvku.2 Thomsonův model
Dříve než postoupíme dále, bude místě kvantitativně ověřit, Thomsonův
model nemůže vysvětlit existenci velkých úhlových odchylek částic alfa.1) ,
(5.
Dělení (5.2) .6) ■
■ 2-M V.4) M(V V') mv'2 .7) mv' 2mV
118
.5) . Vyšetříme
nejprve vliv atomových elektronů pohyb částic alfa.
Začneme případem čelní srážky mezi částicí hmotou počáteční rychlostí
V částicí otou která původně klidu.
5.5) dostaneme, konečná rychlost částice hmotou jež byla původně
v klidu, je
(5.
Tyto rovnice lze přepsat na
(5.4) vztahem (5.3) M(V V’) mv'
a
M (V2 V’2) mv'2 ,
(5.1) (5.Struktura atomu
ve směru pohybu částice alfa při průchodu kolem jádra závisí velikosti jaderného
náboje, tak srovnávání relativního rozptylu částic alfa různými fóliemi umožňuje
odhad jaderných nábojů odpovídajících atomů.
Z (5. Víme nyní, protony, každý nábojem +e, odpovídají náboj jádra,
a tak atomové číslo prvku stejné jako počet protonů jeho atomovém jádru.3) dává
(5. (Impuls udělený stojící částici je
pro čelní srážku maximální. Zjistilo se, všechny atomy kterého
koli určitého prvku mají tentýž jaderný náboj tento náboj periodické tabulce
pravidelně zvětšuje prvku prvku
