V knize A. Beiser „Perspectives of Modem Physics“, jejíž překlad pod názvem „Úvod do moderní fyziky“ je předkládán českému čtenáři, je uplatněno spíše druhé hledisko (i když výklad začíná speciální teorií relativity). Zde by bylo možno se podivit disonanci, že anglické slovo „perspectives“ je přeloženo jako „úvod“. Slovo perspektiva, alespoň v češtině, nezdá se plně vystihovat skutečný obsah díla a zatímco v angličtině knih podobného obsahu jako kniha Beiserova vyšla celá řada a názvy mnohých z nich začínají slovem „Introduction“, tj. „Úvod“, v češtině takových knih máme poskrovnu, jsou-li vůbec k dispozici. Ve prospěch tohoto volnějšího překladu (jednoho slova) svědčí nakonec i autorova předmluva, v níž jsou jasně vyloženy jak jeho přístup k celé látce a jejímu výběru, tak i pojetí výkladu po stránce metodické. Z těchto Beiserových řádků je zřejmé, že jde o úvodní učebnici, nechceme-li se dovolávat přímo vlastního obsahu knihy.
rec
112
.
P
Hybnost fotonu souvisí vlnovou délkou Asvětla vztahem (4. 7. Tento obrázek objevuje při tak nízké intenzitě
světla, kdy průměru daném okamžiku uvnitř přístroje jen jediný foton. Zde byl takovým experimentem pokus, jenž by
zjišťoval, kterou dvou štěrbin ten který foton své cestě stínítku prochází.12).1)
h
p r
4-5) samozřejmě neznamená, neměla smysl například otázka logické stavby, jedno
duchosti důslednosti fyzikálních teorií. Jinými slovy, jak může foton interferovat sám sebou? Tento problém
nevzniká vln, jež jsou rozestřeny prostoru, ale zdálo se, může mít smysl
u fotonů, jejichž chování ukazuje lokalizaci uvnitř velmi malých oblastí prostoru. Srv.Vlnové vlastnosti částic
který každá buňka zaregistruje určitém časovém období, závislosti poloze
fotobuňky, dostaneme charakteristický obrázek vytvářený interferencí dvojice
koherentních vlnových sledů.1 str.29)
Ay d
Jelikož srážka vede změně Apy hybnosti částice, musí tatáž změna objevit
i hybnosti fotonu.
Představme si, mezi štěrbiny stínítko zavedeme oblak drobných částic. pozn. 4.
Každá otázka nebo tvrzení, které mít fyzice smysl, musí být zásadě
převeditelné experiment4’5). Pozn. Problé
mem nyní je, jak může být foton procházející jednou štěrbinou ovlivněn existencí
druhé štěrbiny. Foton,
který prošel jednou štěrbin, narazí částici udělí určitý impuls, který nám
umožňuje částici objevit (obr. Tato změna Apy hybnosti fotonu znamená posunutí
^ ^Py l
Px
polohy místa dopadu fotonu stínítku; jelikož (šířka difrakčního obrazce
je malá srovnání vzdáleností L), můžeme psát
S .
Dovedeme-li ale omezit neurčitost souřadnice srážky částice Ay, neurčitost
Apy složky její hybnosti
(4. Tedy
Ay . předpokladu, lze stanovit polohu částice
s neurčitostí Ay, která menší než polovina vzdálenosti mezi štěrbinami, můžeme
určit, kterou štěrbinou foton prošel. 156
