Problematika úložného materiálu a způsobu uložení elektrického vedení včetně pristrojil se vyvíjí od chvíle, kdy se elektrická energie začala vyrábět a distribuovat pro obyvatelstvo i průmysl.Vpočátcích elektrifikace průmyslu nebyl takový velký’ problém s využitím holých vodičů upevněných na porcelánových (a někdy i skleněných) izolátorech vedených obvykle k malému počtu spotřebičů.
objektů, kterébyly vybaveny stropními dutinovýmipanely (SPIROLL),
byly tyto dutiny užívány protažení vodičů. Klasickým případem bylo přímé ukládání elektrických
rozvodů- kabelů podlah. Tyto trubky však užívaly jen výji
mečnýchpřípadech. tohoto důvodubyly vtěchto projektech elek
trickázařízení rozvody navrhovány minimálním rozsahu nejlacinějších dostupnýchma
teriálů, jež připouštěla příslušná ČSN.
10
. Dále vodorovné části elektrickýchrozvodůuklá
daly protahovacích lišt 40, 70), které svým vzhledem často ani způsobemmontáže ne
odpovídaly základním estetickým požadavkům vzhled interiéru.Samostatnoukapitolouve vývoji vnitřních elektrickýchrozvodůurčenýchpro bytovou ob
čanskou výstavbu byly stavby prefabrikovaných betonových dílců panelů. Projekty byto
vých domů vypracované roku 1988, podle kterých byla realizována hromadná bytová vý
stavba, nesměly přesahovaturčené cenové limity. Bylo předepsáno krýt elektrické vedení obalem cementové mal
ty 100, pokud nebylo uloženo pancéřové trubce
