V knize A. Beiser „Perspectives of Modem Physics“, jejíž překlad pod názvem „Úvod do moderní fyziky“ je předkládán českému čtenáři, je uplatněno spíše druhé hledisko (i když výklad začíná speciální teorií relativity). Zde by bylo možno se podivit disonanci, že anglické slovo „perspectives“ je přeloženo jako „úvod“. Slovo perspektiva, alespoň v češtině, nezdá se plně vystihovat skutečný obsah díla a zatímco v angličtině knih podobného obsahu jako kniha Beiserova vyšla celá řada a názvy mnohých z nich začínají slovem „Introduction“, tj. „Úvod“, v češtině takových knih máme poskrovnu, jsou-li vůbec k dispozici. Ve prospěch tohoto volnějšího překladu (jednoho slova) svědčí nakonec i autorova předmluva, v níž jsou jasně vyloženy jak jeho přístup k celé látce a jejímu výběru, tak i pojetí výkladu po stránce metodické. Z těchto Beiserových řádků je zřejmé, že jde o úvodní učebnici, nechceme-li se dovolávat přímo vlastního obsahu knihy.
5. Odchylka
OK TIE SNÍ ří.
Numerické odhady intenzit elektrického pole rámci Thomsonova Ruther-
fordova modelu podtrhují vzájemnou odlišnost obou modelů. ^
alfa jsou poměrně těžké (více než 7000krát těžší než elektron) popisovaném expe
rimentu pohybovaly vysokou rychlostí, bylo jasné, musely působit velké
síly, aby mohlo dojít tak značným odchylkám.1
sonův model správný, působí při průchodu tenkou kovovou fólií částice alfa jen
slabé elektrické síly počáteční hybnost částic alfa měla stačit jejich průletu
jen nepatrnými odchylkami původní dráhy.3). Uvažujíce objem atomu jako velké části prázdný prostor, snadno na
hlédneme, proč většina částic alfa prochází tenkou fólií přímočaře. Elektrony atomu svou malou hmotou pohyb dopadají
cích částic alfa znatelně neovlivňují. Přiblíží-li však
částice alfa jádru, dostává silného elektrického pole bude pravděpodobně
rozptýlena značný úhel.
117
.
Ve skutečnosti však Geiger Marsden zjistili, když většina částic alfa
opravdu prochází fólií bez odchylek, některé nich rozptylují veliký úhel;
několik částic alfa bylo dokonce rozptýleno zpátečního směru. Předpokládáme-li druhé
straně Rutherfordem, kladný náboj atomu zlata soustředěn malém jádře
uprostřed atomu, přesahuje intenzita elektrického pole povrchu jádra 1021 V/m,
což 108krát více než minule.3 Rutherfordův model atomu. 5.
V PROSTE*. Jelikož částice
X N
/ \
/ \
/ \
kladně nabité jádro ^
e ktron /
\ v
0 /
O br.
Geigerovy Marsdenovy pokusy rovněž pozdější práce podobného druhu
poskytly informace jádrech atomů, nichž skládají různé fólie terčů. Předpokládáme-li
s Thomsonem, kladný náboj uvnitř atomu zlata rovnoměrně rozprostřen po
celém jeho objemu zanedbáme-li úplně elektrony, bude intenzita elektrického pole
na povrchu atomu (kde maximální) asi 1013 V/m. Takto silné pole může odchýlit nebo dokonce obrátit
směr pohybu částice alfa vysokou energií, jež prochází blízkosti jádra, kdežto
slabší pole Thomsonova atomu něco podobného způsobit nemůže. objasnění výsledků byl Rutherford
nucen zobrazit atom jakoby složený drobného jádra, němž soustředěn kladný
náboj téměř veškerá hmota atomu, elektronů určité vzdálenosti jádra
(obr.5
