Problematika úložného materiálu a způsobu uložení elektrického vedení včetně pristrojil se vyvíjí od chvíle, kdy se elektrická energie začala vyrábět a distribuovat pro obyvatelstvo i průmysl.Vpočátcích elektrifikace průmyslu nebyl takový velký’ problém s využitím holých vodičů upevněných na porcelánových (a někdy i skleněných) izolátorech vedených obvykle k malému počtu spotřebičů.
Další směr vývoje vedl rozvoji úložných elektrotechnický prvků určených pro montáž
do podlah zapuštěnými krabicemi pro osazení obvykle několika zásuvek (tak zvanými
hnízdy). Černé trubky byly tvořeny svinutého papíru syceného aslaltem ¡to
místa, kde vyžadovala vyššípevnost sepoužívaly povlakovétrubky,kteréměly shodnýkorpus
jako černé trubky doplněný ovinutím kovovým páskem.
Souběžně rozvojem vhodných materiálů pro konstrukci elektrických vodičů (kabelů) prv
kůprojejichukládánírapidně vzrůstalai potřebapřipojování dalšíchelektrickýchzařízení.
Přístroje (spínače, zásuvky) měly vesměs základní moutura kryt porcelánu celková
sestava přístroje byla namontována dřevěnou destičku upevněnou stěnu.
Další velký průlomznamenalo izavedení plastů výrobykabelů, kdy seprokázala odolnost
těchto materiálůvůči stavebním materiálům zároveň pevnost, což vedlo možnosti přímého
kladení vedení pod omítku ní. Tyto materiály vyvíjely především hlediska jejich izolačních vlastností, me
chanické pevnosti posléze ohebnosti. Nové
požadavky rovněž plynuly uplatňování velkoprostorových pracovišť rovněž rostoucí po
žadavky napřípadnouvariabiliturozmístění elektrického zařízení vevnitřnímprostoru.
Koncem dvacátých let již rozšířilo skryté ukládání elektrických rozvodů: vodiče byly
ukládány tak zvaných "černých" povlakových trubek přístroje krabic určených pro
montáž pod povrch. Rovněž
se postupně objevovaly nové materiály, které zjednodušily rozšířily výrobu trubek (například
o ohebné trubky) rovněž byly vhodné pro výrobu elektroinstalačních krabic (PVC apod. Později,
na počátku minulého století, proniknutí pryže elektrotechnického obora, začalo pro
rychle rozvíjející elektrifikaci využívat kroucených vodičů (jádra vodičů byla měděná, na
nich byla základní pryžová izolace povrchu textilní oplet, tyto vodiče byly stočeny do
šroubovice) upevněných povrchu stěn 11a porcelánové roubíky. Jednalo dřevěné lišty
ve tvaru "U", nichž byly uloženy holé vodiče zality izolační hmotou asfaltem. těchto poža
davků postupně vytvářely systémy pro montáž elektrického vedení vybíraly vhodné
materiály. Tento systém sebez velkýchzměnvyužíval počátku šedesátých
let, kdy byl ukončen pro zdravotní rizika dělníků výrobě tohoto úložného materiálu.
9
.
Za jeden prvních pokusů skryté ukládání elektrických vodičů bylo dnešního pohledu
využití lištového rozvodu, když značně odlišného dnešních.
Zatímco průmyslu nebyl takový velký problém využitím holých vodičů upevněných 11a
porcelánových někdy skleněných) izolátorech vedených obvykle malému počtu spotře
bičů, pro domácnosti občanskou výstavbubylo nutno vytvořitjiný systém, méně náročný pro
storově splňující požadavky laickou obsluhu, lépe vyhovující esteticky.). Tovedlo
k vývoji úložných systémů pro povrchové vedení svazků vedení (například lišty NiDAX), poz
ději kabelových lávek (vhodných pro technická zázemí, průmysl podobně). Elektroinstalační krabice jak odbočné,
tak přístrojové byly tvořeny kovovým pláštěm, vyloženým izolací papírové hmoty napuštěné
rovněž asfaltovouhmotou.ÚVOD
Ukládání elektrického vedení vhodná montáž elektrického zařízeníbyljeden hlavních pro
blémů, kterébylo nutno řešit odpočátkupraktického využívání elektřiny pro běžné spotřebitele
